Pražský primátor už svou kandidaturu stáhnout nemůže (kdyby se náhodou polekal), pravda ale je, že jeho šance Topolánka v prosinci vystřídat halí podzimní mlhy. Dosavadní předseda si nepřipouští – jak zaznělo ze Žofína – že převálcování ODS ve volbách je především jeho chybná politika. To jen ti pod ním nepochopili vůdce a všechno pokazili.
Na své straně má většinu poslanců, senátorů a jejich vliv na výběr delegátů kongresu. A tak se může stát, že do měsíce vychladne i rozčarování hejtmanů, usadí se zmatek členské základny, další kandidát na předsedu se nepřihlásí, a střetnou se jen pražský David a valašský Goliáš.
A co má v záloze Bém? Pražskou ODS, část Středočechů, možná i několik hejtmanů a Václava Klause. Po okaté podpoře protitopolánkovské kliky už Klaus nemůže couvnout, nechce-li si v rodné straně ohrozit zbytky pověsti. Případnou Bémovou porážkou by toho ostatně moc neztratil, ani své prezidentské okovy.
Jenže vyzývatel by měl vládnout také novým programem, měl by mít ujasněny změny, kterými se vyhne příštím volebním debaklům. Má něco takového Bém? Chce vrátit ODS ztracenou sebedůvěru, fajn, ale čím? Zatím slíbil hlubokou vnitrostranickou diskusi a návrat ke kořenům ODS. Jenže aby to všechno mělo smysl pro vládnutí, musel by přesvědčit i lidovce a zelené. Tady je na tom Topolánek taky mnohem líp. A tak jediné, co je v Bémových slovech zatím slyšet, je prázdnota. A neposkvrněnou tváří není ani náhodou.
Právo, 4.11.2008