KNIHA: Áckův foglarovský svět

Jak si skaut může říkat Ácek? Nevím, ale byly horší přezdívky. Aninecek.

Podobná - asociace vyvolávající - přízviska na vaši čupřinu povětšinou v dětství přišpendlí kamarádi - a třeba Jaroslav Foglar měl štěstí: stal se Jestřábem. Na celý život.

O to se přitom nezasloužil. Nebo málo. Přišel do oddílu Dvojka od Jestřábů. Může vám některá přezdívka zvučet neuctivě nebo praštěně, ale držitel ji bere celý život zvesela. Jako normál. Ani výtvarník Vlastislav Toman - Ácek neměl nic s nácky a brněnské Sdružení přátel Jaroslava Foglara mu v lednu vydalo překrásnou, ač tenkou knížku Áckův foglarovský svět. Snad miliontý příspěvek do šířícího se moře prací navazujících na dílo zakazovaného spisovatele.

Dužinou sešitu je třiadvacet nových stránek s barevnými Rychlými šípy. Ty teď ztvárňuje Toman - a psal i část scenária. Větší dva krajíce však vymyslili pánové Miloš Vraspír a David Jan Žák.

Jsou tu i některé komiksy bez Rychlých šípů, a to podle scénářů Víta Oplatky (Čtvrtý sraz Bobří stopy v Třebíči) a Zdeňka Kotrby (Klub Ochránci slabých se hlásí). Prohlédnout si lze krátkou sekvenci Tomanova komiksu Medvědí údolí a čtěte trio vzpomínek na Mistra od Vraspíra, Adély Rúčkové a Oplatky. Tomana, prosím, nezaměňujme s redaktorem ABC, ten byl Vlastislav a nekreslil. Kreslivý Tomanem se narodil 19. února 1930 - v Třebíči - a zemřel tamtéž 15. prosince 2015. V letech 1949-1960 absolvoval Vyšší školu uměleckého průmyslu Brno a Vysokou školu uměleckoprůmyslovou Praha a ještě Akademii výtvarných umění. Tam ho učili Alois Fišárek, Otakar Nejedlý, Antonín Pelc. A studia končil pod vedením profesora Vlastimila Rady. Ale ještě než Vlastimil (Toman) přišel do první ze škol, začal odebírat slavný Vpřed (1945-48). Nebyl ořezávátko a už na jeho stránkách zveřejňoval od října 1945 kresby. V Junáku debutoval v prosinci téhož roku, současně je i člen Foglarova čtenářského klubu „2850“. Říkali si Ochránci slabých.

Hlášení o činnosti klubu zásadně do Vpředu posílal formou brilantních komiksů. Samozřejmě byl u skautů, dokud to tedy šlo, ale nelovil ani tak pírka jako bobříky, starý známý Foglarův vynález. Vedle toho tvořil časopis Rytíř a nelze vyloučit, že Ácka už tenkrát napadlo: „Taky zkus kreslit Rychlé šípy jako Jan Fischer.“ Ale nápad odložen a zastřen životem.

Postupně Toman přesto vykoumal a sepsal pětici scénářů Rychlé šípy běží na pomoc Jaroslavu Foglarovi (inspirováno reálným přepadením spisovatele kluky v jeho bytě v devadesátých letech), Rychlé šípy a vydobytí pařezu, Rychlé šípy a Rychlonožkovo umění, Rychlé šípy pomáhají Vendovi a Rychlé šípy a přepadená listonoška.

Ty příběhy Toman taky kreslil. Zrovna tak blok o deseti stránkách podle scénáře Miloše Vraspíra. Ten začíná epizodou Rychlé šípy v moravské krajině a končí dílem Rychlé šípy zachraňují Bambuse. Což je… Pravděpodobně víte, že vedle Metráčka nejznámější tlouštík seriálu Rychlé šípy.

Stejně se v sedmi z Vraspírových pokračování vrací Bratrstvo kočičí pracky.

A zbylých osm epizod publikace? Ty Toman kreslil na scénáře spisovatele Davida Jana Žáka, autora bestselleru o Králi Šumavy a románu Tleskač. Taky Tleskače ostatně Žák převedl částečně do komiksu, i když ten se v naší publikaci nevyskytuje.

Rychlé šípy ano. Na Žákem vysněných stránkách se opět vydávají do Stínadel, ač pouze na jejich okraj: kousek za Rozdělovací třídu. Dobrodružství poskytnuta plocha tři epizod. Následuje už pro klub tradiční zimní výprava.

Vlastimil Toman byl výtečný krajinář a vůbec schopný výtvarník, ale jeho Rychlé šípy to zcela nevyhrají. Nejsou vyvedeny nijak fascinujícím způsobem. Nechybějí výrazy tváří, ale my stejné obličeje pamatujeme jinak. Působivěji. Přesto je výsledek zajímavý a nejvíc se blíží stylu Václava Junka. O čem se vypráví?

Nepřijdete o sekvenci na téma Rychlonožkových schopností v oblasti „malířské“ chůze na štaflích. O příběh s dobýváním pařezů. Ten se výslovně odehraje v roce 1946 a strádajícímu chlapci Šípy pomohou dokonce již roku 1942. Klub mu pomůže odvézt z lesa „panské“ dřevo, za které ovšem Vendova maminka nakonec zaplatí pokuty. Což může ještě být v oněch časech ráda.

Tyto scénáře Vlastimila Tomana se blíží mravoličnému duchu Foglarovy tvorby, ale kresebně úplně ideální nejsou. I díl o přepadení venkovské listonošky působí poněkud odbytě; nicméně propracovanější jsou oba Žákovy příběhy a Vraspírovo celistvé dobrodružství.

Miloš začíná vyprávět v momentě odjezdu Rychlých šípů z Wilsonova nádraží, na něž klub nepozorovaně sleduje Bratrstvo kočičí pracky. Sám Foglar, dodejme, příběhy nesituoval výslovně do Prahy. Zvečera se Rychlé šípy utáboří v přírodě, ale ztratil se Rychlonožkův batoh. Prsty v tom má Bratrstvo, které Rychlé šípy nadále sleduje, a to i ze zvláštní skalní chodby.

Při hledání zavazadla se Červenáček zřítí ze skály. Snad by se zabil či těžce ranil, ale naštěstí se zaboří do roští připraveného Dlouhým Bidlem, Štětináčem a Bohoušem pro večerní ohánek. Červenáček se zvedne a vzápětí objeví skalní chodbu, kde padne do spárů Bratrstva. Je spoután a opuštěn. Teprve Rychlé šípy ho zachrání, ale pro tmu stále nikomu nedochází, že zde úřaduje Pracka.

Rychlé šípy jdou chodbou a batoh objeví na původním místě. Další večer dorazí k chatě, která byla od začátku jejich cíl. Jindra chce spát za každou cenu u okna, a tak zřetelně zaslechne vytí vlků. Ve skutečnosti vyje Bratstvo. Nazítří dojdou k (reálné) rozhledně Babí lom a Mirek vyzve kamarády, aby schodiště vyběhli. Nahoře má každý navíc udělat co největší počet kliků. A pozorují Pálavské kopce. V jedné puklině se rozhodnou nechat svůj pamětní list a plánují, že se vrátí právě za tři roky. Bohužel Bratrstvo mezitím zadrátovalo východ z rozhledny, i svlečou košile a spustí se jako po laně. Nazítří jdou na další výlet, kde Mirek chystá překvapení. Zapojí chlapce do budování hráze na potoce. Do dalšího dne očekávají za hrází jezírko, ve kterém půjde hrát pólo, ale nazítří v poledne není voda nikde. Hráz je poškozená a Mirek to označí za důsledky bouřky. Vtom kohosi zpozorují. Je to kluk zvaný Bambus. Je zde na prázdninách u babičky a vykoupat se může s Rychlými šípy. Ale při skoku do tůně se rukama zaryje do bahna a jsou nuceni mu zachraňovat život. Na komiksu je trochu nepravděpodobné, že Rychlé šípy celý čas nepotkají sledující je Bratrstvo, ba vůbec o něm nemají ponětí. A taky ono se jim samo neukáže a nepředstaví, což platí i pro noční moment Červenáčkova únosu.

A Žákovy příběhy? Ten stínadelský začíná „mezi novináři“ - touhou po článku pro klubovní oběžník Tam-tam. Rychlé šípy se vydávají do strašidelné čtvrti a dva potměšilí Vontové je hned na okraji vlákají do domu. Jsou zamčeni a unikají Vontům vedeným Kobrou. Dostanou se až do podzemí a za dřevěnými dvířky odhalí sídlo někdejšího klubu Mladého hlasatele zvaného Čistý štít. Je to skvělé doupě a na stole leží mapa okolních chodeb. Rychlé šípy seberou dávnou kroniku a jen díky plánku uniknou svislé šachtě. Podobné štěstí už nepotká pronásledovatele. Jeden se snad dole zabil?

Rychlé šípy uhánějí zpátky, na pomoc. Už tradičně propojují a navazují švihadla, která mají ve Stínadlech vždy omotaná kolem pasů, a nejlehčí Červenáček se spustí k raněnému. Z nalezené kroniky vysvítá, že dům bizarně přestavěl šílený sběratel starožitností, a Rychlonožka tudíž bujaře doporučí Červenáčkovi, ať raději zůstane u sbírání autíček, nebo se taky zblázní...

Šumavský Rychlonožkův strýc jim pak půjčí pro čas jarních prázdnin srub, a tak se Rychlé šípy vydají vlakem tam. Rychlonožka se na Šumavě velmi kasá, že všechny povede místy, kde už vícekrát byl, ale zaskočí ho bílý sníh. Kraj vypadá jinak.

U srubu všechny vystraší imitace lidské postavy a čeká je i dopis. Mají kráčet po šlépějích až do Červeného údolí. K tom vyzývají Černí panteři: jiný klub. U osamělého smrku najdou i další pokyny, zatímco Panteři šikovně a beze stop zmizeli po ledu zamrzlého potoka.

Vyzývají své bystré pronásledovatele, aby na jistém místě chvíli pozorovali mraky. Když Rychlé šípy uposlechnou, spatří na skále signalizujícího chlapce. Rozluští jeho výzvu morseovkou a budují poslušně přístřešek pro přenocování: ale mají na to do soumraku jen hodinu. Řešení? Zbudují iglú. - Červenáček a Rychlonožka zamíří pro chvojí, které chtějí položit v ledové chýši na zem, a Červenáček je unesen, když ho jeho jinak věrný druh na chvíli opustí.

Sledujeme Pantery, kteří mu zavázali oči a kteří zajatce vedou ho srubu se svou klubovnou. Jsou sice přátelští, ale Červenáček v noci stejně uteče. Jak se Panteři obávali, zabloudí. Nakonec kamsi padá, ale naštěstí na povědomé iglú. A ráno?

Najdou srub, nicméně bez Panterů. Ty zahlédnou na kopci. Hnali se pomoct jakémusi běžkaři-greenhornovi. A Rychlé šípy rozdělají oheň a vaří raněnému čaj, zatímco Černí panteři uhánějí k nejbližšímu telefonu. Nakonec přiletí vrtulník a zachrání lyžaři život.

Část těchto Tomanových komiksů vyšla již roku 2005 v dnes nezískatelném sešitu, ale ani tato rozšířená verze se neprodává na každém rohu.

Áckův foglarovský svět napsali David Jan Žák, Miloš Vraspír, Adéla Rúčková, Vít Oplatek a Vlastimil Toman - a výtvarně zpracovali Vlastimil Toman, Jiří Filípek, Vít Franta a Milan Krejčí. Vydalo Sdružení přátel Jaroslava Foglara. Brno 2023. 32 stran