POVÍDKA: Před katastrofou
Pustil jsem si televizi. Před zprávami běžela obvyklá masáž, abychom správně věděli, jaký je svět kolem nás. Agentura Všechno víme (VV neboli dable ví) nás zaplavila výsledky svých průzkumů. Lidé prý přestávají číst. Začalo to tím, že se všude povalovaly knihy autora Bohumila Laciny, BSc. Lidé ta poslední dvě písmena vynechávali a ve století zkratek jim tak vyšlo označení BLB. Čárku mezi jménem a částí titulu s potěchou vypouštěli.
Autor BL, BSc psal už před desítkami let o tom, jak nás všechny zaplaví moře, protože lidé vypouštěním CO2 způsobují tak velké oteplení, že roztají všechny ledovce, a že vody bude tím pádem tolik, že dojde k celosvětové katastrofě. Marně jsme desítky let čekali na skutečné zprávy o tom, jak proběhla ta předpověď. Místo zpravodajství vysílaného od břehu moří o potopě celých měst a států jsme byli přesvědčováni diskusemi a komentáři ve všech médiích, jak strašné hrůzy nás kvůli oteplení čekají. To všechno působí člověk ničením Přírody. Jako kdyby nebyl sám taky produktem Přírody. Psaním takových knih o destrukci přírody právě lidmi vynikal autor BL, BSc. Jednou z prvních předzvěstí klimatické katastrofy mělo být stěhování národů při jejich útěku před oteplením. Stěhování se nekonalo, jen něco kolem milionu lidí se pohnulo, ale nikoliv na Sibiř do oblastí chladu v té očekávané záplavě veder.
Když tiskoviny o těchto důsledcích klimatických změn čtenáře nepřesvědčily, vymyslel autor BL, BSc zánik biodiverzity vlivem chystajících se veder. Zaniknou květinářství a zahradnictví, protože pestrobarevné kytky vyhynou. Dřevo vyvrácených stromů v lesích přestane hnít a přijde nové období neokarbonu. Nebudou červi a broučci a tím pádem vyhynou ptáci a jejich zpěv zanikne. BL, BSc vymýšlel nové, zcela neobvyklé formy katastrof. To vše vtěsnal do knížek, které mu zaplatila Organizace Celého Světa, OCS. Její existence je přeci závislá na tom, jak dokáže ochránit veškeré lidstvo před katastrofami. Kdo jiní, než slávou ozdobení autoři, by měli lidstvo vědecky a nezávisle informovat, co si lidi sami na sebe chystají?
BL, BSc měl svých knih plné garáže, ale ke všemu štěstí se přidružila smůla: Nikdo si jeho knížky nekupoval. Ani ty přeložené do jazyka Inglišů. Tak je nakonec rozdával zadarmo, jako když se dával kdysi volební guláš a jako nedávno politici rozdávali koblížky v metru a na nádražích. Jenže tady byl jeden podstatný rozdíl. Knížky o blížící se katastrofě nikdo nechtěl číst. Aby bylo všem jasno, nikdo už vůbec nechtěl číst žádné knížky, protože jiné knížky, než ty lživé, nevycházely.
Tahle informace pronikla skrz všechny ochranky a svodky až k uším generálního sekretáře OCS, tedy GS OCS a ten ustavil komisi pro čtení o budoucí katastrofě. Komise má sídlit přímo při kanceláři GS OCS. Přeci nenecháme lidi žít jako dříví v lese, někdo je musí dirigovat, někdo jim musí vnutit čtení materiálů vydávaných OCS, aby věděli, co je pro ně samé to nejlepší při ochraně před katastrofami. Úkolem komise bude přinutit obyvatele Země ke čtení, a to hlavně materiálů OCS. Tím pádem získá OCS další rys nepostradatelnosti.
Komise vícekrát zasedala, pokaždé v jiném atraktivním místě na zeměkouli, a bylo to s velkým humbukem. Vždycky to mělo být závěrečné zasedání ukončené všelidovou manifestací pod obrovitými plakáty s nápisy jako Nad knihami OCS a nikdy jinak, nebo Všichni jsme čtenáři OCS, či Se čtením kupředu, hurá. Přesto nikdo žádné knihy už dlouho nekupoval. Byla to instinktivní obrana před lží.
GS OCS si proto předvolal předsedu Komise.
„Jak to, že nemáte žádné výsledky, když jsme vám věnovali stovky milionů?“ zeptal se GS OCS.
„Máme výborné výsledky,“ bránil svou Komisi její předseda.
„Jaké?“
„Měli jsme jednadvacet úspěšných zasedání a manifestací.“
GS OCS se nemohl zmoct na námitku. Vždyť on sám by nedokázal nic jiného říct na obhajobu své OCS. Až po chvíli ticha padla další otázka:
„Proč se neprodávají tisky OCS?“ GS se neodvážil zeptat na čtení těch brožur a knih. Pak přitvrdil: „Proč si ty knížky od BL, BSc nekoupili aspoň členové Komise?“
„Ti si je koupili mnohem dřív, před ustavením Komise. Koupě knížek byla základem pro kvalifikovanou kandidaturu.“
GS OCS hned pochopil. Pak se neúředně zeptal, jak to, že dřív si lidi kupovali knížky?
„Bylo tam plno zajímavostí.“
„Jako co, na příklad.“
„Třeba o sexu:“
„Jak o sexu?“
„Autor nalákal čtenáře na svou knihu skrz část jejich druhé signální soustavy. Skrz sex. Určitý symbol vyvolá podobné příjemné pocity jako skutečný sex.“
„Jaký to bude u vás symbol?“
Předseda Komise se předklonil hluboko pod úroveň desky stolu a vylovil odtamtud obrovskou krabici. V ní byla napůl socha nahé ženy, napůl kniha. Dokonce v ní byly imitovány oslí uši, ohnuté rohy stránek.
„Takhle nám vymodeloval výtvarník U.G.S. objekt Knihnaha. Kdo ji veme do ruky, pocítí sexuální vzrušení vázané pouze na Knihnahu. Ty tři písmena výtvarníka nejsou žádnou zkratkou, to je jméno Jú Dží Sata, Japonce.“
„Co s tou Knihnahou dál?“
„OCS může dát závazné doporučení všem vládám světa, aby pořídily dostatek Knihnah ve všech veřejných knihovnách, prostorách jako jsou kavárny, koncertní sály a knihkupectví.“
GS OCS souhlasně pokyvoval hlavou a pak dodal: „ A všude bude mé jméno a já se stanu učitelem národů ve čtení.“
„Zatím máme jen model Knihnahy.“
„Zařiďte to,“ ukončil GS OCS jednání.
Předseda Komise to zařídil a celý svět vyráběl Knihnahy.
Nově nabyté čtení, tedy přesněji požitek ze čtení knih však nefunguje, protože lidi o radost ze čtení dobrých knih nikdy doopravdy nepřišli. Spíš se dnes objevuje na knižním trhu málo těch dobrých knih.
Naučení:
Autoři pište a nakladatelé vydávejte dobré knihy: Když nebudete, lidi přestanou vůbec číst a všechny ty haldy šmejdů vám zůstanou ve skladech. A to by byla katastrofa i pro vás.
Ilustrace U.G. Sato