Jednou z největších pochoutek dětství a mládí byly babiččiny kuřecí řízky. Měkoučké, voňavé, šťavnaté. Nečekaně blahodárný vliv pojídání s láskou připraveného tradičního pokrmu byl odhalen až o desetiletí později za oceánem.
V babiččině kuchyni jsem rád zvědavě okukoval, jak se taková dobrota připravuje, a zkoumal, co činí její řízky naprosto unikátními a neporovnatelnými se zbytkem světa. Podrobné sledování procesu přípravy, všetečné dotazy, dobrá paměť a opakovaný trénink přípravy i konzumace přinesly ovoce. Pomohly i vzpomínky na doby, kdy se celá rodina sešla a zbaštila neuvěřitelné množství pochutiny, kterou babička vytahovala z velkého hrnce a servírovala na talíř uprostřed stolu, ze kterého nepřetržitě mizely.
Příprava babiččiných řízečků
Často si říkám řízek jako řízek a některé pracnější detaily z lenosti přeskakuji. Pokud ale opravdu chceme dosáhnout vrcholu chutnosti, nesmíme nic šidit. Všechno se musí krásně sejít a i povídání o přípravě a historii receptu přidá k atmosféře při jídle.
Nejdříve je třeba ručně vykostit čerstvá pokud možno nikdy nezmrazená menší kuřata. Na řízky použijeme prsíčka i stehýnka. Každý jedlík si pak podle tvaru vybere svůj oblíbený kousek.
Lehce naklepeme, nasolíme a necháme přes noc v ledničce uložené ve velké míse nebo hrnci.
Mouka na obalování nemusí být dvounulka, hlavně ať je krásně hladká. Vajíčka v misce osolíme, přidáme vodu, ne mléko, a šleháme a šleháme. Ne, že vám v nich zůstanou nerozšlehané bílky. Vajíčka musí až pěnit, aby se v nich řízečky krásně a rovnoměrně potáhly tenoučkou vrstvou lahodné bílkoviny.
A teď strouhanka. Děda ji musel vždy pečlivě prosít, k obalování byl použit pouze skoro prášek, ta nejjemnější zrnka, která se k řízku přilepí, neodpadnou a nesežehnou v žáru smažení. Krusta bude pěkně šťavnatá a bude po řízku klouzat.
Řízky babička smažila samozřejmě na sádle, tady si dovoluji změnu na kukuřičný olej. Jiné oleje zanechávají v řízku chutě, které mi k nim nesedí. Také se zdá, že kukuřičný olej bublá při podobné teplotě jako sádlo. Olejem nebo sádlem nešetříme, smažíme pomaloučku, při smažení několikrát opatrně obrátíme, abychom neporušili obal.
Do zlatova usmažené řízečky uložíme v hrnci nebo míse, na každý dáme tenký plátek másla a hrnec přikryjeme. Jak roste v hrnci kupka uložených řízků, rozpuštěné máslo pomalu stéká po řízečcích ke dnu. Proto čas od času řízky v hrnci opatrně rotujeme, aby máslo bylo nasáto do obalu jednotlivých kousků rovnoměrně. Řízky z horní vrstvy jsou přemístěny dolů, kde je vrstvička rozpuštěného másla. Podle potřeby, kdyby se nám náhodou zdály suché, prokládáme dalším máslíčkem. Toho másla ale nemusí být moc, hlavně aby se dostalo všude, kam má.
V hrnci se přidáváním čerstvě usmažených horkých řízků udržuje dlouho poměrně vysoká teplota a řízky v něm „dojdou“. Můžeme je mít připravené před návštěvou, vydrží dlouho ideálně teplé. Z hrnce servírujeme přímo doprostřed stolu, odkud mizí pod rukama jedlíků.
Vezměte si z tady z této mísy
U babičky jsme je konzumovali většinou s čerstvým chlebem a okurkem. Ideální poměr byl jeden tenký krajíc chleba na tři řízky.
Postoupíme o pár desetiletí dále, z let sedmdesátých až osmdesátých, z rozvíjejícího se socialismu ve střední Evropě do rozvinutého kapitalismu v zemi kovbojů a dobrodruhů. Z babiččina vesnického bytu čtvrté kategorie se studenou vodou na chodbě a toaletami přes dvůr do párty centra v Ohiu.
Na večírku se sešlo několik světových kultur a potomků všech možných přistěhovalců. Každý host měl přinést pošušňáníčko na okoštování. Co by hosty mohlo zajímat? Mám ve zvyku na takové večírky dodat něco jednoduchého, co bude s velkou pravděpodobností chutnat, potěší, překvapí, ale zase nepřekvapí moc. Smažené kuře à la babička těmto podmínkám vyhovuje.
Jisté je, že kalorií všeho druhu bylo na stolech naservírováno, že bychom mohli jíst ještě dnes. Každý vysvětlil, co přinesl, čím je jeho jídlo zajímavé. My jsme měli na dvou podnosech připraveny kuřecí řízky, vedle brambory, nakrájený čerstvý žitný chlebíček a kyselé okurky. Jedna dávka řízků byla udělaná normálně, druhá podle babiččiny receptury. Na pohled vypadaly úplně stejně.
Můžou hádat, vašnosti, který podnos zel prázdnotou jako první a o čem se večer šuškalo. Informace o tom, co chutná nejlíp, se začaly šířit místností téměř virálně.
„Vezmi si tam ten kousek to je grandma recipe,” neboli babiččin recept. Pošeptal do ouška manželce soused Frank. Támhle paní ukazuje na podnos s mizícími řízečky, vedle nichž se skví podnos se stejně vypadající pochutinou, z kterého ubylo sotva pár kousků. V čem by to mohlo být?
Dotazy na detaily o přípravě se hrnuly, dokonce pak jeden chlapík slíbil, že v případě, kdybych otevíral restauraci, rád by investoval. Zklamal jsem ho konstatováním, že se budu držet svého automatizačního kopyta.
Ranní dozvuky řízečkové párty
Po večírku jsem si s plným břichem dal závazek, že aspoň jeden den bude přísná dieta. Ono vlastně ani nebylo co dojídat a na vaření ani pomyšlení. A to jsem řízečky samozřejmě po přípravě jen ochutnal, nechal jiným hostům a zkoušel jiné dobroty.
Ráno bylo takové líné, jak to po delších nocích bývá. Sousedka odnaproti vyšla za kuropění před dům, protahovala se, mávala na mě a hlásila, jak moc Frankovi řízečky chutnaly. Hlavně ten babiččin recept, ten prý byl vynikající.
„Frank měl nejlepší náladu za poslední roky a energie na rozdávání,” šibalsky na mě mrkla, usmála se a významně obrátila oči v sloup. „Myslela jsem, že v důchodu se budeme jen starat o vnuky.“
„Já zas myslel, že půjdete na pravidelnu procházku, aby vám pořádně vytrávilo.“
„To ne, dnešek musím využít jinak,“ znovu se zvláštně pousmála a chvátala dovnitř.
Nu což, i tak možno. Popřál jsem jí hezký den a přemýšlel nad nově objevenou tajemnou silou receptury.
Pár hodin poté začal vzadu mezi stromy cosi kutit starý námořník odvedle. Jeho paní seděla na terase za domem na houpačce a rozjímala. Pozdravil jsem a žertem prohlásil, že včera večer bylo tolik jídla, že bych potřeboval ranní rozcvičku.
Senior okamžitě stanovil jasnou diagnózu: „To je energie z grandma schnitzels!“ ... z babiččiných řízků.
„Koukni na ni támhle,“ huláká dál na celé kolo a ukazuje směrem k manželce. „Ta dnes měla dvě rozcvičky, vrrr,“ zatíná pěsti sedmdesátiletý veterán.
„Co to povídá ten starý houser?“ žena se rdí, mávne rukou, seskakuje z houpačky a mizí v útrobách domu.
Mladších sousedů jsem se raději na nic neptal. Zaspali svou ranní vyjížďku na kole. Vstali až odpoledne a když se vysmátí objevili k večeru na kolech, vypadali svěží a v dobré náladě. On se usmál a významně se pohladil po svém kulatém bříšku. Ona hleděla soustředěně vpřed a jen letmo zamávala. Děti byly u babičky.
Převzato z blogu Stryczek.blog.idnes.cz se souhlasem autora.