Pro srovnání mocné město středoamerických Mayů pojmenované Tikal se nachází na 250 čtverečních kilometrech, Babylon, který ležel za hradbami, měl jen devět čtverečních kilometrů. Město Angkor Vat mělo dle snímků z družice NASA rozlohu tisíc čtverečních kilometrů. Odborníci říkají, že v něm žili zemědělci, kteří pěstovali rýži, truhláři, kteří pracovali s bambusem, obchodníci s rybami, a služebnictvo, které se poznalo dle toho, že mělo vpředu oholené lebky. Bylo to řádné fungující město s fungující infrastrukturou, tvrdí jeden z autorů posledního průzkumu Damian Evans z univerzity v Sydney. Soudí, že v tomto městě žilo několik set tisíc lidí. Město křížily kanály a fungoval v něm důmyslný zavodňovací systém pro rýžová pole. Pan Evans hovoří o tomto městě jako o „hydraulickém“ sídlišti.
Když do těchto míst dorazili první misionáři (někdy kolem roku 1939), už z města a chrámů mnoho nezbývalo. Rostly na nich stromy. Rudí Khmerové si ze zbytků sídliště udělali v roce 1975 střelnici. Teprve v roce 1992, kdy UNESCO prohlásilo toto území za světovou kulturní památku, se situace změnila. V současné době v místě pracuje kolem třiceti výzkumných týmů z celého světa a ročně ho navštíví na 600 000 zahraničních turistů.
Dnes se ví, že město dosáhlo největšího rozkvětu v roce 1150 za krále Suryavarmana II. Když tento zakladatel zemřel při vojenském tažení do Vietnamu, o jeho pomník a památník se prý staralo 20 000 lidí. Vědci jistě ještě objeví další zajímavosti. Jedno se ale zdá být jisté již teď: živobytí tam bylo tehdy snadnější než v Evropě. Za rok měli tamější obyvatelé tři úrody rýže a z jednoho hektaru sklízeli 2,5 tuny, zatímco v jižní Evropě to bylo jen 0,3 tuny rýže za celý rok.
Euro 39/2007
novinář a spisovatel