Vypoklonkovali jsme Rusy z Dukovan, vracejí se potrubím
Prezident Zeman nedávno podepsal zákon, který vyřazuje ruské a čínské firmy z tendru na dostavbu jaderné elektrárny v Dukovanech. Důvod ke spokojenosti? Kdepak. Jen další falešná iluze o tom, jak jsme oslabili vliv Ruska na nás.
Pro zákon hlasovali v obou komorách parlamentu jak politici vládní, tak ti, kteří patří do stran „probruselské“ opozice (zde). Jde tak o další krok v dlouhodobém procesu utlumování hospodářské spolupráce s Ruskem, který byl na úrovni EU započat v reakci na jeho anexi Krymu a vypuknutí ozbrojeného konfliktu s Ukrajinou. Jeho dalšími katalyzátory byly různé kauzy, jako například útok na pana Skripala nebo výbuch ve Vrběticích. I když ta druhá budila vášně jenom u nás, protože naši spojenci se na nějakou výraznější reakci vykašlali a omezili se jen na prázdné proklamace s tím, že nechtějí zhoršovat vztahy s Moskvou (zde).
Což mimo jiné dokládá, jak rozdílně je v rámci EU ono „bourání mostů“ s Ruskem chápáno. Zatímco my odvoláváme diplomaty a utlumujeme vzájemný obchod, jiní se omezují na verbální projevy a jinak s Ruskem vesele spolupracují dál. Dokladem tohoto dvojího přístupu je pak například realizace rusko-německého projektu na výstavbu plynovodu Nord Stream 2. Ten jednak otevírá Rusku dveře do EU, a posiluje tak její závislost na něm, a jednak je podrazem Německa na Polsko a Ukrajinu, přes které teče plyn nyní. Paní Merkelová sice prohlašuje, že její země nikdy nedovolí, aby se Nord Stream 2 stal „politickou zbraní“ (zde), ale to jsou jenom kecy. Páky v ruce má totiž ten, kdo kontroluje kohouty, kterými se plyn do té roury pouští...
Je zajímavé, že ti, co tak usilovali o vyškrtnutí Ruska ze seznamu možných dodavatelů na dostavbu jaderné elektrárny v Dukovanech, nevystupují stejně razantně i proti Nord Stream 2. Obzvláště když ten druhý projekt má potenciálně mnohem větší dopad na energetickou bezpečnost než ten první. Týká se totiž podstatné části EU, zatímco dostavba Dukovan je pouze naší domácí záležitostí. Že by bylo příčinou této jejich zdrženlivosti to, že by kritika dopadla i na Německo? Podle mne na tom nejspíš něco bude. Na Rusko zkrátka pěstičkou hrozit umíme, ale na našeho západního souseda si to netroufneme. V podstatě se tak opakuje situace z období před rokem 1989. Jenom v obráceném gardu. Tenkrát jsme si totiž pro změnu troufali hrozit zemím „západu“, ale směrovat kritiku na „východ“ si nelajsnul nikdo.
Možná někdo namítne, že celý ten slavný Nord Stream 2 bude stejně k ničemu, protože zelení radikálové prosadí, aby mezi zapovězená paliva patřil vedle uhlí i plyn. Myslím, že se to nestane. Na to bylo totiž do tohoto projektu investováno kapitálu (finančního i politického) až příliš mnoho. Dle mého soudu ostatně část z těch, co radikály v jejich boji proti uhlí financovali, to dělala kvůli tomu, aby se tím vytvořila v EU větší poptávka právě po plynu. Takže těžko budou teď krmit někoho, kdo by jim jeho využívání chtěl zatrhnout. Kdepak. Ruský plyn do Evropy přes Nord Stream 2 zkrátka poteče a EU je tak k větší závislosti na Rusku odsouzena.
Bude se pochopitelně týkat i nás, protože i my čelíme sílícímu tlaku, abychom od uhlí ustoupili „co nejdříve“. A plyn se v tuto chvíli jeví jako jediná dostupná náhrada za něj. Což v praxi znamená, že jsme sice na jedné straně snížili naši závislost na Rusku v oblasti jaderné energetiky, ale na druhé straně ji zvýšíme tím, že budeme odkázáni na jeho plyn. Jinak řečeno jednu závislost za bouřlivého aplausu vyměníme za jinou a Rusové, které jsme slavnostně vypoklonkovali z tendru na Dukovany, se k nám vrátí potrubím. Jsme zkrátka jako notorik, který se chce vymanit z područí alkoholu tím, že místo rumu začne pít vodku...
A jak tedy můžeme doopravdy závislost na Rusku snížit? Recept je jednoduchý. Zachovat uhlí, i kdyby se v Bruselu na hlavu stavěli a dostavět další jaderné bloky. Když zkrátka nemá rozum evropská vrchnost, tak ho musíme mít my. Pravda, v tuto chvíli nám dodává Rusko i palivo pro jaderné reaktory, ale v tomto případě není zase až tak složité dodavatele změnit (zde). Na rozdíl od plynu k tomu totiž nepotřebujeme postavit plynovod, ale pouze položit koleje. A ty už do elektráren v Temelíně i v Dukovanech dávno vedou...
Převzato z blogu se souhlasem autorky