Rád píši o zajímavostech a problematice související s přírodními vědami a technologiemi v oblastech, kterým rozumím a mohu k nim něco fundovaně a zajímavě říci. Vzhledem k tomu, že mé obory se dotýkají i takových oblastí, jako je třeba energetika, které jsou klíčové i pro životní úroveň, udržení kvalitního životního prostředí a ekonomického rozvoje, tak se občas vyslovuji i k politicky citlivým otázkám. Bohužel se u nás stále více zaměňuje politika za ideologický boj a politikaření. Odborná témata tak končí čistě jako nástroj pro politický boj a odrovnání politického konkurenta. Vyslovují se tak k němu nejvíce a nejhlasitěji ti, kteří o daném odborném tématu neví nic, jen dokáží co nejhlasitěji vyslovovat ideologická hesla a dávat ideologické nálepky. V takových střetech nevidím smysl a považuji je za ztrátu času, který lze mnohem užitečněji využít například pro prezentaci zajímavých vědeckých objevů a možností reálného pokroku v cestě k nízkoenergetickému mixu a zlepšení environmentální situace. Ve své polemice mě však Ondřej Neff k reakci přímo vyzval, tak se přece jen do této diskuse zapojím, i když se budu snažit uvádět co nejvíce fakta.
Jak je to s tendrem na jaderný blok?
Ondřej Neff se zaměřuje na současný politický střet o vyřazení některých potenciálních účastníků tendru o výstavbu nového jaderného bloku v elektrárně Dukovany. Podívejme se tedy na fakta, která s tématem souvisí. Jedná se o oblast, kde je počet potenciálních dodavatelů, kteří jsou schopni dodat dané zařízení, velice omezený. Připomeňme, že je to dáno i tím, že v Evropské unii a celém západním světě proběhla a probíhá velice úspěšná ideologická kampaň, která tvrdí, že jaderná energetika je zastaralá úpadková technologie, která do pokrokového demokratického západního světa nepatří. A zvláště velké reaktory III. generace jsou označovány za nedemokratický prostředek, který je možno budovat jen v nedemokratických zlých státech, jako je Čína a Rusku. Jejich budování podle této kampaně by i v Česku vedlo k ohrožení demokracie a naši cestu ke zmíněným zlým státům.
Počet možných dodavatelů bloků III. generace je tak velmi omezený. Pokud se omezíme na tlakovodní typy reaktorů, jak se přijalo pro tendr na nové bloky u nás, je reálně pouze pět potenciálních dodavatelů a typů zařízení. Alespoň podle mě má zúžení na lehkovodní tlakovodní bloky, se kterými máme zkušenosti, smysl. Případné rozšíření tendru na jiné typy navíc v reálu velký přínos nemá. Těžkovodní reaktor CANDU III. generace zatím nikde realizován nebyl a zatím se jeho realizace nikde nechystá. Varné reaktory III. generace má Japonsko. V současné době jsou však všechny po havárii ve Fukušimě odstaveny a pofukušimská realizace se zatím nikde nechystá.
Možné varianty výběru dodavatele
Vzhledem k tomu, že z pěti potenciálních uchazečů jsou „ideologicky nečistí“ dva a „ideologicky čistí“, tedy členové NATO nebo dokonce Evropské unie, také jen dva, jsou pro výběr reálně pouze dvě varianty.
První je otevřený tendr, který vybere dodavatele podle bezpečnostních, technologických a ekonomických kritérií. Jeho cílem je optimalizace na základě bezpečnostních, technologických a ekonomických parametrů. To je cesta, kterou vybralo při výběru původně Česko.
Druhá varianta je stejně možná a smysluplná. V tomto případě se vybere dodavatel na základě geopolitických a ideologických kritérií. Vzhledem k velice nízkému počtu potenciálních uchazečů a tomu, že daná ideologická a geopolitická kritéria stanovují politici a politické reprezentace, nemá tendr moc smysl, a výběr tak probíhá přímo, jako to udělalo třeba Polsko.
Oba tyto způsoby jsou možné, v případě korektního provedení transparentní, a pro potenciální dodavatele akceptovatelné. Bohužel u nás vznikla kvůli tomu, že se téma stalo nástrojem politikaření a politického boje, situace, kdy byl jakýkoliv způsob výběru zdiskreditován ještě před jeho zahájením. A je třeba zdůraznit, že se na tom podílely všechny politické subjekty v Česku. Stejně tak k rozvratu cesty k přestavbě energetiky a možnosti u nás reálně postavit jaderný blok přispěli i novináři, včetně třeba Ondřeje Neffa.
Historie výběru dodavatele jaderných bloků u nás
Připomeňme, že koncept využití otevřeného tendru, který by umožnil vybrat z bezpečnostního, technologického a ekonomického hlediska tu nejlepší variantu, vznikl při přípravě výběru dodavatele reaktorů pro dostavbu jaderné elektrárny Temelín. U jeho vytvoření stála v hlavní roli i ODS, a v té době na tom byla poměrně slušná politická shoda. Strany tvrdily, že chtějí vybrat pro občany tu technologicky a bezpečnostně nejlepší variantu za co nejlepší cenu. Připomeňme, že se do tendru přihlásily tři uchazeči, a po vyřazení AREVY pro nesplnění některých podmínek tendru zůstaly uchazeči dva. Šlo o ruský blok VVER1200 firmy Rosatom a americký AP1000 firmy Westinghouse. A právě v těchto dobách začali někteří z politiků razit ideu, že by se mělo vybrat podle ideologického a geopolitického klíče. Rozjíždějící se politický střet utnulo rozhodnutí tehdejší vlády, že stát dostavbu nepodpoří a všechny úvěry a rizika půjdou čistě za ČEZ. Takový finanční model však nebyl nejen z důvodů odporu minoritních akcionářů pro tuto firmu realizovatelný a ČEZ tendr zrušil.
Při přípravě nového tendru pak Babišova vláda převzala původní koncept otevřeného tendru předchozího i pro výběr dodavatele pro výstavbu nového bloku v Dukovanech. Velká část opozice pak okamžitě přeladila z otevřeného tendru na prosazování ideologického a geopolitického výběru. Je pochopitelně otázkou, do jaké míry v tom hrál roli postoj antibabiš za každou cenu. Je docela možné, že v případě, že by si současná vláda vybrala cestu ideologického a geopolitického výběru dodavatele, tak ji bude nyní opozice tepat za to, že občany obere o peníze, když nehledá bezpečnostně, technologicky a ekonomicky nejlepší možnost a vyřadila uchazeče, kteří mohou být potenciálně z tohoto hlediska v čele.
Rozdíl mezi tendry pro Temelín a Dukovany
Jediný rozdíl oproti předchozímu tendru pro Temelín je omezení výkonu pro nový blok v Dukovanech. Toto omezení má jasné technické důvody. Je předpoklad, že nový blok v Dukovanech poběží jistou dobu v souběhu se starými bloky. Dukovany však mají omezené možnosti chlazení. Příliš velký blok tak naráží právě na tato omezení. Ondřej Neff o tomto faktu dobře ví. Několikrát jsem mu to psal a také tento fakt několikrát zmiňuje Dana Drábová v textech, o kterých vím, že je Ondřej Neff četl. Přesto přijímá vymyšlenou tézi hlásanou některými politiky v rámci politického boje, že je toto omezení v tendru proto, aby zlepšilo pozici Rosatomu. Ve své polemice píše: „Nechali snad Francouzi napsat zadání soutěže o obnovu Dukovan na míru ruské produkci?“ Navozuje tak představu, že si toto omezení v tendru vymyslelo Rusko a Rosatom. Vymyšlený nesmysl se mu hodí pro jeho ideologický boj, takže jej bude hlásat, i když dobře ví, že je to lež. Fakta jsou prostě nepodstatná, důležitá je ideologie.
Jak už jsem napsal, problémem není geopolitická volba. Je možné vyhlásit, že dodavatel nemůže být ze státu, který je mým ideologickým a geopolitickým soupeřem. Lze to zdůvodnit tím, že jej nechci ekonomicky podporovat a budovat si na něm závislost. Je pak sice věc diskuze, zda si takovým rozhodnutím, které může vést k tomu, že jaderný blok nepostavím a místo toho budu muset dovézt více plynu z Ruska a fotovoltaických panelů z Číny, si spíše geopoliticky nestřílím vlastní gól, ale jde o transparentní a rozumnou možnost.
K čemu vede politikaření a ideologizace
Ovšem u nás došlo k něčemu, co nejen zavání katastrofou. Připomeňme, že už proběhl téměř do konce jeden tendr. A hlavně Rosatom a Westinghouse do něj investovaly hodně velkou sumu peněz a úsilí. Druhý tendr se začal připravovat jako relativně otevřený s jasnými kritérii. V rámci této přípravy se však rozběhl razantní a hlasitý politický boj o to, že se do něj navíc zavedou politická a ideologická kritéria, a jaká to konkrétně budou. Přičemž nejhlasitěji se vyslovují ti politici, kteří dané problematice nejméně rozumí. A začali špinit lživými výroky konkrétní firmy. Je dost absurdní, když se jako nespolehlivý označuje projekt, který je z časových i technologických hledisek nejúspěšnější. A korunu tomu nasazují diskuze a výkřiky o tom, že se některý z potenciálních dodavatelů pro sražení ceny přizve, ale stejně se mu zakázka nedá.
Připomeňme, že snaha zavést nahonem ideologická kritéria politiky, kteří rozumí právě jen ideologii, může být hodně nebezpečné. Například se diskutovala podmínka, aby musel být dodavatel řídícího systému ze států NATO. Ovšem v Hanhikivi i Paksi je dodavatelem řídícího systému reaktoru VVER1200 Framatom, který tuto podmínku splňuje. Naopak u korejského projektu zmenšeného APR1400 by měl řídicí systém zajistit korejský dodavatel, který tak zmíněnou podmínku nesplňuje.
Nemilosrdný politický střet politiků, kteří téma výběru dodavatele nového bloku v Dukovanech uchopili jako možnost boje s politickým soupeřem, vytvořil situaci, kdy je tendr ještě před vyhlášením úplně zdiskreditovaný. Zároveň je jasné, že mezi politickými stranami není shoda ani na tom, že téma výstavby jaderného bloku nebudou zneužívat k politickému boji. Jaderný zdroj je velká a velmi dlouhodobá investice. Během jeho budovaní a provozování se tak vymění velký počet vládních garnitur. Je tak jen velmi těžko myslitelné, že by se dal realizovat bez alespoň zásadní shody širokého politického spektra. A taková shoda zde není a jejího dosažení v době intenzivního předvolebního boje je jen těžko myslitelné.
Současný krizový stav
I to je důvod, proč Dana Drábová i já jsme došli k závěru, že za takové situace je asi rozumnější rozhodnutí o výběru dodavatele odložit až na dobu po volbách. Pak bude možná přece jen větší šance na shodu, jaký způsob výběru dodavatele zvolíme. Jestli realizujeme otevřený tendr nebo výběr podle ideologických kritérií. Pokud se politici rozhodnou pro výběr podle geopolitického kritéria, mohlo by se s výhodou využít spojení s Poláky, kteří plánují touto cestou postavit větší počet bloků. Mohlo by to vést k nižší ceně a užitečné spolupráci. Je jasné, že to povede k dalšímu zdržení. Ale asi je to nejlepší možné řešení, jak se dostat ze situace, ke které nás nezodpovědní politici svým politikařením přivedli. Pokud budou ve zneužívání této problematiky pro politický a ideologický boj pokračovat, hrozí úplný krach tendru a dramatické zhoršení možnosti postavit u nás v dohledné době jakýkoliv jaderný zdroj.
Do značné míry pochopení nezbytnosti určité shody politické scény vysvětluje i postoj Jaroslava Míla. Ten také navrhoval, že pokud neexistuje široká shoda, není možné v přípravě tendru pokračovat. Tedy ani v předběžných krocích, pokud na nich není široká shoda. A to byl také podle mě hlavní důvod, proč byl odvolán. Opozice na jedné straně volala po tom, aby se postup k tendru nezdržoval, na druhé straně trvala na tom, aby se už v této fázi vyřadila Čína i Rusko. Vláda se nakonec rozhodla pro určitý kompromis, se kterým Jaroslav Míl nesouhlasil. S tím opravdu nemá nic společného Rosatom. Jde čistě o politikaření našich politiků.
Představa, že za odvoláním Jaroslava Míla stojí Rosatom, je na úrovni hodně primitivní konspirační teorie. Jeden blok v Česku není pro firmu, která má rozestavěno nebo v přípravě téměř třicet bloků po celém světě, kritickou otázkou. Rosatom má v přípravě v Evropské unii tři bloky. S výstavbou zázemí a pomocných provozů už v elektrárnách Hanhikivi a Paks začal. Konečné povolení pro zahájení budování jaderného ostrova by měl dostat v tomto roce. Pokud je získá, tak je velká šance, že pak už realizace půjde rychle. Nebude už tolik narážet na problémy s evropskou legislativou a přeregulovaností. Schopnost rychlé realizace výstavby už ukázal na řadě rozestavěných i dokončovaných bloků. Má zkušenosti i se spoluprací v konsorciu s Framatomem i GE Power. Na těchto stavbách má dostatek prostoru ukázat, že dokáže bloky rychle stavět i v Evropské unii. Až se pak ukáže, že bez jádra se uhlíkové neutrality dosáhnout nedá, tak bude k dispozici a nebude mít o zákazníky nouzi.
Spíše velmi pesimistická vyhlídka
Jak už jsem psal, naši politici svorně sevřeli energetiku v kleštích ideologie a politikaření a dramaticky snížili možnost efektivního a bezpečného přechodu k nízkoemisní energetice. A v tom jim intenzivně pomáhají i novináři, včetně Ondřeje Neffa. A mám obavy, že se jim nakonec energetiku rozvrátit podaří. Problém je, že v politice i novinařině se nejvíce vyplatí sázka na emoce. A nejsilnější emoce jsou pak ty spojené s vytvořením obrazu nepřítele. A nejlépe, když je to ideologický nepřítel. Musí být zlý, aby se musel zničit. Ať už je to cizí stát, nebo náš politik. Pokud má politický soupeř šanci zvítězit ve volbách, musí se tak z něj vytvořit ideologický obraz zlouna. Nejen Václav Klaus tak už vztyčil ideologický prapor a vyrazil do boje proti Pirátům. Ještě nejsou známy programy stran a seskupení, ale už se ví, koho bude potřeba zadupat do země.
Obecně je problém, že žádná ze stran neprezentuje konkrétní programy v oblastech, které představují problémy společnosti a státu. Neukazují tak, jak by řešily problém třeba s energetikou a přechodem k nízkoemisnímu mixu. Už vůbec pak neukáží, s kým a na jakém způsobu řešení by mohly spolupracovat. Poslouchal jsem Petra Fialu, Markétu Pekarovou Adamovou a Mariana Jurečku při podpisu smlouvy uskupení Spolu. Kdysi jsem ODS a TOP09 volil. Ovšem tak nicneříkající řeči bez konkrétních faktů a čistě aparátčický žargon s nulovým reálným obsahem je něco, co mě naplňuje obavou. Ono bohužel i jinde se nedá najít nic jiného. Současní politici nemají žádnou představu, jak by řešili konkrétní problémy, a ani nemají snahu si s pomocí odborníků připravit plány, jak by postupovali, kdyby ve volbách uspěli. Naopak všichni mají jasno, proti komu budou bojovat. Je tak jen velmi malá šance, že by se po volbách dalo dojít k nějaké shodě a reálném koncepčním postupu i v oblasti energetiky a výstavby nového jaderného zdroje.
Ani spousta zbytečných mrtvých naše politiky k racionalitě nepohnula
Ke skepsi k možnosti, že by naši politici přestali politikařit a snažili se před ideologií preferovat fakta a racionální spolupráci na řešení problémů, mě vede i jejich chování ve stínu pandemie. Už na konci léta a začátku podzimu jsem psal, že naši politici, vládní i opoziční, totálně selhali (zde a zde). To mě však vůbec nenapadlo, že kreace politikaření a ideologického boje budou předvádět i na pozadí tisíce mrtvých a plných nemocnic. Ani tato apokalypsa, kdy jsme se stali státem s největším počtem mrtvých na covid-19 na milion obyvatel, je nepřiměla k tomu, aby místo politického boje a mydlení schodů politickému soupeři začali spolupracovat na řešení problémů.
Situace není taková, že by mělo Rusko naočkovánu přes polovinu obyvatel vakcínou Sputnik V, takový stav není v žádné zemi, kde se tato vakcína již využívá. Není tak situace, že by se někde válely miliony kusů těchto vakcín ladem. Je v našem zájmu, aby se co nejrychleji proočkovali všichni lidé. Sputnik V je i z cenového hlediska dostupnější pro chudší země, které naše vyspělá demokratická společnost nechala do značné míry na holičkách. Není tak asi na škodu, když se s ním očkuje hlavně jinde a ne v Evropské unii.
Na druhé straně je vysoce pravděpodobné, že evropská organizace EMA vakcínu Sputnik V schválí. Vakcínou jsou již naočkovány miliony lidí, žádné vedlejší účinky se neprojevují. Zároveň se ukazuje, že má i vysokou účinnost, která nezaostává za jinými. I to je důvod, proč Rakousko domluvilo nákup milionu dávek a řada jiných evropských zemí jedná o její licenční výrobě. Nejspíše počkají až na schválení vakcíny organizací EMA, ale pak už budou mít miliony vakcín navíc. Vsadím se, že právě ti, kteří by dnes vládě za podobnou akci vyslovili nedůvěru a obvinili ji, že nás vrhá do náručí Moskvy, budou prvními, kteří napadnou vládu za nečinnost, až nás Rakousko díky objednanému a schválenému Sputniku V v očkování dramaticky předběhne.