HISTORIE: Mozart a svobodné zednářství

Asi před deseti lety jsme s manželkou a synem byli zde v Brisbane na představení divadelní hry Amadeus od Petera Shaffera. Neobvyklé bylo místo konání. Byl jím hlavní sál chrámu náležejícího velkolóži svobodných zednářů v Queenslandu, v impozantní budově ve středu města postavené před necelými sto lety. Nebylo vybráno jen tak náhodně - to, že byl Mozart svobodným zednářem, je dosti dobře známo, i když v Česku o tom příliš mnoho lidí neví. Ukázalo se to být vynikajícím představením. Salieriho hrál výborně Eugene Gilfedder, což pro mne mělo zvláštní význam. Eugene totiž v roce 1996 hrál Franze Kafku ve hře, kterou napsal Timothy Daly a kterou jsem po dohodě s autorem přeložil jako Kafka tančí. Hra se dodnes nachází mezi až doposud neuvedenými činohrami v archivu Národní knihovny ČR pod číslem CZ-PrIUD. Škoda, je to dobrá hra, v devadesátých letech vyhrála několik mezinárodních cen včetně festivalu v Edinburgu. Navíc, při sydneyské premiéře se v ní poprvé na scéně objevila tehdy ještě úplně neznámá herečka jménem Cate Blanchett. Později získala Oscara.

Smuteční hudbu k pohřbu dvou bratří zednářů, vévody Meklenburského a hraběte Esterházyho složil Wolfgang Amadeus Mozart v roce 1785, asi rok poté, co se sám stal svobodným zednářem. Od té doby patří k těm známějším z Mozartových skladeb a hraje se poměrně často. Pohled na lóži se zasedajícím bratrstvím svobodných zednářů musel být v době na přelomu rokoka a osvícenecké doby dosti úchvatný. Zednáři se ke svým pravidelným zasedáním lóže, která se konají alespoň jednou měsíčně, někdy ale častěji, oblékají formálně. Kromě tradičních zástěr a různých hodnostních znaků, které bývají pozlacené, by to v dnešní době znamenalo nejspíš tmavý smoking, který je sice poměrně nevýrazný, na němž ale zednářské zástěry z jehněčí kůže a s barevným lemováním o to víc vyniknou. V době Mozartově to jistě bylo celkově ještě barvitější, protože taková byla i móda. Zednáři totiž zásadně nosí do lóže svůj nejlepší, tak říkajíce “nedělní” oblek. Co je k tomu vede? Téměř vše týkající se zednářství mívá v sobě ukrytého něco symbolického. Sváteční oblečení si lze mimo jiné vyložit tak, že symbolicky vidí zednář sebe samotného jako hosta, a to jak na Zemi v životě který právě prožívá, tak i v průběhu ceremoniálů prováděných v lóži, které chápe jako symbolickou práci na sebezdokonalování. K těmto účelům se také musí dostavit patřičně oblečený a jako host se při tom chovat co nejdůstojněji.

Ze záznamů, které se dochovaly, je známo, že Mozart byl uveden jako učedník do vídeňské lóže svobodných zednářů zvané „Zur Wohltätigkeit“ (K dobročinnosti) 14. prosince 1784. Dále se ví, že po pouhých asi třech týdnech, 7. ledna, byl v jiné vídeňské lóži povýšen na tovaryše. Už z toho můžeme usuzovat, že si jeho nově nabyvší bratří tehdy 28letého skladatele značně považovali. Dále také, že Mozart musel mít z hlediska zednářského už jisté vědomosti, které by ho k takovémuto rychlému povýšení opravňovaly. Zednářství ve své základní struktuře navazuje na zákony iniciačních spolků z dob táhnoucích se hluboko do starověku. Nejblíže má zřejmě k Eleusinským mysteriím, do nichž bývali zasvěcováni staří Řekové. Příliš mnoho se o nich neví, kromě toho že tato mysteria měla tři základní stupně a že byla zasvěcena bohyni země a úrody Démetér. Tato tradice sahá až do doby mykénské. Trochu víc se ví o zasvěcovacích obřadech které prováděl řecký filosof Pythagoras, asi kolem roku 500 př.n.l. Například je známo, že žáci po svém přijetí k učením Pythagory museli na prvním stupni učedníka setrvat dlouhý čas, podle některých badatelů minimálně tři roky, podle jiných dokonce až sedm let. Proti tomu se Mozartovy tři týdny jeví jako velice krátká čekací doba!

Podle Maynarda Solomona, autora pravděpodobně nejlepší Mozartovy biografie, vydané u příležitosti 250. výročí skladatelova narození, nebyl Mozart příliš zaujatý mysticismem a okultismem, tak jako mnozí z jeho kolegů a bratří. Nesmíme zapomenout, že byl poměrně mladý a že takovéto zájmy přicházejí často až s věkem. Stál spíše na straně racionálněji zaměřených zednářů. V té době již po nějaký čas existovalo hnutí zvané Illuminati, s jehož zakladatelem, bavorským profesorem kanonického práva Adamem Weishauptem, se Mozart dobře znal ještě z dob svého působení v Mnichově. Toto hnutí bylo inspirováno humanistickými názory vyjádřenými zejména francouzskými filosofy, jakými byli Jean-Jacques Rousseau a Denis Diderot. Jiný svobodný zednář Pierre Beaumarchais, se svými divadelními hrami o Figarovi, který sice pochází z nižších vrstev, který se ale jak morálně, tak i intelektuálně nachází zřejmě výše než jeho pán, hrabě Almaviva, čerpal z podobných zdrojů. Ve Figarově svatbě, kde libretistou byl Lorenzo da Ponte, rovněž zednář a zřejmě podobného smýšlení, se to dává jasně najevo.

Kdy přesně se bratr Mozart stal zednářským mistrem, známo není, je ale možné, snad i pravděpodobné, že k tomu došlo hned při příštím zasedání jeho vlastní lóže, takže by byl bratr Wolfgang mohl dosáhnout mistrovského stupně už za pouhý měsíc. To by také vysvětlovalo, proč k jeho povýšení do tovaryšského stavu došlo v jiné lóži než jeho vlastní, což se normálně nestává. Třetí stupeň, zvaný mistrovský, je ovšem pro zednáře tím nejdůležitějším. V zednářství je sice možné dosáhnout až nejvyššího 33. stupně, od třetího stupně dále to ale jde pouze na pozvání. Naprostá většina svobodných zednářů po dosažení třetího stupně už dál nepokračuje. Třetí stupeň je v zednářství tím nejdůležitějším, nejslavnostnějším. Těžko lze najít hudbu, v níž by se ta vážnost projevovala tak, jako na počátku předehry k Donu Giovanimu, opeře, která toho má v sobě víc zednářského, než by se nezasvěcenému zdálo. Numerologicky pojato by se schéma této předehry dalo vyjádřit jako kombinace čísla tři s číslem čtyři, neboli trojúhelníku se čtvercem. Nic mocnějšího v zednářské symbolice asi neexistuje.

Zednářství hrálo rozhodně důležitou roli v posledních asi sedmi letech skladatelova života, tedy v té jeho nejdůležitější fázi. Zásady a morální stanoviska tohoto bratrství mu nejspíš musely být známy už po delší čas, mnohem dřív, než se rozhodl stát se sám členem. Jak jeho tchán, tak i švagr byli zednáři, i když nepatřili ke stejné lóži jako později Mozart. Z toho lze usuzovat, že zde nebyl žádný větší tlak od příbuzenstva ze strany manželčiny, že skladatel se asi sám rozhodl k tomu podat si přihlášku, čemuž ostatně zednáři dávají přednost. Než aby někoho přemlouvali, mívají tendenci potenciální členy spíše odrazovat. Roli na Mozartově rozhodnutí určitě ale hrály i praktické důvody. Měl-li se uživit jako skladatel, potřeboval si udržovat známosti ve vyšších kruzích. Ve Vídni v osmdesátých letech osmnáctého století, kdy i samotný císař Josef II. byl zednářům příznivě nakloněný, nebylo mnoho vhodnějších míst k tomu vylepšit si společenský profil, než jakými byly zednářské lóže.

Mozart zřejmě chodil do lóže rád a pravidelně, ve Vídni i jinde, kde to bylo možné. Při pobytu v Praze, když v roce 1787 připravoval k premiéře operu Don Giovanni, navštívil například i zdejší lóži nazvanou U tří hvězd, kterou údajně založil hrabě Špork a která v té době existovala už déle než půl století. Je dosti dobře možné, že se zde mohl setkat i s prototypem svůdníka žen, jakým byl Casanova, který se v tu dobu také vyskytoval v Praze a který byl rovněž zednářem, stejně jako Lorenzo da Ponte. Že dva posledně jmenovaní se osobně setkali, to víme z da Pontových vzpomínek. Mohli bychom tedy spekulovat o tom, jak dalece tehdy již víc než šedesátiletý Casanova, který mohl v té době již dozrát v archetyp moudrého starce, ovlivnil oba tvůrce této opery, kterou mnozí uznávají za nejlepší ze všech. O tom, že Mozart i da Ponte stáli na straně zednářských zásad, jakými jsou moralita a sebezodpovědnost, svědčí pověstná předposlední scéna Dona Giovanniho, určitě jedna z nejmocnějších, jaké kdy poznaly světlo divadelních jevišť, a to jak po hudební, tak i dramatické stránce. Nejvíce se ale Mozartovo zednářství nepochybně projevilo na jeho poslední opeře, jíž je Kouzelná flétna. O té si povíme víc příště.

Obraz neznámého umělce z roku 1784. Zcela vpravo údajně sedí Mozart s Schikanederem.