BEST OF HYENA: Film pod psa

Dnes to nebude o pejscích – až zítra. Pejskové byli včera večer doma zavření, protože jsem s Dominikou byl v kině na Hvězdných válkách. Stručně:

Tak trapnou nudnou blbost jsem neviděl už dlouho. Ne že by se netočily, ale vyhýbám se jim. Na Hvězdné války jsem šel protože je to moje srdcová záležitost a i k tomu sedmému dílu Síla se probouzí z roku 2015 jsem byl vcelku vlídný, ale ten letošní Poslední z Jediů nejsem schopen spolknout bez dávicích reflexů.
Naprosto nechápu, jak mohly vzniknout kritické ohlasy ve smyslu že jde o nový přístup a neotřelé schema. Je to iksté převaření jednoho a téhož, provázené nekonečnými bláboly o poměru síly světlé a temné, ani to dělo Hvězdy smrti tu nesmí chybět. Je tu jediná příjemná epizoda z kasína, ale i to jsme viděli – motiv „hospoda“ byl už v pátém díle, v dvojce té původní série.

Kdyby zůstalo u ní, dobře by se stalo. Původní maso příběhu je zde rozvařeno do trapné bezbarvé polívky.

První pořádný sníh

Je to výsledek asi dvacetiminutové chumelenice, zasněžená krajina (kolik asi nabouraných aut?) se vším všudy. Čítám, že pejskové sníh nevnímají úkorně, že si ho nevšímají. Na pohled to tak vypadá. Garina je na zimu opatrná, vychází z domu velmi obezřetně, pak ovšem jí běhání ve sněhu nedělá žádné problémy. Taky se nezdá, že by nízká temperatura omezila čuchací schopnosti našich pejsků. Na kraji woodstockové louky v Olešku navštěvují hromadu uschlých klacků. Podle dobře informovaných kruhů tam bydlí myš. Pejskové by s ní rádi prohodili pár slov, jistě o počasí, taky by se poptali na rodinu a tak… Obcházejí tam vždycky. Ani ten sníh jim v tom nezabránil.

Mimochodem, ta myš, to není žádná fake news. Já tu myš viděl… a pejskům o ní neřek. Některé známosti si nechávám pro sebe.

Mimo dosah

Rádi chodíme do Keltského parku v Břežanech. Vždycky je tam něco zajímavého. Včera Nora našla petflašku zamrzlou do ledu, kousek od břehu. Kousek, ale ne tak velký ( = malý) kousek, aby se po ní dalo tlapkou sáhnout.

Žalostný pohled ke mně. Vytáhneš?
No jo, ale já opravdu nejsem hadí muž a mám bolavá záda a manipulovat nohama mohu jen opatrně a standardním způsobem. Musel jsem se tedy zavěsit na keř a vynaložil jsem poměrně značné úsilí, abych flašku vytáhl. Pak jsem ji musel odšpuntovat, nechutný obsah vylít, špunt schovat do kapsy bundy (pořád ho tam mám), na flašku šlápnout a podat placatou pejskovi.

Nora šťastně.
Vzápětí běžel kolem, cizí pejsek. Nora pustila flašku a běžela se na něj podívat. A je na mně, abych tu odpornou věc odnesl do koše na odpadky.

Příliš daleko

Zlá veverka

Můj kamarád Michal má pejska westíka, jmenuje se Kamil. Je to milý veselý pejsek, jak už westíci bývají – jsou tak milí, že nechápu, proč svět není plný westíků. Vyprávěl mi Michal o Kamilově jedné podivuhodné vlastnosti. Má mimořádně dobrý zrak, vidí snad i za roh (míní Michal). Dívá se na televizi a když je na obrazovce nějaké zvíře, hned se o ně zajímá.

Co ale naprosto nesnáší, to je veverka z animovaného filmu Doba ledová. Kamil nemá v světě nepřítele a není nepřítelem nikoho a ničeho na světě, s výjimkou veverky z filmu Doba ledová. To pak Kamil dovede skákat a dobývat se na obrazovku a štěkat, dokud veverka nezmizí, ovšem v tom filmu je veverka pořád.

Poučení: kdyby náhodou vás Michal s Kamilem navštívili a chtěli jste promítat nějaké DVD, vyhněte se, prosím, Době ledové. Porušilo by to pohodu, zvlášť o Vánocích.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena