Rusko zavírá plyn pro Polsko a Bulharsko. Co z toho plyne pro Česko a pro EU?
Zkušební balónek i dosud nejostřejší test soudržnosti Evropské unie oběma způsoby lze nahlížet na včerejší večerní zprávu o zastavení dodávek zemního plynu z Ruska do Polska. To je na ruském plynu závislé z více, než 50procent (zde a zde) Na reakci Evropské komise a celé Evropské unie bude záviset její další osud. Protože i ten je ve hře, nejen zásobování čtyřicetimilionového Polska nezbytným zdrojem energie.
Rusko zavřením kohoutů vysílá jasný signál všem evropským státům, které od něj odebírají suroviny a odmítají platit v rublech: Přestaňte na nás tlačit a podporovat Ukrajinu, protože my nemusíme čekat, až si za nás najdete náhradu! Že tenhle „zkušební balónek“ válečný agresor vypustil na úkor Polska, není překvapivé. Není totiž v Evropě silnější hlas na podporu Ukrajiny v její obraně, než právě ten polský. Asi poslední kapkou pro zastavení dodávek byl průlom v Německu, kde kancléř Olaf Scholz musel se skřípěním zubů souhlasit s první dodávkou těžkých zbraní pro napadenou zemi. Ten je přitom z evropských politiků asi nejhlasitějším odpůrcem razantních kroků na podporu Ukrajiny, tedy proti útočícímu Rusku. Argumentuje přitom právě i závislostí evropských států na ruských dodávkách. Ruský krok vůči Polsku je tedy potvrzením jeho nezastíraných obav. A také vodou na jeho mlýn. A všech ostatních, kteří se zdráhají proti Rusku jednoznačně a razantně vystupovat.
Pro Česko z toho plynou dvě zásadní skutečnosti.
Ač nakupujeme plyn primárně přes Německo, nijak nás to nechrání. Když Rusko nebude chtít, aby nám obchodníci plyn prodávali, těžko se mu postaví. Protože by tím ohrozili všechny své dodávky. Vzhledem k tomu, jak podporujeme Ukrajinu a odmítáme platit v rublech, chybí k takovému kroku nejspíš už jen vlásek. A jiné možné zdroje zemního plynu nepokryjí tuzemskou spotřebu. Má už vláda hotovou strategii, jak bude v takovém případě fungovat republika? Protože pokud nechceme vycouvat z podpory napadené země, nic jiného, než se se na odpojení od plynu okamžitě připravit, udělat nemůžeme. V rámci toho je ovšem potřeba konečně všem otevřeně říct, že situace bude složitější, než se nám dosud prezentuje. Protože tvrzení o tom, že domácnosti se budou zásobovat prioritně, je evidentně pravda jen z části. Protože průmysl nemůžeme od plynu odstřihnout dlouhodobě. Neboť s továrnami bez plynu nebudeme mít například hnojiva. Ani auta. V zásobnících máme plyn asi na měsíc (zde a zde). Takže se – pokud na takový scénář dojde – bude regulovat a přidělovat. Což si zatím neumíme nikdo představit. Vláda by nám proto tu představu měla neprodleně ukázat.
Druhou skutečností, jež plyne z ruského kroku, je fakt, že klimatické cíle nyní nemůžou být naší prioritou. Protože jediný energetický zdroj, který má Česko na svém území, je uhlí. A ve chvíli, kdy bude republika bez plynu, nezbude domácnostem topícím plynem nic jiného, než přejít na elektřinu. Jejíž spotřeba v takovém případě skokově vzroste. Tváří v tvář takovému výhledu není možné plánovat odstavování uhelných elektráren. K tomu opravdu můžeme přistoupit až ve chvíli, kdy za každou z nich budeme mít stabilně fungující řiditelnou náhradu. Což je energetikům jasné. „Měli jsme plán odstavování uhlí. Ten už 56 dnů neplatí,“ řekl minulou středu na semináři na půdě CEVRO Tomáš Pleskač, ředitel divize Nová energetika společnosti ČEZ. „Při výpadku plynu z Ruska nejsme schopni se uzásobit,“ konstatoval na stejné akci zmocněnec vlády pro energetickou bezpečnost Václav Bartuška.
Zbývá říct, co z toho plyne pro EU a její členské státy? V podstatě to samé, co pro samotné Česko. Tedy pokud to s nějakou soudržností myslí vážně. Evropská komise by tak měla v průběhu pár dnů představit scénář, podle kterého se členové EU budou s Poláky a Bulhary dělit o plyn. Současně by měla připravit plán, jak se bude distribuovat plyn v případě, že Rusko zavře kohouty úplně. V takovém plánu ovšem není pro nynější tlak na dekarbonizaci místo. Což v důsledku nemusí být špatně ani pro unijní „boj“ proti emisím oxidu uhličitého. Tahle válkou vynucená pauza totiž otevírá prostor pro to, aby se celé dekarbonizační tažení postavilo na reálné základy a připravilo se konečně v souladu s technologickými možnostmi a fyzikálními zákony.
Převzato z webu iUhli.cz