Ukázalo se, že Murphyho zákonu o tom, že co se může pokazit, se pokazí, podléhá opravdu všechno, včetně Murphyho zákona jako takového. Je to obdoba paradoxu lháře, kdy Kréťan Epimenides prohlásil, že všichni Kréťané jsou lháři. Prostě v sobotu se Murphyho zákon pokazil, nefungoval a jaksi všechno dopadlo líp, než… někdo předpokládal. Než já určitě. Že bude Spolu první na čáře. Že dá s Pirstanem přesvědčivou parlamentní většinu. Že komunisté nedostanou čtyři procenta v rok stého výročí svého založení. Že Zelení budou pod jedním procentem. Přitom Šlachtovi chybělo posbírat dvacet tisíc hlasů. To by se mu snadno podařilo, kdyby Murphyho zákon fungoval, a bylo by to ne úplně jiné, ale rozhodně méně jednoduché, než jak to je.
Pokud se tedy Murphy nesebere a zákon mu nezačně fungovat jako obvykle, Petr Fiala se stane dříve či později premiérem s bezpečnou parlamentní většinou za zády.
Pro náš politický život to bude úleva. Opadnou emoce a bude čas na hodnocení Andreje Babiše a jeho éry. V úspěšné politice mu vadí dva zásadní hendikepy. Především je to jeho osobní angažmá v byznysové sféře. Ten reprezentuje balík problémů, který mu brání ve volném pohybu na politické scéně. Korunové dluhopisy a reklama na Čapím hnízdě jsou nemravné. Čachry kolem nákupu nemovitostí jsou nemravné, proč si ty baráky prostě nekoupil, jako to kdysi udělal Václav Havel, když si koupil v Portugalsku vilku – a nikoho soudného nenapadlo se nad tím pozastavovat?
Možná ale že by ani ten batoh problémů nebylo to nejhorší. Problém je v tom, že nemá schopnosti vyjednávat. On vletěl do politiky jako čert do palírny s tím, že všichni kradnú a že se všemi zatočí. Ani jeho mentor Miloš Zeman není politik schopný negociovat. Jejich úspěchy jsou dílo shody okolností. Možná dokonce, že momentálně fungujícího Murphyho zákona. Bez prokurátorského puče by Babiš kšeftoval s nemovitostmi a do politiky by se nehnal.
Petr Fiala je v tomto ohledu jeho pravý opak. Viděl bych jenom jeden jeho hendikep. Schopnosti Andreje Babiše byly příliš dlouho nekriticky démonizovány a o to větší je očekávání, jaký výkon podá jeho nástupce. Fiala, pokud se dostane do čela (nezapomínejme, že Murphyho zákon číhá za bukem) a bude řídit absolutně nefunkční státní aparát. Přežívají v něm principy strnulého bolševického byrokratismu a alibismu. Do toho pak zasahuje hypertrofovaná občanská společnost v podobě aktivistických bojůvek, které znesnadňují a často znemožňují jakýkoli pohyb vpřed. To není dílo Andreje Babiše. Jeho předchůdci čelili témuž a čeká to i na Fialu nebo kohokoli jiného. Francis Fukuyama hovoří o vetokracii, schopnosti zakázat cokoli, co by komukoli mohlo jakkoli vadit. Více si o tom řekneme na okraj dějů kolem Dukovan a Temelína. Bojím se, že tentokrát Murphyho zákon neselže.
LN, 11.10.2021