Úvaha o (někdy nadbytečném) sebeovládání a „volování“
Anglicky čtu prachmizerně a jednou se mne někdo vyptával, jak se překládá slovo understatement. Tak jsem to nevěděl. Ale poučil jsem se - od té doby, a to, co onen výraz znamená, by se nám občas docela hodilo. Třeba jako zbraň, kterou zvládnete stres! Vadí vám třeba zdražování? Mávnete pak rukou. Jak to? Díky němu. Co tedy to slovo znamená?
Přeložil bych ho asi jako ztlumený postoj nebo úmyslné zmírňování a jistý jsem si, že to ještě nikdy nedokázal žádný Ital, ale charakterizuje to většinu Angličanů, i když mám podezření, že taky ne všechny. Všichni se ale o něj pokoušejí, i když se nenarodili s understatementem ve vínku, a česká povaha je anglické mnohým blízká. Částečně stylem humoru… Ztlumeným postojem pokaždé ne, uznávám, ale doporučit se dá. Vždyť v podstatě jde o nadhled. O „to chce klid“, které ale Josef Švejk nikdy neřekl! „V pohodě“ díky takovému postoji zvládnete každý další den a „jenom se nenechat nikým rozhodit“.
Vím, není to lehké. Britové jsou tím ovšem pověstní a uvedu teď extrémní případ onoho přístupu ke světu, který jinak najdete ve filmu Závrať (1978), což byla docela zdařilá parodie na typické režijní postupy Alfreda Hitchocka, takže zde drze přetavili do legrace i známou sprchovou scény z hororu Psycho. Jak? Ulétle. Místo nožem je totiž do oběti bodáno stočenými novinami, ale stejně brutálně! Proč? Hotelový poslíček má totiž „vzteka“, že ty noviny musel donést na pokoj, a jedná jako zběsilec. Montáž záběrů přitom napodobuje právě Psycho: trhání závěsu, detail odtoku, detail strnulého oka. Na rozdíl od Hitchcocka ale napadený (tady je mužem) nezemře. Oko zamrká, jeho obličej ožije, poslíček už je kdo ví kde a jeho oběť klidně vstane a prohodí (důrazně, ale ne zase příliš důrazně): Ten hoch už spropitné neuvidí!
A to je understatement. Zvládnete to?
2.
Tak to měl být pokus o humor, takže se pro kontrast pokusme vystřihnout i něco z reality. „A jméno obětiny je titul kamaráda!“ zpívával Karel Kryl a oslovením „ty vole“ se mnozí napůl nevědomě odreagovávají. Snad. Kritizováno je to už rozhodně celá desetiletí a přestože je „vole“ někdy vytlačováno i ještě drsnějším výrazivem, jeho nerozbitné postavení na trhu sloganů asi už zůstane pevné. Důkaz? Příklad zrovna vyslechnutého hospodského rozhovoru dvou číšníků druhého řádu:
„Vole, vyser se na ní vole, dyť je to kráva vole, říkám ti to furt, vole, ty se vztekáš, vole, a je to k něčemu, vole? Tak vidíš, jakej si vůl, vole! Dyť to vidíš všude, vole, ta zasraná banda nenažranejch lumpů si dělá z lidí úplně srandu, vole, a podívej se třeba těch sraček kolem, vole, no, a co, vole? Uděláš něco, vole? Tak nečum, vole, a hleď si svýho, vole. De ti plat, vole? De, tak co pořád řešíš, vole? Ty si nepoučitelnej, nepoučil ses, jak voni řikají, ani z krizovýho vývoje, vole!“
Doufám, že si nemyslíte, že jsem tam rudl? Ne. Byl jsem mrtev smíchy! Nicméně a jak vidíte, i takovýto rozhovor je možný. Sice vola s volem, ale není to nakonec pro mnohé understatement po našem?