Dočetl jsem a co pak Dočetl jsem sedm set stran tlustý román Jonathan Strange a pan Norrell od Suzanne Clarkové. Někdy v půl dvanácté mi zbývalo sto padesát stran, tak jsem si řekl, necháš to na druhý den. Zhasnul jsem a začal jsem se bát. V domě pořád něco bouchalo a skřípalo. Vstal jsem tedy a pečlivě prošel celý dům a zavřel jeho dveře. Zrcadla jsem neobrátil lesklým ke zdi, třebaže to mágové doporučují. Hlavně proto, že jsou natvrdo připevněná a musel bych je majzlíkem vysekávat a to je činnost o půlnoci poněkud nezvyklá.
Ve dvě jsem se probudil a musel jsem číst dál. Až do kalného úsvitu.
Slíbil jsem něco jako recenzi, co jsem slíbil splním, ale až po neděli. Teď jenom řeknu, že mě žádná kniha tak nevzala od Gibsonova Neuromancera, což ovšem je naprosto jiný žánr.
Tedy, není a je.
Dobrou knihu bychom měli pokládat za specifický žánr...
Hejkání v lese Šli jsme s Iriskou po obvyklém okruhu - kousek po silnici, pak přetneme jeden les a jdeme asi pět set metrů po nezpevněné silnici vedoucí ze Zvole do Březové a pak les zase přetneme a vracíme se vyšlapanou stezičkou skrz pole pšenice domů. No a včera, krátce před tím, než jsme zabočili na zpáteční lesní cestu, jsem uslyšel řev. Nedovedl jsme ho určit. Myslel jsem si chvíli, že to nějak divně štěká pes, a pak mě napadlo, že by musel být křížený se lvem, aby měl takový hlas.
Byl to srnec, na chvilku jsem viděl v mládí jeho rohatou hlavu.
Irda se zachovala rozumně. Dělala, že nic neslyší a jelikož nic neslyší, nikdo rozumný nemůže od ní chtít nějakou akci.
Odpoledne jsme toho chlapíka slyšeli znovu, tentokrát hulákal uprostřed pšeničného pole. Iris - zase nic, s ocáskem mezi nohama běžela pěkně pěšinkou, ani nedutala.
Proč tedy ty srnky před psy utíkají? Stačilo by jim zařvat a jakej by byl pes? Vždyť i ten Bart, který se nebojí vůbec ničeho, se pěkně klepal, když jsme jednou byli v lesní zoologické zahradě nad Chuchlí a slyšel tam - za ohradou - povykovat jednoho takového lesů pána.
Na to mi nikdo neodpoví. Psi se bojí a srnky utíkají, ne vše, co se děje ve světe je rozumné.
Iris se chystá do Chotěboře Za chvilku vyrážím na Festival fantazie do Chotěboře. Iris beru sebou, aby taky poznala tu správnou scifistickou atmosféru! Pejskové nejsou ničím neobvyklým na našich scifistických setkáních. Navíc, Iris už dvakrát na "conu" byla, takže to pro ni nebude žádná novinka. Možná, že bych jí měl zřídit vstup do nějakého sci-fi klubu. Doufám, že zvolí sci-fi klub, ne "fantasy klub". I když, nevím, nevím...
Kouzla a čáry by jí mohly být sympatické, naposledy strašila dneska v noci,kolem půl třetí chodila po baráku jako bílá paní!
Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena
