Určitým specifikem je to, že některé nově vzniklé strany využívají svoje původní či obecně pojatá programová prohlášení jako volební program – např. Strana práv občanů Zemanovci a do určité míry i Věci veřejné. Tato situace částečně evokuje první polistopadové volby v roce 1990, kdy se rovněž využívaly první programové listiny i jako volební programy, a to u mnohem většího množství subjektů, než je tomu v současnosti.
Současné etablované politické strany nabízejí různě dlouhé verze programů (typicky ODS), což je způsobeno tím, že voliči zpravidla podrobné volební programy nečtou. Některé strany mají jednak obecný volební program a jednak programy specializované (typicky Ekonomický program Strany zelených). Určitou, v české kotlině ne zcela obvyklou formu programu zvolila strana TOP 09, když program pojala jako vládní prohlášení pro léta 2010-2015. Všechny strany zakomponovaly volební programy do širšího kontextu multimediální prezentace na internetu, zájemce si přitom může stáhnout i izolovaně v pdf verzi anebo obdržet ve verzi tištěné.
Formální pojetí a úprava programů však samozřejmě není tak podstatná jako jejich obsah. V něm se liší i programy stran, které jsou obecně chápány jako ideově spřízněné. V následujících řádcích bude zaměřena pozornost na programy nejvýznamnějších politických stran, které jsou řazeny do oblasti pravice, případně politického středu, konkrétně na programy Občanské demokratické strany (ODS), TOP 09, Křesťanské a demokratické unie – Československé strany lidové (KDU-ČSL), Věci veřejných (VV) a Strany zelených (SZ). Porovnány budou jejich priority, dále rozpočtová a daňová politika, sociální, důchodová a zdravotní politika a bezpečnostní politika.
Priority volebních programů
Priority volebních programů lze odvodit z jejich struktury a uspořádání i prostoru věnovanému jednotlivým tématům.
ODS si jako hlavní cíl stanovuje zvládnutí krize a dokončení reforem, a tomu pak uzpůsobuje i další strukturu programu. Převážná část je věnována ekonomickým a sociálním otázkám. V programu se snaží prokázat i pozitiva svých kroků ve vládě v letech 2006-2009. Rovněž se v něm již v úvodních částech ostře vymezuje vůči ČSSD a možnému návratu komunistů k moci prezentuje údajné negativní ekonomické dopady sociálně demokratické politiky.
Rovněž pro TOP 09 je prioritou hospodářská politika a odstranění deficitů veřejných rozpočtů. Zájem o vyvedení země z krize deklaruje na prvních místech i KDU-ČSL, která se současně prioritně věnuje i podpoře rodinné politiky a dále má program vyvážený z hlediska přítomnosti různých témat.
Věci veřejné se na úvod věnují svému pojetí jakožto strany přímé demokracie a v tomto směru prezentují na úvod programu několik požadavků na změnu stávající legislativy (mj. požadavek na zákon o obecném referendu), ekonomice se však podle řazení kapitol věnují hned na druhém místě programu. Jeho důležitá část je věnována boji proti korupci.
Strana zelených – obdobně jako ODS – shrnuje na úvod programu svůj přínos z působení ve vládě (především v oblastech ekologické a lidosprávní problematiky) a následně má začleněnu kapitolu Zelená cesta z krize, kde kombinuje ekonomické a ekologické prvky. Velká část programu je věnována „lidksoprávní“ agendě.
Daňová a rozpočtová politika
Dominující problém soudobé české politiky, tj. deficit veřejných rozpočtů, řeší všechny sledované politické strany.
ODS slibuje poměrně vágně formulované „nízké daně“ a rovněž zachování rovné daně z příjmu. Opětovně se hlásí (jako v roce 2006) k myšlence jednotného inkasního a kontrolního místa. Hodlá též přijmout tzv. rozpočtovou ústavu – ústavní zákon o rozpočtové kázni a odpovědnosti.
TOP 09 prosazuje razantní restriktivní změnu penzijního, sociálního a zdravotního systému a rovněž výdajů vládní spotřeby. KDU-ČSL chce rovněž bojovat proti nárůstu povinných výdajů státního rozpočtu, její rétorika je však ve srovnání s TOP 09 mnohem méně razantní.
Věci veřejné přicházejí pro zlepšení ekonomiky se neotřelou myšlenkou daňové amnestie, která by se týkala zdanění vyvedených peněz mimo území ČR. V programu stanovují i konkrétné daňové sazby pro hlavní typy daní (např. ponechat sazbu daně z příjmu právnických osob po dva roky na 20%, zavést progresivní daň pro nejvyšší příjmové skupiny a ponechat po dva roky DPH na 10%, resp. 20%).
SZ vymezuje poměrně vágní cíle šetřit v době prosperity, s rostoucím zadlužením méně utrácet a zavést sankce pro vládu porušující rozpočtová pravidla.
Obecně lze konstatovat, že v této oblasti se velmi razantně profiluje TOP 09, ODS se vedle vlastních přístupů zaměřuje na negativní hodnocení údajných cílů ČSSD a další strany mají jasně deklarovanou snahu po snížení deficitů, obecně je však většina rozhodujících požadavků poměrně vágních (s dílčími výjimkami VV).
Sociální a důchodová politika a zdravotnictví
V oblasti sociální a důchodové politiky se ODS hlásí k důsledné kontrole vyplácení sociálních dávek a k podpoře doplňků průběžného státního důchodového systému.
TOP 09 požaduje výrazné restrikce a přísnou kontrolu ve vyplácení sociálních dávek. Přestavuje zásadní reformu důchodového systému a jeho přechodu na vícesložkový systém.
K odpovědné sociální politice se hlásí i KDU, její formulace je však poměrně obecná. Důchodovou reformu spojuje především s preferencí pro rodiny s dětmi.
Kontrola sociálních dávek je důležitým tématem i pro VV. Tato strana chce zavést třísložkový sociální systém a mj. i omezit odchod do předčasného důchodu.
SZ se sociálním systémem příliš nezabývá, ale věnuje se v této souvislosti kompenzaci negativních dopadů zvýšení daní na energie v domácnostech důchodců. Více se věnuje vlastní představě reformy důchodového systému, resp. jeho přechodu na dvoupilířový systém.
Ve zdravotní politice se ODS hlásí ke svým předchozím vládním krokům a slibuje i odstranění „anarchie v poplatcích“, které dle občanských demokratů nyní panuje díky ČSSD. TOP 09 prosazuje výrazné navýšení spoluúčasti ve zdravotnictví. KDU-ČSL se zaměřuje hlavně na zpřehlednění finančních toků ve zdravotnictví a na udržení dostupné péče z veřejných zdrojů. VV propagují důsledné rozlišení standardu a nadstandardu ve zdravotní péči. SZ se věnuje především prevenci a různým specifickým aspektům (např. přátelštějšímu porodnictví), méně již ekonomickým podmínkám financování zdravotnictví.
Bezpečnost
ODS se v kapitole bezpečnost občanů zaměřuje na vnitřní věci (kde mj. prosazuje pokračování reformy policie a boj proti korupci), spravedlnost a právo i na obranu (kde hodlá posilovat transatlantickou vazbu, včetně protiraketové obrany).
TOP 09 má ve svém programu zvláštní kapitoly boj s korupcí a kriminalitou, justice a zahraniční politika (zde se zaměřuje na bezpečnostní politiku EU komplementární s politikou NATO při udržení transatlantické vazby).
KDU-ČSL klade v rámci vnitřní bezpečnosti kromě korupce a kriminality velký důraz i na boj proti hazardu, v oblasti vnější bezpečnosti razí heslo spolehliví spojenci v rámci silné EU.
Věci veřejné kladou mimořádný důraz v programu na boj proti korupci. Jejich program obsahuje i požadavek na sloučení ministerstev vnitra a obrany do jednoho ministerstva bezpečnosti. Požadují i razantní škrty ve výdajích na armádu.
SZ se zaměřuje především na kontrolu policejní práce a na boj proti extremismu, ve vnější bezpečnostní politice podporuje bezpečnostní ambice EU. Projednáním v Radě EU a začleněním do struktur NATO podmiňují zelení i svůj souhlas s umístěním prvků protiraketové obrany na území ČR.
Závěr
Politické programy posuzovaných stran ukazují v rozhodujících otázkách základní shodu (nutnost snížení rozpočtového deficitu, potřeba důchodové reformy, boj proti korupci apod.), tato shoda však existuje v podstatě napříč politickým spektrem.
Z hlediska razance restriktivních zásahů do veřejných financí vyniká TOP 09, její program je však v řadě oblastí konvergentní i s programy ODS a VV.
Méně razantní rétoriku a formulace volí lidovci i zelení, jejich teze však současně umožňují různý výklad. Při případném sestavování vlády ze stran pravice a středu by bylo zřejmě třeba v programové oblasti zmírnit rozpor mezi TOP 09 a ODS (možná věcmi veřejnými) na straně jedné a SZ a KDU na straně druhé (samozřejmě, pokud by tyto strany měly k podílu na vládě dostatečnou sílu). Obecně však existují programové předpoklady pro funkční koalici v této části politického spektra.