Frustrace všech, kdo se tak těšili na vládní korýtka, ať už to byli pánové Rath, Pecina, Škromach, Zaorálek nebo mimořádně výkonný Michal Hašek, co je schopen zvládnout více vrcholných funkcí najednou, protože „používá videokonference“, je jistě tak velká, že se nynější šéf ČSSD musí hodně a hodně snažit, aby zvládl bez kolize všechny úkoly, které se na něj valí zleva zprava. Mezi ty nejpalčivější patří aktivní obrana proti jihomoravskému konkurentovi z Drásova (s nímž jej láska zrovna nepojí) v boji o předsednický post, rekonstrukce volebního štábu a úklid po Tvrdíkovi s Dimunem, řešení finančních problémů spojených s bezprecedentně nákladnou volební kampaní, vlídnější a vstřícnější tvář sociálních demokratů, strany, která dokázala pod vedením odpudivého Jiřího Paroubka vystrašit nejen mladé.
Ovšem zvyk je železná košile a jak se zdá, naučené rétoriky se Bohuslav Sobotka jen tak lehce nezbaví. Proto pro něj bude s největší pravděpodobností největším problémem právě ten poslední shora zmiňovaný bod. Chce-li současný šéf sociálních demokratů vypadat spíše jako Obama než jako poněkud pomalejší kombinace Fica s Paroubkem, měl by si nejprve pozvat na sekretariát strany do Lidového domu nějakého stranického kolegu, který umí z hlavy počítat do 200. Ten by mu mohl během jednoho dopoledne vysvětlit, že rozdíl mezi 118 a 82 je tak velký, že říkat v rozhovoru pro Mladou frontu Dnes věty o tom, že se "...ČSSD nenechá válcovat..." jest poněkud mimo mísu. Stejně jako jeho ostrá prosba z lázní v Otázkách Václava Moravce, aby rodící se vládní koalice nekádrovala kandidáty ČSSD. Pohotová reakce Miroslava Kalouska, který Sobotkovu nahrávku na smeč okamžitě využil, „my vám je nekádrujeme, my vám je jen nezvolíme...“, byla tou nejtrefnější možnou odpovědí. Podobné komické výroky Bohuslava Sobotky ve čtenáři a divákovi totiž vzbuzují jen útrpné myšlenky o intelektuální úrovni strany, která má takového představitele.
Když pominu tu typicky levičáckou zapomnětlivost s níž mluví pan Sobotka o kultuře v politických vztazích (v letech 2002 – 2006 za Špidlovy, Grossovy a Paroubkovy vlády měla ČSSD jak premiéra, tak i předsedu Poslanecké sněmovny – tragického Lubomíra Zaorálka a naopak v letech 2006 – 2010 byl šéfem PSP bavič Vlček), tak by jej ten stranický specialista na matematiku mohl přesvědčit, že vstřícnost a jistý druh pokory by bylo asi to nejlepší, co by ta větší levicová strana mohla začít používat. Jak vůči veřejnosti, tak vůči politickým konkurentům.