Jak jsem volil
Volit jsem byl s Irenou, mou dcerou. Ta tu volila poprvé - strávila mnoho let v Americe a volit tedy nemohla. I to je smutné vysvědčení pro naše poměry - dodnes trvá hnusná diskriminace našich občanů v cizině. Existují prostředky, jak zajistit korektní volební účast i mimo fyzickou přítomnost u urny. Jenže panují obavy, jak asi by volili lidé, kteří mají jiný rozhled po českém politickém rybníku. Tak je tedy budeme držet u huby a donutíme putovat k urně třeba i tisíce kilometrů.
Zpátky k volbám u nás - jsem pořád trvale hlášený na Smíchově, a tady jsem tedy volil. Volí se ve škole. Je to trochu bizarní - jdete volit budoucnost země, procházíte socialisticky hnusnými chodbami školní budovy, přičemž hnusnost je roztomile mírněna dětskými malůvkami, pověšenými na stěnách. To, co je naplácáno na zdech, se jmenuje lingrůstka, to je takové to hnědavé plastické naplácané, teď už se to opravdu vyskytuje jen na ouřadech, na hajzlech a ve školách. Jak vypadají dětské malůvky, víme všichni. Takový je rámec pro vyjádření občanské vůle.
Já se nad tím nepohoršuju, jen to konstatuju. Tak to je a možná, že to má nějaký hluboký (široký a bystrozraký) význam. Hlavně ten, že to jináč nejde.
Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena