Já se tedy divím, proč ti pejskové na Barta pořád útočí, když od něho vždycky dostanou nakládačku. Tak se stalo i tentokrát. Bart na vodítku a s košíkem na hubě, protivník z rodu ridgebacků, s pruhem obráceně rostlých chlupů na zádech, prý vyšlechtěný v Africe k lovu lvů (moc se mi tomu nechce věřit, já je v té Africe viděl, ty lvy, chudáky hubené potvory, ale takového ridgebacka by přerazil i hodně hubený lev ocasem na dva kusy), vyletěl na Barta ze křoví. Z téhož křoví, ze kterého na něho vyletěl před mnoha lety první Bartův jedlý pes - když byl Bart skoro ještě štěně, důvěřivý a radostný, jen by si s pejsky hrál a vůbec se nepral; tenkrát ho napadl velký černý chlupatý pes, Bart se během deseti vteřin naučil prát, psa zpráskal a od té doby se mu pojídání jedlých psů líbí nade vše na světě.
Zpátky k aktuální rvačce. Byla velmi krátká. Bart nemůže kousat, takže používá hlavy jako beranidla. Máchne a bum, napálí útočníkovi ránu, jako když kopne bejk, a lví pes se válel na zemi a Bart se smál, až se za břicho popadal. To se mu to pere, s bílým kloboukem na hlavě!