KNIHA: Jak to bylo s Robinsonem

Jules Verne napsal: „Osamělost nemůže přivodit nic než zoufalství a je otázkou času. Je možné, že starosti o živobytí a potřeba přežít zprvu upoutají nešťastníka uniknuvšího vlnám, že požadavky přítomnosti zbavují obav z hrozeb budoucnosti. Ale pocítí osamělost a odloučení od bližních a až ztratí naději vidět znova vlast a ty, které miluje, o čem má nakonec přemýšlet a za co trpět? Jeho ostrov je mu celým světem. Veškeré lidstvo se omezuje tam. Až přijde smrt, v té opuštěnosti strašlivá, bude mu jako poslednímu člověku v poslední den světa.“

Když autor Tajuplného ostrova plus dalších robinzonád vyjadřoval tento postřeh, tak měl na mysli prvořadě Robinsona Daniela Defoa - nejvydávanější, nejpřekládanější a nejadaptovávanější knihu dětí a mládeže. Prvně vyšla 25. dubna 1719 pod titulem Život a nezvyklá a překvapující dobrodružství Robinsona Crusoea z Yorku, námořníka, který prožil 28 let na neobydleném ostrově Ameriky, blízko ústí řeky Orinoko, když byl vyvržen na břeh po ztroskotání lodi, při němž zahynuli všichni muži kromě něho. S vylíčením toho, jak byl nakonec podivně zachráněn piráty. Psáno jím samým a následovalo druhé, pokoutní vydání z podzimu roku 1719, kde je za titulem tajemně dodáno: Doručeno příteli.

Jednalo se bezpochyby o krádež, druhou věcí však je, že už Defoe zřejmě, ba určitě jen upravoval rukopis tehdejšího politika Roberta Hartleyho, pro kterého jednu dobu pracoval. Zásadní přínos zaměstnavatele utajil a využil jeho smrti, když pak prohlásil, že je Robinson alegorií, ba alegorickou autobiografií; náhled to není dokazatelný, ale nejde ani zavrhovat, jelikož tři klíčové momenty narativu - útěk z domova, ztroskotání a děsivý objev šlépěje - se dají ztotožnit se třemi momenty autorova žití. První s odchodem z akademie v mládí, tady dokonce sedí Robinsonův věk, anebo ještě spíš s pozdějším bankrotem. Od něj k vydání románu uplynulo právě 28 let - a v polovině doby si Defoe poznamená: „Už čtrnáct let žiju v ústraní za útoků a svárů, většinu času odloučen od rodiny.“ Je ovšem fakt, že 28 let vlastně Robinson Crusoe na ostrově nežil. Údaj z titulu je totiž lapsus. Omyl. Z textu jasně vyplývá, že hrdina strávil na ostrově 27 let, přičemž pouze 24 z nich bez lidské bytosti, kterou se stal až divoch Pátek.

Úspěch románu Robinson jeho autor patrně nečekal, ale když se stalo, vydal (20. srpna 1719) ještě Další dobrodružství Robinsona Crusoea, která jsou druhou a poslední částí jeho života.

V tomto již horším pokračování je ozřejměno, že má sedmdesátiletý Robinson synovce, i vezme ho na ostrov, který, jak připomenu, leží v deltě Orinoka. Spolu s Pátkem, který však po cestě padne v řeži s Indiány, oba muži pokračují do Brazílie. Odsud na Madagaskar, kde se Robinson stává znechuceným svědkem toho, jak synovec zmasakruje několik Afričanů. To znechucení dá najevo a následky přicházejí: strýc nestrýc, je vysazen v Indii. Spřáhne se s anglickým obchodníkem, jehož jméno autorovi nestojí za uvedení, a podnikají výdělečné plavby do Indonésie. Během třetí z nich je považují za sprosté piráty, i jsou hnáni až do Číny, odkud se Crusoe vrátí Sibiří; v podstatě obrácená cesta, než kterou má později zažít zcela reálný Slovák Móric Beňovský (1746-1786).

Tento druhý díl Robinsona nemohl být úplný propadák, anžto Defoe vypravil do světa i díl třetí Vážné úvahy během života a podivných dobrodružství Robinsona Crusoea (vyšlo 6. srpna 1720), sešpendlený z úvah pro časopisy; ale návaznost nechybí. Dokazují ho také tyto věty: „Pravý poustevník nepotřebuje ostrov. Má ho v sobě.“ A snad i: „Tím nejostudnějším hříchem je lhaní a vymýšlení historek, hříchem však není vytváření podobenství.“

O nevěřících psech tu Robinson nekorektně poznamená: „Nemyslím, že by se náboženství mělo hlásat rovnou mečem. Kdyby se ale chtěla evropská knížata spojit! Jak snadno by smetla Turky a Persii a vyhladila jméno Mohameda, tohoto nejhoršího podvodníka. Spojme se proti pohanství a divošská část lidstva spočine na kolenou. Válka přinese dobyvatelům věčnou čest.“

Robinson ve třetím dílu putuje Sluneční soustavou a hned na Měsíci najde rozumný život. Na Zemi naráží taky na Satana, znovu a znovu. „Jeho nespočetné legie jsou nepřetržitě zaměstnány. Oponují Bohu a vládnou divošství Amerik, Tatarů. Číně, Japonsku, Africe. Tam všude Satan zaměstnává milióny svých poslů. Mnozí byli i na mém ostrově.

Copak by se jinak lidojedi vraceli přes moře z takové dálky, jen aby žrali jeden druhého?“

Zatímco dvě pokračování prvního dílu čtou jen badatelé a pošetilci, původní Robinson přetrval a je dál bestsellerem. Již start fenoménu byl ohromující a jen roku 1719 vyšel devětkrát. Vč. prvého případu v dějinách, kdy román někdo tiskl na pokračování do novin.

Roku 1721 vznikla v Londýně i prvá adaptace - od Simona Tyssota de Patot - a v Německu (nezapomeňte, že Robinson byl z 50% Němec) později story zpracovali každý po svém Gustav Adolf Gräbner a Joachim Heinrich Campe, jehož dvoudílný Mladší Robinson (1779-1780) opakovaně vycházel u nás - a dle Ottova slovníku dosáhl jen do roku 1874 pětaosmdesáti edic. To už dávno existoval celý subžánr robinzonád - a dodnes neodešli ani Švýcarský Robinson (1812), jehož autor byl pastor Johann David Wyss, ani Kormidelník Vlnovský (1841) od kapitána Marryata, kterého u nás roku 2018 převyprávěl František Novotný pod titulem Strýček námořník. Klasikou zůstává i Korálový ostrov R. M. Ballantyna (1857), zatímco třeba Cooperův Kráter zapadl. Podobně jako Emma neboli Robinson pro slečny (1834) od paní Woillez.

I americký kapitán Thomas Mayne Reid, jinak autor Bezhlavého jezdce, si vysnil Nejnovějšího Robinsona (česky 1854) a Francouz Gustave Aimard (žil, stejně jako Reid, v letech 1818-1883) Alpského Robinsona (1888, česky 1913). Robinzonádování měl později vepsáno v krvi také František Běhounek a jistěže už zmiňovaný Verne, který napočítal hned úvodem vlastní kariéry okolo padesáti robinzonád.

Jak uvádí Luboš Antonín ve stati Staří Robinsoni našich hradů a zámků v časopise Tvar 21/2006, ještě později došel Josef Johanides při počítání k 233 robinsonádám. To se stalo roku 1895. I Karel Klostermann napsal, koneckonců, Robinsona na Otavě (1911) - a pan Hanuš Robinsona na Želetavce (1929). Existuje Tatranský Robinson a Vladimír Thiele se stal spoluautorem veršovaného komiksu pro děti Robinzon Véna Kuk (1948). Francouz André Dhotel napsal Robinsona od řeky (1964). Invaze variací má jen jediný zádrhel. Udělíte-li kredit žánru, což se Danielu Defoe povedlo, neznamená to, že jste automaticky i autor první knihy v duchu žánru. To ne! A zpětně zapadá do seznamu robinzonád například kniha Henry Nevila Pinesův ostrov (1668): jediná a pravá předloha Švýcarského Robinsona.

Ještě k Robinsonovi skutečnému.

V nekrácené verzi u nás vyšel teprve roku 1797 a teprve roku 1893, tedy před sto třiceti lety, došlo na první takřka přesný překlad. Ten ještě přesnější je dokonce z roku 1920 a vyšel díky Tiskovému odboru československé Ochrany matek a kojenců. Pořídil jej Albert Vyskočil.

Ale do konce 19. století byl tento překvapivý román do našeho jazyka opakovaně transponován z němčiny, čehož příkladem je Mladší Robinson k příjemnému a užitečnému obveselení velkých i malých dítek (1797) - zrobený podle Campeho úpravy. I Mladší Robinzon. Knížka zvláštní, šlechetné mládeži české k poučení a vyražení (1827 v překladu Václava Matěje Krameria) a Robinson mladší. Knížka ušlechtilé mládeži české (1838, opět podle Campeho úpravy). Taky Nejstarší Robinson, jeho šťastné i nešťastné příhody (1864), Robinson Crusoe. Příběhy dobrodružného jinocha na pustém ostrově (1869 napsal podle Gräbnerovy úpravy Václav Leopold Moser), Robinson mladší. Knížka ušlechtilé mládeži české k poučení a zábavě, jižto sepsal J. G. Kampe (1869), Podivuhodné příhody Robinsona na pustém ostrově (1874 podle Gräbnera), Robinson a jeho divodružné příhody (1875), Robinson (1884, podle Campeho úpravy vypráví Antonín Mojžíš), Robinson Crusoe (1887) vyprávěný F. J. Andrlíkem, Robinson Krusoe. Cesty a příhody Robinsonovy na zemi a na moři (hned dvakrát vyšel roku 1888, vznikl podle Campeho úpravy a volně jej vypráví Oskar Höcker), Život a podivuhodná dobrodružství Robinsona Crusoa, jak je sám vypravuje (1893), Robinson Krusoe. Příběhy jinocha na pustém ostrově (1897 vypráví František Ruth), Robinson Krusoe (1900, úprava Václava F. Bambase později ilustrovaná Václavem Čuttou), Robinson Crusoe (1908, vypráví Miloš Vlaďan) či Robinson Crusoe. Příhody dobrodružného jinocha na pustém ostrově (1920), což je adaptace Moserova překladu Gräbnerovy úpravy, za kterou stojí Michael Marhan, ředitel chlapecké obecné školy v Karlíně.

Ani po roce 1920, kdy už zmíněný pan Vyskočil „kanonizoval“ text, se nepřestaly vynořovat další a další převinutí. Roku 1922 Robinson Krusoe od J. V. Flose. Roku 1923 Robinson Crusoe dle Campeho a v úpravě pohádkářky Ludmily Grossmannové-Brodské. Roku 1923, tedy právě před sto lety, Robinson Krusoe. Dobrodružné příběh jinocha na pustém ostrově: vypráví František Ruth. Roku 1924 Robinson v podání S. Rouštecké. Roku 1927 Podivuhodné příhody Robinsonovy na pustém ostrově (podle Gräbnera). Roku 1932 Robinson Crusoe. Život a podivuhodné příběhy Robinsona Crusoe odvyprávěný Milošem Maixnerem. Roku 1932 Robinson Crusoe. Podivuhodná dobrodružství trosečníka na pustém ostrově - a téhož roku Robinson, jeho osudy, zážitky a dobrodružství - s obálkou Zdeňka Buriana. Robinson vyšel i v nedatované úpravě Franka Weniga. Roku 1933 se objevil Robinson Crusoe. Jeho život a podivuhodné příběhy v podání B. Hlouškové a s ilustracemi Jiřího Wowka. Roku 1934 Život a podivuhodné příběhy Robinsona Crusoe ve verzi Otakara Růžičky, kterou obrázky provázejí Vojtěch Preissig a René Klapač. Tato kniha má rozkládací dvoustranu s prostorovým modelem plachetnice a právě v těchto dnech byla reeditována. - V sedmatřicátém to byl Robinson Crusoe, jeho osudy a dobrodružství a nebezpečí, opět s ilustracemi Jiřího Wowka, a téhož roku Život a podivuhodná dobrodružství Robinsona Crusoe, jak je sám vypravuje - opět s obálkou Zdeňka Buriana. Roku 1940 Robinson Crusoe. Dobrodružství na pustém ostrově ve Vlasákově úpravě Gräbnera. Téhož roku Robinson Crusoe jako 245. sešit Rodokapsu. Roku 1941 Podivuhodná dobrodružství Robinsona Crusoe v překladu Alberta Vyskočila a s ilustracemi Thomase Stotharda.

Roku 1941 Robinson Crusoe s obrázky Františka Tichého. Roku 1956 v Plevově variantě, přičemž i Věromír Pleva očividně vyšel z Gräbnera. A roku 2005 v adaptaci od autora sci-fi (a kapitána plachetnic) Františka Novotného. - Tohoto Robinsona si dnes přečtu nejradši.
Robinson Crusoe - Daniel Defoe, František Novotný | KOSMAS.cz - vaše internetové knihkupectví