Psi v mlze
Na ranní mlze není na podzim nic divného. Však se taky nedivím, jen konstatuju, že bílí psi jsou v mlze hůř vidět než na sluníčku, tak je to prosté. Že by snad využívali situace a ztráceli se s větším nadšením než obvykle? Nemyslím si to.
Však taky už jsem se naučil… Jakmile je v bílé ploše cosi, co připomíná znak Apple, je to Nora, zvlášť, je-li to hnědé. No a když je to šedá šmouha, je to Gari uhánějící nadzvukovou rychlostí.
Hodná paní
Jdeme lesem po cestě. Už z dálky vidím přijíždějící auto. Sto metrů od nás auto zastaví. Říkám si, co se děje? Houbař? Porucha?
Jdeme dál, až k paní za volantem.
Zastavila jste kvůli nám? ptám se. Řekla, že ano. To jste ale nemusela, usmál jsem se na ni.
Já se ale na ně ráda koukám, řekla ta hodná paní.
Díky. Taky se na ně rád koukám. Ale někdy mi jdou na nervy.
Torpédo
Procházku Nora začíná jekotem. Dělá to, jenom když jde se mnou, s Ljubou je zticha. Čert ví, čím to je, nic s tím nenadělám.
Odpoledne jsme vyšli ze vrátek, Nora nasadila ječák (Gari je zticha), a najednou ze vrat u sousedů vyletělo torpédo, fenečka miniaturního chrtíka. Tvoreček dvacetidekový, statečný, rozhněvaný – soudě podle zježené srsti na zádíčkách. Ano, tentokrát Nora neječela, jenom s úžasem koukala, co se to děje. Jekot obstaral někdo jiný.
Zkrátka, když jdeme, ječí se. Obvykle Nora, dneska to zastalo torpédo.
Kam se na mě hrabou
V létě měly Gari i Nora klíště. Ne často, chrání je obojek, ale někdy se klíště usadilo, většinou uschlo, málokdy se mu podařilo se nacucat, ale bylo klíště.
Já dnes chytil onačejší potvoru – pijavku! Odchytila ji na mě Ljuba, já si jí nevšiml. Potvora jedna, lezla mi po ruce a přicucla se a skoro nešla odtrhnout! Chápete to, pijavice, na suchu, v říjnu:
Svět už není jakej bejval.
Optické teplo
Po obědě jsem si uvařil kafe. Sluníčko na mě mávalo prosklenými dveřmi, abych si ho vyšel pít na terasu. Podlehl jsem. Posadil jsem se do křesílka a rukou tetelivou zvedal šálek.
Po chvilku ťukala na dveře Gari, chtěla taky ven, a že si lehne na lehátko, když je takové sluníčko. Tak jsme tam byli spolu, ona na lehátku a já na křesílku. Je sluníčko, je teplo, je sluníčko, je teplo… opakoval jsem si.
Gari slezla z lehátka a šla se ohřát dovnitř.
Pejskové si nic nenamlouvají. To je jeden z mnoha rozdílů mezi nimi a námi.