Vláda Bohuslava Sobotky získala důvěru v Poslanecké sněmovně se silným mandátem 110 hlasů. Není to sice tolik, kolik měla v roce 2010 Nečasova vláda (118 hlasů), ale jinak je to v případě "stranických" (ne úřednických) vlád v ČR jeden z nejsilnějších zisků při první žádosti o důvěru. Chování poslanců Úsvitu navíc signalizuje, že po dohodě s nimi by mohla být ad hoc sjednávána i ústavní většina.
Strany vládní koalice se zatím nedostaly do střetů, které by vládu dokázaly rozklížit a znevěrohodnit před voliči. To ovšem byl i případ Nečasova kabinetu, ostré útoky Věcí veřejných proti vládě i tehdejší Kalouskovo ponižování Nečase začalo ale krátce po volbách. Nová Sobotkova vláda, na kterou bude řada lidí nahlížet spíše jako na vládu Babišovu, se zřejmě masivním bitvám v prvních měsících své existence vyhne.
Prvním prubířským kamenem pro ni bude kampaň před evropskými volbami, kdy se všechny koaliční strany dostanou do střetu. Je otázkou, nakolik se bude soupeřit o evropskou a nakolik o domácí politiku. Při očekávané nízké voličské účasti a stávající politické atmosféře bude rozhodovat spíše dojem věrohodnosti kandidujících osobností. Na další poměry ve vládě a v jednotlivých stranách může mít silný vliv i poměr volebních zisků. Případný výrazný propad ČSSD a masivní zisk ANO by mohl vyvolat vnitřní pnutí v ČSSD a opětovně aktivizovat "zemanovské křídlo".
Z hlediska delší časové perspektivy je pro vládu největší výzvou plnit programové prohlášení. To je již o něco stručnější a v některých ohledech i vágnější než koaliční smlouva, stále však umožňuje kontrolu ze strany médií. Ačkoliv zaměření některých z nich bude provládní, i Babišova média" mohou být zaměřena na dodržování slibů v resortech ČSSD a KDU-ČSL. Pro celkovou podporu vlády i jednotlivých vládních stran však bude rozhodující étos, který svým působením vůči veřejnosti bude šířit ve vztahu k politikaření, korupci a ekonomické a bezpečnostní situaci.