Zrovna čtu, že agenti BIS a elitní policisté krouží kolem Hradu a prezidentské kanceláře. Nahánějí Vratislava Mynáře s Martinem Nejedlým kvůli jejich ruským kontaktům a ekonomickým zájmům. Tedy, ne že by zrovna tihle pánové byli moji političtí favorité, nicméně komedie na kocourkovský způsob je to opět dokonalá.
Ponechme stranou tu nedozírnou odvahu, s jakou naši chrabří bezpečnostní reci vystartovali ausgerechnet v době, kdy prezident leží v nemocnici a kdy na něj dorážejí senátní hyeny. Spíše stojí za zamyšlení, zda by nebylo lepší, kdyby naši stateční čučkaři raději naháněli politiky, kteří během několika týdnů rozvrátili naše politické, a především hospodářské vztahy s Ruskem na léta dopředu, čímž mnoha firmám i celé zemi způsobili nedozírné ekonomické škody.
A propos, abychom si správně rozuměli. S Ruskem se nemusíme zrovna objímat, úplně postačí, když naše vztahy budou aspoň takové, jako je má kupříkladu Německo.
Jak poznáme nejodpornější politické postavy? Ke „statečným“ gestům se tihle zbabělci odhodlávají až v okamžiku, kdy vycítí, že už vane jiný politický vítr.
Přesně tohle platí o tragické postavičce současného ministra zahraničí Jakubu Kulhánkovi (ČSSD), který statečně odebral diplomatický pas Zemanovu poradci Martinu Nejedlému. Odvahu ale našel až poté, co Zeman leží v nemocnici a jeho politická budoucnost je velmi nejistá. Ještě před pár týdny by si nic podobného nedovolil.
Totéž platí o premiéru Andreji Babišovi (ANO) a jeho „statečné“ výzvě, aby Zemanův kancléř Vratislav Mynář rezignoval. Nic podobného Babiše kupodivu nenapadlo, když se Zemanem řadu let vytvářel vzájemně se podporující mocenské duo. Je evidentní, že po prohraných volbách už nemocí vyautovaného prezidenta k ničemu nepotřebuje.
Pokud si kdokoli myslí, že Babiš je snad tím srdnatým vůdcem, za kterým by se měla sjednotit budoucí opozice, dopouští se krutého omylu.