Neviditelný pes

BEST OF HYENA: V mlze

2.3.2024

V mlze
V pondělí byla od rána mlha. Na pejsky má dvojí vliv: jednak nejsou vidět, dvojak navlhnou ze všech stran. Noční orientaci řeším světelnými obojky, ale co s pejsky v mlze?

Inspirací by mi mohly být námořní houkací bóje. Na hlavě že by měla Nora i Gari něco jako čepičku nebo helmu a v tom sirénu, daly by se odladit, abych věděl, která je která. Je to ale nápad toho druhu geniálních vynálezů, které se nedočkají realizace. Mlha jako byla dneska se vyskytuje málo kdy a zkušenost ukazuje, že když se pejskové zanoří, oni se zase vynoří. Teď mi leží u nohou i bez houkacích helmiček na hlavě.

Když zradí chrám
Jistě nejste tak pošetilí, abyste si mysleli, že pro naše pejsky je knihovna ten nejoblíbenější kus nábytku v bytě. Nikoli. Je to samozřejmě lednička, ta slouží jako chrám i oltář, jako univerzita a zjevení. Základ je samozřejmě ve spížní skříni hned vedle, tam je pixla s granulemi, ale v ledničce… tam jsou dobroty. Kdykoli Lujba nebo já ledničku otevíráme, pejskové vrhají zbožné pohledy.

Dnes vpodvečer to ale bylo jiné. Nešlo o ledničku, ale mrazák. Nějak se stalo, že někdo (já to nebyl, přísahám) nechal ne moc dobře zavřené dveře mrazáku, takže uvnitř byl blok ledu. Mezi pejsky zavládlo zděšení: proč paní tak spílá? Neurazí božstvo? Nerozzlobí se velekněží bílého chrámu? Co když zmizí salámky a sejříčky, všechno to skvělé a žádoucí?

Vše napraveno. Dopíšu a půjdu se podívat… jestli se božstvo nerozzlobilo. Myslím (doufám), že ne.

Ani to s ní nehnulo
Ležela Gari na kanapi v mé pracovně a podřimovala. Přinesl jsem si štafle, abych vyměnil žárovku. Mám malinkou pracovnu, štafle se tam sotva vejdou a z nich pak musím překročit na stůl, abych na žárovku dosáhl. Balancuju trochu jako provazochodec nad propastí.

Myslíte, že to s tou bestií hnulo? Že pootevřela oko? Že projevila zájem? Nečekal jsem, že mi nabídne podržet štafle, je to pejsek. Ale minimální zájem by projevit mohla.
Je to pejsek. Nemohla.

Vrrr, pravil pejsek
Slečna stála za mnou ve frontě u chlaďáku v samoobsluze. Držela tašku a v ní pejska, malinkého. Pejsky mám rád, tak jsem ho pozdravil a snažil se na něho tvářit mile.
Vrrr… pravil ten pejsek.
Hned jsem si hleděl svého. Moc dobře mu rozumím. Taky bych udělal vrrr na neznámého pána, kdyby na mě chtěl dělat milého. Aspoň si to myslím. Ověřeno to nemám. Jistě i proto, že mě nikdo nenosí v tašce.



zpět na článek