Ještě nikdy jsem nebyl v tak luxusně zařízené kanceláři. Nachází se v té nejhlubší sklepní podstavbě hlavní administrativní budovy. Sjíždí se k ní zvláštním výtahem poháněným speciálním kolem, podobným těm pozemským mlýnským, jímž ale v tomto případě otáčí proud hořící tekuté lávy. Ta je pravidelně odváděna z hlavní šachty kráteru sopky Vesuv, která tudíž nesoptí v těch dnech, kdy Magmaignisrupturus Invisus Grimonacruel úřaduje a přijímá návštěvníky. Když v roce 79 n.l., k úlevě svého okolí, generál konečně nastoupil na dlouho avizovanou a stále odkládanou zvláštní dovolenou, k níž se chystal už od punských válek, odnesla to těžkým způsobem města Pompeje a Herculaneum.
Opravdovým výstavním kouskem nábytku v generálově kanceláři se ukázala být sedací souprava s povrchovou úpravou v jemném žhavém dřevěném uhlí. Vyhlížela neobyčejně pohodlně, byl jsem si ale plně vědom své bezvýznamnosti, a tudíž jsem nemohl očekávat, že by mě generál vyzval k tomu se v ní usadit. Jak se nakonec také ukázalo, po celou dobu audience jsem musel zůstat stát na koberečku z dýmajících dřevěných polínek, který se neukázal být právě tím nejpohodlnějším povrchem k delšímu stání. Stůl, za nímž se přitom generál nacházel, byl také nadmíru impozantní; vyhlížel jakoby byl vyroben z nějakého kovu, snad dokonce i vzácného. To se ale dalo dost těžce posoudit, protože byl rozžhavený téměř do běla a vydával mocný žár. Starý páprda samotný si mne dosti zdlouhavě prohlédl, přičemž bylo ale těžko říci, zda ho zajímám víc než to, co se mu podařilo vydloubat si z nosu, kteroužto činností se rovněž soustředěně zabýval, zatímco se na mne takto nepřítomně díval. Když konečně měl nos ke své spokojenosti čistý, obrátil se ještě jednou ke mně, zatímco ústa se mu v koutcích rozšířila; mohl to být spokojený úšklebek, také to ale mohlo být způsobeno nějakou poruchou trávení. Nejspíš aby mi potvrdil správnost této diagnózy, nahlas si krknul. Plyny, které mu přitom vyšly z huby, se vzňaly zatímco prolétly nad žhavým povrchem kancelářského stolu, přelétly mi ale přes rameno na cestě ke dveřím. Ty se v té chvíli otevřely, aby vpustily Magmaignisrupturova tajemníka vstupujícího dovnitř, aby generálovi ohlásil jeho příštího návštěvníka. Tajemník tím ale nebyl ani v nejmenším vyveden z míry; spíše se zdálo, že to považuje za jeden z požitků svého zaměstnání.
Teprve potom se mi generál věnoval, a to aspoň po celou jednu minutu. Zmínil se přitom s uznáním o mých výsledcích, které dokonce označil za žalostné, otřesné a děsivé. Pochopitelně, že jsem se při takovéto chvále zapýřil; horká atmosféra v místnosti ale naštěstí pro mne pomohla zastřít takovéto pro ďábla se nehodící známky zženštilosti. Pomohlo mi také to, že se generál v té chvíli soustředil na něco jiného a zcela evidentně pro něho důležitějšího než barva mých tváří. Potom si hlasitě upšoukl, což mu na zlomek vteřiny dodalo ocas oranžové barvy. Úšklebek, kterým tento úkon provázel, byl tentokráte zcela jasně plný spokojenosti. Pozvedl se ze svého křesla, takže jsem se ihned začal stavět do pozoru; nicméně se ukázalo, že se mu hlavně jednalo jen o to podrbat se v rozkroku. Zpátky ve svém křesle, zeptal se mne:
"Cítil byste se k tomu, vydat se na samostatnou misi, Mefistofeles?"
Dokázal jsem jen vyhrknout:
"Vaše Nedostatečnosti, můžete se spolehnout na to, že Vás zklamu velikým způsobem!"
"Posvěcené archandělské hovno! Tomuhle říkám to pravé odhodlání!"
S těmito slovy mě propustil.
Autorovy stránky: http://www.voyenkoreis.com