BEST OF HYENA: Na tebe jsme čekali

Na tebe jsme čekali
Už je to hodných pár pátků, kdy jsem na zahradě vybudoval cestičku e placatých kamenů, podle japonského vzoru. Před tím tam byly kostičky, pohodlná cesta, ale ne podle japonského vzoru. Teď je to podle japonského vzoru, ale blbě se po tom chodí.

Krátce a dobře, přichystána spárovací hmota a rozhodnuto (já to nebyl) že TEĎ je ta správná chvíle k nápravě. Nebudu komentovat. Nicméně v rozhodující chvíli se na scéně objevila Nora.

Ano, pes, původce otisků tlapek. Pes zahnán, tlapky neotištěny. Hmota aplikována. Výsledek?
Uvidíme.

Strašení
V neděli jsme dlabali s Lubou dýni – a Eliášek (4 roky) nejevil valný zájem. Nakonec jsme nainstalovali klasického halovínského strašáka před dveře. Ljuba se trochu bála, že pejskové budou štěkat. Neštěkali. Strašák jim byl naprosto putna.
Jsem si jist, že by jim byla putna i invaze z Marsu. Ledaže…
Ledaže by si Marťan na sebe vzal maskovací plášť v podobě pošťáka.

Jo a ta hmota od minule. Zatvrtla, ale nějak… někdo… otisk tlapky přece jen zanechal. Jinak to nemohlo dopadnout.

Čí je to pes
Tak se mě zeptala kamarádka, která se vracela se svou fenkou, dámou staršího psího ročníku z procházky. Potkali jsme se, když jsem s Gari a Norou procházku teprve zahajoval. Nevíš, čí je to pes, ptala se mě. Nevěděl jsem.

Otázka to byla, jak se říká, na tělo, protože zmíněný pes, poloviční než ona fena, zato velmi čilý, zřejmě nikdy neslyšel slogan NE ZNAMENÁ NE. Dáma se bránila, vždycky ho ze sebe shodila a stavěla se na zadní a boxovala ho tlapami, ale on to byl hošík úporný. Být to v lidských dimenzích, koledoval by si o deset let.

No, a kdyby to zkusil na Gari, koledoval by si o natržené ucho, tetanovku a šití. Čípak je to asi pes?

A jéje...
Když odcházím z domu, nechávám Gari a Noru na jejich pelíškách v obýváku, tedy v přízemí. Vždycky jim oznámím, že jdu pryč a že se za chvíli vrátím. Spokojí se s tím a jsou v klidu.

Když ale se chystám, ať sám nebo s Ljubou, odejít na delší dobu s perspektivou návratu v noci, naleju jim do misky vodu a rozsvítím lampičku.
Už vědí, co to znamená. A jéje, zase se jdou někam flákat a přijdou bůhví kdy.

Potíž je v tom, že s příchodem zimního času je tma strašně brzy. Nemusím tedy odejít s úmyslem vrátit se po půlnoci. Stačí si odskočit, jako dnes, na cvičení taiti s Jirkou a Radkem do místní školní tělocvičny. Nalil jsem misku, rozsvítil a jejich a jéje utlumil slovy: žádný řeči, je teprv pět.
A stejně se kysele ksichtily.

Hlídačky
Gari s Norou usilovně hlídají. Osvědčily se i dnes. Přišel za mnou Jiří Knébl (server Woleschko), abychom si zacvičili na terase. Zazvonil u vrátek. Šel jsem otevřít a Gari s Norou mě bouřlivě doprovázely a u vrátek daly Jiřímu najevo, že tedy smí jít dál, ale je pod dohledem. Zahnal jsem je domů. Jiří obešel dům, já šel vnitřkem domu za ním. Když pak přišel Jiří na terasu, Gari s Norou ho uviděly a začaly hulákat znovu: jednoho vetřelce jsme pacifikovaly a už je tu druhej!