ŠALAMOUN Spolek na podporu nezávislé justice v ČR *******
OTEVŘENÝ DOPIS
Vážený pán
RNDr. Petr Nečas
Úřad vlády ČR
nábř.Ed.Beneše 4
118 01 Praha 1
Věc: výzva k výměně ministra spravedlnosti
V Praze 6. 8. 2010
Vážený pane předsedo vlády,
navazujeme na „memorandum parlamentním stranám“ z 1. června 2010 a na dopis na Vaši adresu z 27.7.2010, v němž jsme se zabývali problematickým postavením pana ministra JUDr. Jiřího Pospíšila ve vztahu k úkolu zjednání pořádku v resortu spravedlnosti, zejména ve státním zastupitelství. Dopis vyústil v doporučení, abyste uvážil rychlou rekonstrukci kabinetu a přesunutí JUDr. Jiřího Pospíšila na jiné působiště, na němž by našel uplatnění pro své vzdělání a schopnosti.
Další vývoj událostí nás přesvědčil, že důvody k výměně ministra spravedlnosti jsou daleko naléhavější, než jsme si dokázali představit.
Pan ministr JUDr. Jiří Pospíšil vede od nástupu do funkce sílící kampaň „nápravy“ špatných skutků své předchůdkyně, spojenou s útoky na exministra JUDr. Pavla Němce (do nichž jste se bohužel také zapojil). Zhruba od 25.7.2010 je její součástí medializace domnělých pochybení JUDr. Daniely Kovářové v agendě stížností pro porušení zákona.
Mělo dojít k vydání deseti „kontroverzních“ stížností pro porušení zákona, z nichž v době vaší společné návštěvy na Nejvyšším soudu ČR bylo sedm dosud nevyřízených.
Jsme předkladateli čtyř podnětů ke „kontroverzním“ stížnostem pro porušení zákona. Na rozdíl od pana ministra a jeho nohsledů známe dokonale předmětné trestní spisy a jsme obeznámeni i s osobnostmi odsouzených. Trváme na tom, že naše podněty byly řádně odůvodněny a paní ministryně jednala správně, když jim vyhověla.
Nemáme nic společného se stížnostmi ve prospěch odsouzených Martina Langmajera a Tomáše Pitra. Nicméně vydáváme svědectví, že jsou odůvodněny formálně-právními vadami postupu soudů, jsou dobře zpracované a nic „kontroverzního“ na nich není. Ostatně rozsudek Nejvyššího soudu ČR ve prospěch ods. Tomáše Pitra dokazuje, že náš dojem je správný.
Připomínáme, že na podání stížnosti pro porušení zákona ani nic „kontroverzního“ být nemůže, protože ministr nerozhoduje sám o osudu odsouzeného, pouze předává jeho věc do rukou nejkvalitnějších trestních soudců, kteří v justici působí. Obecně jsou soudci na ministrovi a ministerstvu nezávislí a soudí nezávisle na jejich názorech. Platí to samozřejmě i pro soudce Nejvyššího soudu ČR. Osud odsouzeného, v jehož prospěch byla podána stížnost pro porušení zákona, skutečně není určen přáním ministra, ale nezávislým úsudkem soudců.
Již z tohoto hlediska je dehonestační kampaň proti bývalé ministryni spravedlnosti zcela nemístná. Není pravda, že podala deset kontroverzních stížností pro porušení zákona, pravda je, že napadla stížnostmi deset pochybných rozsudků.
Počínání pana ministra je o to horší, že silácká slova o provedení analýzy stížností z poslední doby nejsou pravdivá. Z počátku jsme si to neuvědomili, ale po prověření skutečností máme naprostou jistotu, že žádný objektivní přezkum nemohl být proveden. Je totiž možný pouze srovnáním argumentace stížnosti s obsahem příslušného trestního spisu.
Ministerstvo ale v době rozpoutání štvavé kampaně nemělo předmětné trestní spisy k disposici. Existují pouze v jednom vyhotovení a nacházejí se u Nejvyššího soudu ČR. Rozhodování o trestněprávních úkonech bez přístupu ke spisu je zcela nepřípustné a v některých případech trestním řádem přímo zakázané.
Za těchto okolností je třeba považovat dehonestační kampaň pana ministra JUDr. Jiřího Pospíšila proti jeho předchůdkyni za nedůvodnou, a tedy za nemravnou.
V úsilí o pohanění paní exministryně pan ministr „ukázal svaly“ a provedl zpětvzetí stížnosti pro porušení zákona ve prospěch Josefa Blažka a Rudolfa Tesárka, odsouzených za loupež 74 milionů Kč z auta bezpečnostní agentury k trestům odnětí svobody v trvání deseti let. Souběžně zrušil související rozhodnutí o přerušení výkonu trestu.
V tomto případě pan ministr jednal protiústavně. V době vydání jeho rozhodnutí již bylo ve věci nařízeno veřejné jednání. Dopustil se tedy zásahu do nezávislosti soudu a pokusil se o odebrání věci zákonnému soudci. Současně porušil princip rovnosti zbraní, protože ani odsouzení, ani paní exministryně nemají možnost se bránit proti následkům jeho úkonu.
Předjímáme, že zkušení soudci Nejvyššího soudu ČR nebudou ministrův scestný zákrok respektovat, řízení ke stížnosti pro porušení zákona pouze přeruší a předloží stížnost Ústavnímu soudu ČR, který nejspíš ministrovo rozhodnutí zruší jako protiústavní.
Člověk, který se nechává unášet nechutí k předchůdcům natolik, že se dopouští protiústavního jednání výše uvedené povahy, nemůže být ministrem spravedlnosti právního státu.
Považujeme za nutné pro názornost srovnat kauzu „katarského prince“ a okolnosti jejího vzniku se současným selháním JUDr. Jiřího Pospíšila.
O etické stránce rozhodnutí exministra JUDr. Pavla Němce si každý z nás může myslet cokoli, stejně jako všichni nemuseli schvalovat cestu pana prezidenta do Thajska za účelem vyžádání vydání dvou českých pašeráků drog k výkonu trestu v ČR. Po právní stránce byl ale zákrok pana exministra JUDr. Pavla Němce naprosto čistý, neboť §448 trestního řádu v tehdy platném znění mu jej umožňoval a žádné zákonné omezující podmínky neexistovaly. K odebrání věci zákonnému soudci nedošlo, protože JUDr. Pavel Němec rozhodl ihned po podání obžaloby. Ostatně v této věci rozhodl rozsudkem Nejvyšší soud ČR, který uznal zákonnost postupu ministra a naopak jednání pražských soudců označil doslova za nezákonné.
V té době opoziční poslanec JUDr. Jiří Pospíšil zapřel své právnické vzdělání a veřejně prohlásil postup JUDr. Pavla Němce za nezákonný. Přispěl tím k rozpoutání mediální štvanice na něj, která vlastně od té doby ještě neskončila.
Nyní se sám dopustil něčeho daleko závažnějšího. Vyzýváme Vás proto k pružné reakci na páně ministrovy výstřelky, tedy k jeho odvolání ještě před jednáním o důvěře vlády.
Protože zásah ministra spravedlnosti do nezávislosti Nejvyššího soudu ČR je mimořádně vážná záležitost, posíláme Vám tento dopis jako otevřený, aby i nejširší veřejnost byla varována před možností opakování porušování ústavnosti v případě setrvání JUDr. Jiřího Pospíšila v ministerském křesle.
S úctou
předseda spolku Šalamoun