Tak například euforie kolem biopaliv. Zničehonic, ze dne na den se vypařila. Původní rétoriku o tom, jak nás zachrání před ropným hladem a klimatickými změnami, vystřídala skepse. Místo jejich předností se nyní zdůrazňuje jejich už dříve známá neekologičnost – nejenže se kvůli nim likviduje zemský ekosystém, ale jejich výrobu, v podstatě ekonomicky neopodstatnitelnou, doplňují i nepříznivé dopady mj. na klima při jejich užívání.
Kdeže jsou dnes oni lobbisté? Nikdo neví. Svou práci odvedli a přesvědčili politiky, že právě jejich idea, v našem případě sázka na tzv. obnovitelné zdroje, nás všechny spasí před klimatickou pastí. Výrobci biopaliv získali zaručený odbyt, ať to odběratele stojí, co to stojí. Motoristům se předepisuje, na co mají jezdit, a automobilky jsou nuceny vyvíjet nové pohonné jednotky.
Což je možná jediný přínos celé kampaně. Takový impuls dokáže přivést na svět technologické průlomy, jež pak mohou – podobně jako výsledky vojenského a kosmického výzkumu – využít i další odvětví. Víc však od této kampaně nečekejme.
Nepoučitelní zůstanou i politici, kteří se nechali zmanipulovat. Vždy se totiž najdou poslanci, ministři či jejich poradci, které dokáže přesvědčit tu vize bezuhelné, bezjaderné a bezropné energetiky jako třeba nyní v Rakousku, tu představa o snadném dosažení hojnosti energie po už na dohled blízkém zvládnutí jaderné fúze. Pohnout k zapálenému boji za tu či onu nebo zcela jinou ideu aktivisty je pak už jen otázkou manipulace masami, tedy technologie moci.
Všechno by možná nestálo za jediné slovo, kdyby nešlo o tak vážnou věc.
Energetika bude stát v příštích letech a desetiletích stále více a více peněz. Jenže koláč je jenom jeden, a pere se o něj stále více jedlíků. Chce z něj ukousnout uhelná lobby, ropná a plynařská lobby, atomová lobby a samozřejmě i „obnovitelná“ lobby. Nejvíc urve, jakkoli je to v rozporu se zdravým smyslem, ten, kdo přijde s myšlenkou, že právě on spasí lidstvo.
Následuje pak cílené hledání systémem pokus-omyl, jak je nyní vidíme třeba u biopaliv. Vede to však jen k plýtvání zdroji, kterých se už dnes těžce nedostává. Na druhé straně někdo na něm vydělává – pravda, pouze do času. Energetika totiž vždycky byla během na dlouhou trať a chyby, které se mohou projevit až po letech, se napravují draho a spíše dlouhá desetiletí. A platí je i trpí jimi všichni.
Takže pozor na lobbisty – ale i na politiky, kteří jim bezstarostně přikyvují!
Autor je členem České nukleární společnosti