Neviditelný pes

ZELENÁ ENERGIE: Přenos bohatství od chudých k bohatým

25.2.2023

Jsme uprostřed největšího převodu bohatství v historii. Vládou dotované větrné turbíny, solární panely a elektrická vozidla jsou většinou přínosem pro bohaté členy společnosti a bohaté národy. Chudí a střední třída platí za programy zelené energie vyššími daněmi a vyššími účty za elektřinu a energii. Rozvojové země trpí poškozením životního prostředí, aby mohly dodávat suroviny potřebné pro obnovitelné energie do bohatých zemí.

Od roku 2000 utratil svět za zelenou energii více než 5 bilionů dolarů . Bylo postaveno více než 300 000 větrných turbín, nainstalovány miliony solárních panelů, prodáno více než 25 milionů elektrických vozidel, stovky tisíc hektarů lesa byly vymýceny pro výrobu paliva z biomasy a přibližně tři procenta zemědělské půdy se nyní používá k výrobě biopaliv pro vozidla. Svět utratí za zelenou energii asi 1 bilion dolarů ročně. Vládní dotace (USA) činí ročně asi 200 miliard dolarů, přičemž za posledních 20 let bylo na dotace vynaloženo více než 1 bilion dolarů.

Světoví lídři jsou posedlí potřebou přechodu na „ obnovitelné“ zdroje energie, aby zachránili planetu před globálním oteplováním, způsobeným člověkem. Vlády poskytují nekonečný proud peněz na podporu zelené energie. Zákon o snižování inflace z roku 2022 poskytl 370 miliard dolarů v dotacích a půjčkách na „obnovitelné“ zdroje energie a elektrická vozidla, ale dotace a mandáty pro „obnovitelnou“ energii prospívají především bohatým členům společnosti na úkor chudých.

Větrné turbíny dostávají slevy na dani z výroby, osvobození od daně z nemovitosti a někdy platby za to, že nevyrábějí elektřinu. Vlastníci pozemků dostávají až 8 000 USD za turbínu ročně z pronájmů větrných turbín na jejich pozemcích. Příjem z pronájmu může být pro vlastníka pozemku s mnoha turbínami poměrně vysoký. V Anglii běžný daňový poplatník platí stovky milionů liber ročně na daních, které jdou jako dotace společnostem vyrábějícím větrné turbíny a bohatým vlastníkům půdy.

Ve Spojených státech má v současnosti 39 států zákony o čistém měření (Net Metering). Čisté měření poskytuje kredit za elektřinu vyrobenou ze střešních solárních panelů a dodávanou do sítě. Výrobci solární energie obvykle dostávají kredity za maloobchodní cenu, asi 14 centů za kilowatthodinu. Jde o dotovaný tarif - více než dvojnásobek zhruba pěti centů za kilowatthodinu, které vydělávají elektrárny. Obyvatelé bytů a majitelé domů, kteří si nemohou dovolit instalovat solární panely na střechy, platí vyšší účty za energie, aby dotovali domy, které dostávají čisté kredity za měření. Vlastníci střešních solárních systémů také dostávají federální a státní daňové úlevy, což je další převod bohatství od veřejnosti.

Americké federální granty až do výše 7 500 USD na každý zakoupený elektromobil plus další státní granty přímo prospívají kupujícím elektromobilů. Střední cena elektromobilu v USA loni činila 66 000 dolarů, což je pro většinu řidičů nedostupné. Studie Chicagské univerzity z roku 2021 zjistila, že majitelé elektromobilů v Kalifornii najedou ročně jen 5 300 mil, což je méně než polovina kilometrů oproti běžnému autu. Většina elektrických aut v USA je druhým vozem pro bohaté.

Elektromobil střední velikosti potřebuje baterii, která váží asi 1 000 liber , aby dosáhl přijatelného dojezdu. Kvůli váze baterie jsou elektromobily obvykle asi o 50 procent těžší než auta na benzín, což má za následek větší poškození vozovky. Elektromobily však neplatí silniční daň, která je zahrnuta v ceně každého galonu benzínu. Elektromobily by měly platit vyšší silniční daně než konvenční automobily, ale dnes tyto náklady nesou řidiči benzinových vozů.(poznámka překlade: u nás jsou e-auta osvobozena od dálniční známky!)

„Obnovitelné“ systémy vyžadují velké množství speciálních kovů. Baterie pro elektromobily vyžadují k dosažení vysoké hustoty energie a výkonu kobalt, nikl a lithium. Magnety ve větrných turbínách vyžadují kovy vzácných zemin, jako je neodym a dysprosium. Velké množství mědi je nezbytné pro elektrické motory, baterie, větrná a solární pole a systémy přenosu energie pro připojení ke vzdáleným větrným a solárním lokalitám. Podle Mezinárodní energetické agentury vyžaduje elektrické vozidlo asi šestkrát více speciálních kovů než benzinové nebo naftové vozidlo. Větrná turbína vyžaduje více než desetkrát více kovů než elektrárna na zemní plyn na základě dodané elektřiny. Většina těchto kovů se těží v rozvojových zemích.

Téměř 70 procent kobaltu se těží v Demokratické republice Kongo . Indonésie produkuje více než 30 procent světového niklu. Chile produkuje 28 procent mědi. Čína produkuje 60 procent kovů vzácných zemin. Tyto země čelí značnému znečištění ovzduší a vody těžbou. Dělníci v dolech také trpí špatnými pracovními podmínkami a využíváním nucené a dětské práce. Žádná cena ale zjevně není příliš vysoká pro bohaté lidi ve vyspělém světě, aby jezdili v Tesle.

Aby toho nebylo málo, Evropská unie nedávno přijala mechanismus úpravy limitu uhlíku (CBAM) . CBAM bude zdaňovat zboží z chudých zemí, které není vyrobeno pomocí nízkouhlíkových procesů. Výnosy z CBAM budou hlavním zdrojem peněz pro evropské programy zelené energie, z nichž mají prospěch bohatí.

V lednu Kalifornie, Havaj, Connecticut, Illinois, Maryland, New York a Washington navrhly miliardářskou daň z bohatství . Je zajímavé, že všech sedm těchto států přesto nařizuje a silně dotuje větrná, solární a elektrická vozidla, čímž převádí bohatství chudých a středních obyvatel na tytéž miliardáře.

Autor: Steve Goreham je řečník o energii, životním prostředí a veřejné politice a autor knihy Outside the Green Box: Rethinking Sustainable Development ..

Z EIKE.de přeložil P. Zinga



zpět na článek