Komunisté již opakovaně navrhují nepromlčitelnost trestných činů souvisejících s privatizacemi státního majetku z 90. let minulého století.
Podle nich nyní hrozí promlčení ve dvacetileté lhůtě. Ve svém zápalu předstírají, že jim ani nevadí, že z velké privatizace zase nejvíce profitovali komunisté. Kdo jiný by si mohl našetřit nemalé finanční částky, shromáždit informace a potřebné zkušenosti? Proto vzniká otázka o upřímnosti jejich snah. Zdá se, že jde o hlasy voličů a výsledek jejich snah je již zcela vedlejší.
Především komunisté zamlčují, že zpětná účinnost je v oblasti trestního práva nepřípustná. To znamená, že změna zákona by se mohla týkat jen budoucích privatizací. Nový zákon by se nemohl vztahovat na privatizace, které se udály před jeho schválením. Pak by komunisté měli zdůvodnit potřebnost nového zákona na zlodějny, které se stanou, nikoliv na zlodějny, které se udály a dvacetiletá promlčecí lhůta nestačila k jejich stíhání orgány činnými v trestním řízení. Toto zdůvodnění zde z jejich strany úplně chybí.
Ani zde neargumentují například Mezinárodním vojenským tribunálem v Norimberku z let 1945 až 46, který soudil podle zásad bez ohledu na zpětnou účinnost práva. K tomu by komunisté potřebovali změnu Listiny základních práv a svobod, souvisejících ústavních zákonů a změny mezinárodních smluv o lidských právech, kterými je Česká republika vázána. Toto je nepřekonatelný úkol.
Privatizaci prostě nelze srovnat se zločiny nacistů a kolaborantů.