DOKUMENT: Reforma voleb - polopřímá demokracie

1. Reforma všeobecných voleb

Po čtyřech letech, v průběhu prvního týdne měsíce února by všichni lidé starší osmnácti let obdrželi doporučeně volební obálku. Kdo by ji náhodou neobdržel, urgoval by to na příslušném úřadě. Tato obálka by obsahovala:

Seznam všech stran a kandidátů zúčastňujících se voleb

Volební peněžní poukázka

Přesné pokyny k volbám

Od 10. do 15. února by probíhaly vlastní volby. Občan by měl celých 5 dnů čas na to, aby zašel s volební poukázkou buď na poštu, nebo do kterékoliv banky a tam odvolil. Po patnáctém únoru by volební poukázky pozbyly platnost.

Tyto volební poukázky by byly zcela anonymní, bez jakýchkoliv osobních údajů, jméno ani adresa voliče by tam nebyly, ani žádné další rozpoznávací znaky. Bylo by na nich pouze pořadové číslo, skryté pod stírací fólií- a to by byl PIN kód. Kdyby bylo například 5 milionů oprávněných voličů, tak poukázky by byly očíslovány pořadovým číslem od jedné do pěti milionů. Sama o sobě by ta poukázka byla jen bezcenným cárem papíru - pouze dohromady s občanským průkazem, podpisem voliče a razítkem pošty nebo banky by vytvořila ceninu v hodnotě 100 Kč. Samotná volební poukázka by vypadala velice jednoduše. Skládala by se ze dvou naprosto totožných dílů, oddělených od sebe perforací. Na obou stranách by byl vlevo nahoře již zmiňovaný PIN kód skrytý pod stírací fólií a pod tím nápis: Nestírat! Uprostřed obou dílů by byl nápis POLITIK a pod ním okénko, kde by se vyplnilo číslo oblíbeného politika. Vpravo dole, opět na obou dílech, by pak bylo místo pro razítko pošty nebo banky a podpis pokladníka. A jak by vlastní volby probíhaly?

U kterékoliv peněžní přepážky na poště nebo v bance by volič zároveň s volební poukázkou předložil i svůj platný občanský průkaz. Pokladník by zkontroloval v OP všechny příslušné údaje, zda jsou platné. Také by dle občanky zkontroloval i tvář voliče a teprve pak by zapsal jeho číslo OP do speciální volební listiny. Tato volební listina by obsahovala pouze tři sloupce. Do prvního sloupce by pokladník zapsal číslo OP, do druhého sloupce by hůlkovým písmem zapsal jméno voliče a ve třetím sloupci by se volič podepsal.

Člověk, dejme tomu pan Novák, který by volil, by se na volební listině vedle svého OP a jména podepsal. Pak by pokladník orazítkoval názvem pošty nebo banky poukázku a k tomu přidal i svůj podpis. Teprve pak by byl vpuštěn pan Novák za plentu k urně. Tam by provedl svou tajnou volbu dle volebních pokynů. Především by pečlivě na obou dílech vyplnil číslo voleného politika - buď člena nějaké strany, nebo nezávislého. Příklad: Když by se do voleb přihlásilo 25 stran, s celkovým počtem 600 politiků, tak strany by byly očíslovány od 1 do 25 - ale politici by byli očíslováni souvisle od jedné do šestiset. Pokud by si pan Novák vybral politika č. 323, tak by toto číslo zapsal do dvou okének na poukázce. Podle seznamu stran by věděl, že číslo 323 patří politikovi Aleši Moravcovi, který je členem strany číslo 9, čili strany občanské sebeobrany. Takže by volil s politikem zároveň i tuto stranu, a tím pádem by věnoval stokorunu nejen tomuto konkrétnímu politikovi, ale zároveň i té straně, ve které se nachází. Potom by pan Novák již jenom setřel oba PIN kódy, a tím se přesvědčil, že jsou obě čísla skutečně naprosto totožná. Odtrhl by od sebe ty dva stejné díly poukázky přes perforovanou část a kterýkoliv z nich vhodil do urny. A tím by odvolil. Tu druhou část poukázky by si ponechal pro sebe jako doklad. Pokud by ale do urny hodil omylem oba lístky, jeho hlas by byl neplatný.

Člověk, nazvěme ho třeba paní Novotná, který by nevolil- tak jeho stokoruna by propadla ve prospěch státu. Za své účetní služby by totiž banka nebo pošta dostala za každého voliče 50 Kč odměnu, takže úhrada z propadlých poukázek plus chybějící případný doplatek by tvořily odměnu pro banky a pošty. Vtipné by bylo, že i paní Novotná by měla možnost podle setřeného PIN kódu ze své propadlé poukázky se na internetu přesvědčit, že skutečně nevolila. Ještě důležitá poznámka: v nashromážděné databázi OP by se nesmělo objevit číslo OP dvakrát - jinak by byl jeho majitel předvolán, aby tu záhadu vysvětlil. Volební databáze by se musely na poštách i v bankách jeden rok archivovat, a teprve pak by se mohly zničit. Za nemocnými, nepohyblivými starými lidmi by vybraní volební pokladníci přišli se zapečetěnou urnou tak jako dosud.

Počítání hlasů z odpečetěných uren by měly nárok 16. února kontrolovat všechny volební strany - to znamená volební komise složené z několika lidí z různých politických stran, tak jako je tomu dosud. Byla by to výsada, která by občanům zajišťovala, že by si přímo na místě mohli namátkou zkontrolovat v jakékoliv poště či bance okamžitý stav- že by prostě měli okamžitý přehled o tom, kolik peněz získali strany a kandidáti od voličů. Volební komise by však musela mít nejméně 5 lidí z různých politických stran, jinak by byli pověřeni sčítáním lístků zaměstnanci banky nebo pošty. Lístky z uren by měly na halíř souhlasit s údaji zanesenými pokladníky do počítače. Účetní výsledky by se totiž sečetly a strana Má dáti by musela souhlasit se stranou Dal v databázích počítačů. Jinak řečeno, počet volebních hlasů od voličů v urně by musel přesně souhlasit s počtem darovaných stokorun v databázi voličů. Po sečtení hlasů by pošta či banka každé zúčastněné volené straně vystavila doklad, kolik peněz od ní obdrží v nejbližších dnech na stranický účet.

A teď to hlavní: Počítačový systém sčítající hlasy od občanů by byl na internetu naprosto veřejný. Byla by to státní webová stránka, nazvaná dejme tomu narodsobe.cz. Tam by si kdokoliv mohl zkontrolovat cokoliv. Proč by měl mít tuhle výsadu v době existence internetu pouze Statistický úřad? Klasické volby jsou totiž všemi směry dost zneužitelné. Už se přece taky stalo, že nějaká obec volila ODS, ale v počítači bylo, že volili komunisty. Nebo se dá různě podvádět i přímo v místních volebních komisích. To, že se k těm definitivním výsledkům na Statistickém úřadu dostane jen malá skupinka lidí není vůbec v pořádku, je to nebezpečné. U tak důležité události jako jsou volby musí být kontrola naopak co nejširší a ze všech stran. Volební účetní operace by byly na internetu stejně kvalitně zabezpečeny jako všechny ostatní účetní operace, kterých denně po světě v bankách a na poštách proběhne bez problémů miliardy. Výsledky voleb by byly zveřejněny dvojím způsobem: zaprvé jako ucelený přehled- čili souhrnné výsledky na jednotlivých poštách a bankách v celé republice, a zadruhé jako přímo služba a kontrola i pro jednotlivé občany. Ti by si rovněž mohli kdykoliv a kdekoliv - třeba v internetové kavárně - na webu zkontrolovat cokoliv. Pan Novák by si vzal k ruce svůj díl volební poukázky, otevřel by si web narodsobe.cz, a do vstupního okénka by přesně zadal pořadové číslo z tohoto volebního dokladu- čili ten setřený PIN kód. Zjevila by se mu řada, ve které by to své pořadové číslo 1000005 snadno objevil:

Pan Novák by tam kvůli své anonymitě samozřejmě figuroval jen jako pořadové číslo- ale čísla politiků a stran by se kvůli lepší srozumitelnosti přeměnila na konkrétní jména. Vlastně pan Novák by na internetu mohl najít ten svůj hlas všemi směry, jak by si právě zamanul. Jak již bylo řečeno, mohl by si ho nejprve zkontrolovat v nepřetržité číselné řadě v celostátním souhrnu. Nebo by mohl zvědavě nahlédnout, zda ho má řádně zaneseného pošta, kde volil. Anebo by vyťukal stranu, které daroval svůj hlas, a tam by se taky našel. A konečně by mohl vyťukat přímo jméno politika, kterému daroval svou stokorunu- a opět by se tam našel. Občan, který by nevolil (paní Novotná) - tak v jeho případě by na internetu u jeho pořadového čísla byla poznámka: nevolil.

Reklamace: občan, který by prokazatelně volil, čili věnoval stokorunu, ale přitom by se nenašel na webu, by to mohl do jednoho měsíce reklamovat na příslušné poště nebo bance.Ta reklamace by probíhala následovně: kdyby se to přihodilo zrovna panu Novákovi, že by se nenašel na internetu, tak by s tou svou druhou částí volební poukázky a občanským průkazem se dostavil na místo, kde volil. Úřednice by podle volebního dokladu v archivu našla druhou, totožnou část. Pokud by náhodou nebyl ten doklad na poště k nalezení, tak by pan Novák dostal zpět 100 Kč- ale nic jiného by se pro ten daný rok již nedalo dělat ( protože lidský faktor je nevypočitatelný, buď samotný pan Novák zapomněl lístek vhodit do urny, anebo ho mohl někdo z volební komise prostě v nestřežené chvíli zlomyslně vzít- i takové věci se stávají!). Pošta, nebo banka, která by měla příliš velké procento reklamací by při příštích volbách měla u počítání volebních lístků přiděleného bedlivého kontrolora.

Za každého voliče by strany nebo nezávislí kandidáti tedy obdrželi ve volbách příspěvek sto korun přímo od občana. Například strana, která by dostala 3 miliony hlasů by obdržela od občanů třista milionů. Ale strana, která by obdržela méně než 1 procento hlasů by nedostala nic. Platilo by totiž, že strany získají peníze od občanů až pokud dostanou nejméně to jedno procento- v současnosti platí, že dostávají peníze, až když překročí 1,5 procent hlasů. Při méně než jedno procento hlasů by peníze z poukázek propadly státu.(Tyto peníze by rovněž putovaly na služby bank a pošt).

Mandáty stran i nezávislých kandidátů by byly stejně jako dosud na 4 roky. Velkou výhodou volení jen jediného politika na poukázkách by bylo to, že by tento způsob voleb přinutil strany dát na své kandidátky odshora až dolů co nejvíc odborníků a osobností. Strany by měly dovoleno oslovit kteréhokoliv odborníka nebo mediálně známou osobnost a zlanařit ho do svých řad, jestli nechce za ně kandidovat ve volbách a dostat se do vysoké politiky. Takzvané křoví na kandidátkách by přestalo definitivně existovat.

2. Odvolatelnost politiků

Vysvětlili jsme průběh hlavních, tzv.státotvorných voleb, které by se konaly jednou za čtyři roky. Připomínáme, že tyto volby by byly směrodatné a nejdůležitější, protože by rozhodly o tom, kdo bude ty další čtyři roky vládnout. Nyní vysvětlíme průběh tzv. voleb vedlejších, orintačních, které by již tak důležité zdaleka nebyly, neboť by sloužily hlavně k odvolání jednotlivých politiků. Tyto vedlejší volby by se konaly tři roky po sobě od voleb hlavních až do dalších voleb hlavních. Probíhaly by ale jinak než hlavní volby a především by se také podstatně lišila i jejich náplň. Účelem vedlejších voleb by byly tři věci:

1. Občané by sami odstranili jednotlivé politiky, kteří by se hrubě něčím provinili.
2. Občané by finančně odměnili toho politika (a tedy i stranu, v níž se nachází), který podle nich odvedl za ten rok nejlepší práci.
3. Účelem těchto orientačních voleb by také bylo přesné statistické zjištění, jak jsou strany u občanů zrovna oblíbené- rok co rok by se občané po každém 16.únoru, přesně statisticky dozvěděli, které strany či politici jsou nejoblíbenější, a kdo naopak v oblibě propadá. Takže pochybné, zmanipulované předvolební průzkumy by musely definitivně ukončit svou činnost. Byly by zakázané! Jak by odvolatelnost politiků probíhala?

Kterýkoliv občan starší 18 let by mohl zajít v době vyhlášení vedlejších voleb, tedy v termínu od 10. do 15. února na poštu nebo do banky a tam by proti občanskému průkazu obdržel tzv. volební složenku. Čili tentokrát nikoliv peněžní poukázka, ale složenka. Tato volební složenka by se opět skládala ze dvou známých stejných dílů a ze dvou stejných PIN kódů. Pokladník by na volební listinu opět zapsal hůlkovým písmem jméno voliče a číslo jeho OP a občan by se vedle podepsal. Pak by pokladník orazítkoval a podepsal obě části volební složenky a občan by zaplatil ze své vlastní kapsy 100 Kč. Teprve pak by byl vpuštěn za plentu, kde by odvolil. Volil by tím způsobem, že by do předtištěných dvou řádek v obou dílech složenky napsal: v prvním řádku hůlkovým písmem jméno svého nejoblíbenějšího politika- a právě tomu by věnoval svou padesátikorunu. ( Ta druhá padesátikoruna z darované stokoruny by připadla za služby poště nebo bance). A do druhého řádku jméno nejméně oblíbeného politika, u kterého si velmi přeje, aby z politiky odešel.

Politik, který by dostal od občanů nejvíc záporných hlasů by musel po volbách skutečně okamžitě odejít a byl by nahrazen politikem, který dostal nejvíc hlasů. V praxi by to vypadalo takto: na nějakého nejvyššího politika by se dejme tomu v tisku provalil skandál- třeba že nedokáže vysvětlit původ peněz na zakoupení svého bytu jako v případě Grosse. Pokud by to občanům velmi vadilo, tak by ten politik prostě z vysoké politiky za své chování okamžitě musel odejít a byl nahrazen bezúhonným a nejvíce oblíbeným člověkem z kterékoliv jiné strany. A dále- představme si, že by se vítězná strana nenamáhala plnit po hlavních volbách svůj volební program. Příští rok v únoru by leckterý zklamaný a rozlobený občan měl tedy možnost věnovat svou přízeň v orientačních volbách prostřednictvím peněžní odměny jiné straně. Tím by vládnoucí strana viditelně ztrácela svou oblibu (i peníze), pokud by rapidně ztrácela hlasy občanů. V praxi by si tohle ovšem nemohla dovolit, proto by se musela snažit své chyby urychleně napravit a svůj slíbený program průběžně plnit. Probíhalo by to přibližně tímto způsobem: dejme tomu, že by opoziční strana házela klacky pod nohy straně vládnoucí- že by třeba kvůli opozičním klackům nemohla ani schválit důchodovou reformu a tak podobně. Takové jednání by se voličům jistě nelíbilo a tak by opoziční strana hned příští rok v korigujících volbách klesla v oblibě. V praxi by to znamenalo, že by přišla nejen o peníze od voličů, ale hlavně o několik mandátů. Byla by povinna odstranit nejneoblíbenější politiky, ale nové by přitom nezískala- takže tím by ztrácela v parlamentu svou moc. Místo ní by naopak posílila nějaká menší strana, která by pohotově rychle a chytře těsně před orientačními volbami zareagovala a občanům závazně slíbila, že důchodovou reformu vládnoucí straně rozhodně podpoří. Podle zvýšeného počtu hlasů by měli její noví politici nárok na několik mandátů, takže by ta malá strana svými lidmi obsadila místa neoblíbených politiků- a důchodová reforma by byla do roka schválená. Tímto způsobem by byli politici donuceni k plodné spolupráci, nikoliv k věčnému soupeření. Jen takovýhle pružný volební systém by donutil strany i jednotlivé politiky plnit své programy a sliby- aby neztráceli drahocenné hlasy svých voličů. Matematická zákonitost by poslance donutila plnit vůli občanů, nikoliv vůli zákulisních intrikánů a bohatých mafiánů.

Volební poukázky by se daly používat i u jakýchkoliv místních voleb. Občané z Horní Dolní by mohli volit nového starostu tím způsobem, že by obec oprávněným voličům rozeslala volební poukázky třeba jen v symbolické hodnotě 20 Kč. Lidé by si tak mohli přímo zvolit nejen starostu, ale i svého krajského hejtmana, nebo i místního policejního ředitele či soudce, či dokonce důležité správní úředníky. Jistě by si dokázali sami vybrat své nejvhodnější zástupce. Kdyby na volebních seznamech nebylo dostatek vhodných kandidátů, měli by občané právo do kolonky na poukázce vyplnit nulu. Pokud by si takto nemohlo víc jak 50 procent voličů vybrat, musely by se uspořádat nové volby- tentokrát rozšířené o nové kandidáty, navržené přímo občany.

3. Reforma všeobecného referenda

Nabízíme všeobecné referendum, které by stát nestálo ani halíř. Referenda , ať na základě občanské iniciativy (I&R) nebo jako plebiscit, by se pořádala pokaždé, pokud by se nějaký problém týkal široké vrstvy obyvatelstva- o kterém jsou způsobilí rozhodovat všichni občané. Takže "lid" by si cestou přímé demokracie sám rozhodl, zda něco chce či nikoliv.

Každé to referendum by bylo velmi snadné a rychlé- trvalo by jen dva dny. Po vyhlášení referenda by totiž v průběhu těch dvou určených dnů všichni oprávnění voliči starší osmnácti let mohli zajít na kteroukoliv poštu nebo do vybrané banky a tam by oproti občanskému průkazu obdrželi tzv. referendovou složenku. Tato referendová složenka by byla opět zcela anonymní, a také by se skládala ze dvou stejných dílů jako volební poukázka. Vše potřebné by na ní bylo opět předtištěno- především dva stírací PIN kódy. Občan by předložil pokladníkovi svůj OP. Pokladník by jen zkontroloval, zda je občan starší osmnácti let a pokud ano, zapsal by jméno a číslo jeho OP do tzv. referendové účetní listiny. Občan by se vedle čísla svého OP podepsal a zaplatil 50 Kč manipulační poplatek, který by celý přináležel poště nebo bance za její účetní služby. Pokladník by orazítkoval oba díly referendové složenky a na obou se podepsal. Teprve poté by byl občan vpuštěn za plentu. Tam by na referendové složence pouze dvakrát do okýnka pečlivě vypsal variantu, kterou si přeje- buď dvakrát ANO nebo dvakrát NE. Takže dejme tomu pan Novák, který by si něco nepřál by jen dvakrát vyplnil slůvko NE. Pak by na obou dílech seškrábl stříbrnou fólií z dvou totožných PIN kódů, a tak by odhalil své pořadové číslo- dejme tomu:1258365. Teprve poté by od sebe oddělil oba perforované díly a kterýkoliv z nich hodil do zapečetěné urny. Ten druhý, zcela totožný díl složenky by si zase pečlivě schoval jako svůj doklad. A pak by si na státním hlasovacím webu narodsobe.cz opět podle pořadového čísla svého PIN kódu mohl snadno zkontrolovat, zda je tam jeho hlasování správně zaneseno.

S pomocí referendových složenek by se podobně mohly provádět i jakákoliv referenda na místní úrovni, kdy by si občané opět sami rozhodli, zda v místě bydliště potřebují školky, dětská hřiště, nebo další hrací automaty v hernách. Princip referend by byl prostě úplně stejný jako u všelidového referenda- jen by se ta referenda konala lokálně.

4. Připomínková řízení občanů k navrhovaným zákonům

Na poštách a v bankách by byly celoročně k mání tzv. hlasovací lístky k navrhovaným zákonům. Každý důležitější návrh zákona by totiž musel být prodiskutován nejen poslanci, ale i odborníky z celé republiky. Je známo, že poslanci v minulosti schválili nepřeberné množství právních paskvilů- takže vzápětí museli k těmto právním zmetkům přidávat novely zákonů a nové novely novel. Tomuhle by se v budoucnu zamezilo, kdyby se mohli k zákonům vyjadřovat kromě poslanců i všichni občané, jež by o hlasování o zákoně projevili zájem. Jak by to probíhalo?

Kterýkoliv občan v republice by se mohl vyjádřit k jakémukoliv zákonu prostřednictvím již zmíněných hlasovacích lístků. Hlasovací lístek by obsahoval tyto náležitosti: skládal by se ze dvou nám známých, totožných částí, snadno od sebe oddělitelných perforací. Ale tentokrát s malým rozdílem- jen část určená jako doklad pro občana by měla stíratelný PIN kód. Druhá část určená pro poštu či banku by PIN kód neměla. Bylo by tam místo pro zapsání jména občana, jeho čísla OP, dále kolonka pro zapsání adresy občana i jeho povolání. Další kolonka by byla určena pro název zákona, o němž chce hlasovat- a pod tím by pak vyplnil buď ANO, nebo NE. Na závěr by se občan na hlasovacím lístku dole podepsal.

Vždy s předstihem před schvalováním jakéhokoliv důležitého zákona by bylo prostřednictvím tisku vyhlášeno hlasovací datum pro ten který konkrétní zákon. Hlasování o tomto návrhu zákona by bylo vyhlášeno dejme tomu na konkrétní dva pracovní dny: třeba na 20-21.března. Každý občan, který by se chtěl k této otázce vyjádřit by zašel pouze v tyto přesně určené dva pracovní dny na poštu nebo do banky. U pokladny by předložil OP a pokladník by mu podal hlasovací lístek, kde by vyplnil všechny jeho předepsané náležitosti. To znamená své jméno, číslo OP, adresu i povolání. Pokud by souhlasil se zněním zákona, vyplnil by ANO, pokud ne, vyplnil by NE. Pokladník by pak obě části lístku orazítkoval a na obou se podepsal. Tu část obsahující zakrytý PIN kód by pak odtrhl a podal hlasujícímu občanovi jako doklad. Načež by hlasující občan za to zaplatil 50 Kč manipulační poplatek, který by celý přináležel poště nebo bance za její účetní služby. Každý hlasující občan by se snadno přesvědčil na internetu, zda byl jeho hlas řádně zanesen do hlasování tak, jak si to přál. Vyťukal by na státním webu narodsobe.cz ten svůj setřený PIN kód- a ihned by se dozvěděl, že jeho jméno, povolání a adresa (bez čísla OP) včetně jeho hlasování tam jsou skutečně zaneseny.

Ten PIN kód obsažený na dokladu by fungoval nejen ako vstupenka na internet, ale i jako vstupenka pro sepsání připomínek k zákonu. Software by roztřídil kritiky zákona podle povolání, takže by si pak každý zájemce o pročítání připomínek k navrhovaným zákonům sám vybral, zda chce číst připomínky právníků, či připomínky lékařů nebo psychologů, nebo si radši zvědavě pročíst názory běžných občanů. Takže pokud by náš známý pan Novák byl právník, octl by se v kategorii právníků a tam by pod číslem svého PIN kódu vypsal veškeré nedostatky u navrhovaného zákonu. Když by převládalo u těchto připomínkových občanských řízení NE nad 50 procent, byli by poslanci POVINNI celý zákon předělat a hlavně odstranit nejčastěji zdůrazňované chyby z řad odborníků. Tak bychom se mohli dozvědět názory všech občanů rozvrstvených v mnoha povoláních. Poslanci by nepotřebovali předražené poradce, neboť by jim na internet ZADARMO přicházelo nepřeberné množství připomínek přímo od odborníků ze všech koutů země. Výhoda tohoto hlasování kteréhokoliv právníka, či jiného odborníka v zemi by spočívala především v tom, že pouhých 200 poslanců se dá kdykoliv zkorumpovat lobbisty, nebo dokonce přímo mafiány, kdežto 100 tisíc hlasujících odborníků se prostě uplatit nedá. :o))

5. Univerzální použití internetového hlasovacího systému

Hlasování o čemkoliv založené na dvojitých hlasovacích lístcích se stíratelným PIN kódem by se dalo použít při jakékoliv příležitosti, kde by mělo hlasovat velké množství lidí rozptýlených po celé republice. Příklad: Lékařská odborová komora by chtěla znát připomínky na určitý problém od všech lékařů v zemi. Prostřednictvím tisku by tedy vznesla svůj dotaz. Lékaři, kteří by chtěli o tom problému hlasovat a taky k němu vyslovit své připomínky by jen zašli na poštu nebo do banky, vyplnili hlasovací lístek, zaplatili 50 Kč manipulační poplatek- prostě vše by probíhalo úplně stejně jako u připomínkového řízení občanů k navrhovaným zákonům. Pouze s tím rozdílem, že jejich hlasování by putovalo na adresu webu LOKu, nikoliv na státní internetový hlasovací web narodsobe.cz.

www.kubata.nazory.cz