Že prý létají netopýři
Četl jsem, že teplá zima vylákala už netopýry. Ty jsem tedy zatím neviděl (ostatně, u nás ve Zvoli jsem je zatím ještě nikdy neviděl, ti létali kolem našich oken, když jsem ještě bydlel v Praze), zato rozkvetl vilín. To je ten úžasný keř, který dokáže žlutě kvést, i když je všude kolem sníh. Nemá na sobě jediný lísteček, zato spoustu žlutých kvítků. Vydrží mu to hodně dlouho, až do příletu hmyzu. To mu začnou kvítka olizovat včeličky a brzy je po parádě. Taky jsem už viděl první kočičky, tedy ty stromovité, nikoli čtyřnohé.
Také Iris postřehla, že se něco se zimou divného děje a pobíhá teď s čumákem u země, má čmuchací náladu, jak jsem tomu říkal, když to popadlo Barta. Včera večer jsme vyšli na procházku, a najednou se zpoza rohu vyřítili dva volně ložení psi. Jednoho jsem sotva zahlíd, hned zmizel ve tmě, ten druhý se zastavil a koukal na nás. Byl to statný pes, ridžbek, pokud jsem si stačil všimnout. Jindy by Irda koukala co nejdřív zmizet! Teď ne, rozběhla se k němu kamarádit!
Podotýkám, že jí je dvanáct a že je už sedm let vykastrovaná...
Pak jsme pokračovali v procházce a já vzpomínal a přemýšlel, jak by to všechno dopadlo, kdyby na místě Iris byl Bart. Veterina, pohotovost, penicilinové injekce, hádka, čí pes byl víc volně ložený...
Jen pro informaci, Bart se už dávno nepere. Starý pán je rád, když dojde na opatrnou procházku přes palouk k plácku s lavičkami.
Jak jsem křupal
Včera odpoledne jsem v rámci Institutu digitální fotografie zahajoval nový seminář - o použití objektivů zůzných ohniskových vzdáleností a úhlů záběru. Uf! Snad jsem to napsal správně. Začali jsme praktickou částí ve Vojanových sadech a pak jsme se metrem přestěhovali k nám, do počítačové učebny v sídle IDIFu v Hálkově ulici.
Posluchači seděli u svých počítačů, já chodil uličkou a moudře promlouval a hned slyším - křup, křup. Podívám se, a jak bych nedělal křup, křup, když je na zemi nasviníno! Bláto z bot.
Málem mě to připravilo o duševní rovnoháhu. To jsem ale čuně, říkal jsem si. No jo, jak jinak, byli jsme v parku a bylo tam tak trochu blátivo a cesta metrem není dlouhá a od metra je to do Hálkovy blízko, bláto se nestačilo odloupat...
Křup, křup.
Přes dvě a půl hodiny jsem takto křupal a pocit viny ve mě narůstal takřka lavinovitě. No a pak to všechno skončilo, seminář jsme uzavřeli, rozdal jsem certifikáty, posluchači se loučili a odcházeli a já koukám, jak ten jeden jde, z traktorových podrážek se mu odlupují koláče bláta.
Nikoli já, ale on nasvinil na podlahu!
Za to můžou ale ženský. Kolikrát jsem slyšel z jejich rtíků sladké slůvko "prase", že mě nenapadlo, že by prase mohl po změnu být někdo jinej...
Výstava fotek Krbová, Neff, Šilha, Svatoš, Vepřek
Od 6. ledna visí v galerii Svatošova nakladatelství v Budějovické ulici č. 55 v Praze. Fotky byly pořízeny loni v létě v Keňi. Kdybyste se chtěli na výstavu podívat, tady je mapa, kde to je.
Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena
Ondřej Neff