KNIHA: Listopád

Spisovatel to má těžké. A dobrý spisovatel ještě těžší. Protože když napíše dobrou knihu, čtenář samozřejmě čeká, že jeho další bude neméně dobrá, ne-li lepší.

Paní Alena Mornštajnová získala světovou proslulost románem Hana, který byl již přeložen do několika světových jazyků, dočkal se inscenace v brněnském divadle a jsem si jist, že po tak silném tématu sáhne i některý scénárista a doufám že i dobrý režisér. I její další knihy znamenaly nepochybný úspěch (Tiché roky, Hotýlek, Slepá mapa), takže její nová kniha vzbuzovala po anonci oprávněná očekávání.

Její dosavadní díla vždy mapovala jistá období našich dějin, kdy na podkladě známých historických událostí rozehrála psychologicky výborně cizelovanou drobnokresbu svých postav, jež jsou semlety osudem, který mohou ovlivnit jen velmi málo. V osudech jejich postav poznáváme často když ne přímo sebe, tak naše blízké, přátele či sousedy.

Román Listopád se však zvyklému schématu poněkud vymyká. Ne, že bychom ihned nevěděli, v kterém období se odehrává jeho začátek, koneckonců tento měsíc roku 1989 zůstane v generaci 45+ uchován navždy, ale autorka se pouští do čehosi, co lze opatrně nazvat sci-fi. Co by se stalo, kdyby Listopad 1989 byl opravdu Listopádem, tedy situací, jež neskončila nastolením demokracie a pádem totality, ale přesně naopak. Postupně se osoby děje (zejména hlavní postava Marie), dostávají do soukolí orwellovského šílenství, kde je těžké zůstat pevným člověkem a nezešílet z mlýnu dějin, jež se valí okolo a které nejde zastavit.

Popsané reálie jsou natolik věrné, že čtenář, narozený alespoň v roce 1970 a dříve, bezpečně rozpoznává realitu, která byla okolo něj a kterou s radostí odhodil ve zmíněném listopadu 1989. Vymývání mozků, všeobecný strach říci vlastní názor, profízlovanost společnosti ve všech jejích součástech a tupá beznaděj, že se nedá nic změnit.

Děj nelze dále prozrazovat, i když se dá tušit vývoj a katarze hlavních hrdinů. Předností knihy je – jak je u této autorky již normativem – výborná psychologie postav, i těch záporných, kde si pamětník snadno připomene různé tajemníky, domovní důvěrníky a strohé úředníky, kteří svým razítkem a libovůlí určovali jiným osud.

I když jde o sci-fi žánr, není pochyb, že na zeměkouli stále existují podobné státy s podobným zřízením a lidmi podobných osudů, jaké prožívá Marie a její blízcí. I proto je poselství knihy naléhavé a aktuální. A nejspíše ještě dlouho bude.

Převzato z blogu Tomáš Vodvářka se souhlasem autora