Kvůli „boji“ s oxidem uhličitým země EU prohlubují svoji energetickou závislost na Číně. Fotovoltaické panely se totiž vyrábějí většinou právě tam.
Seznam zboží, které se vyrábí především v nejlidnatější zemi světa, se neustále prodlužuje. Nebo jinde v Asii. V případě textilního zboží a bot je taková závislost relativně snadno odstranitelná. U technologicky náročných výrobků je již situace komplikovanější. V případě fotovoltaických panelů, jež mají být v budoucnu jedním z hlavních pilířů energetiky členských zemí EU, však jde o zásadní problém. Zcela srovnatelný se současnou závislostí na dodávkách ruského plynu.
Ne, že by se nedaly fotovoltaické panely objednat i jinde. Dají. Háček je však ukrytý za prvé v ceně, za druhé ve výrobních kapacitách. Vzhledem k tomu, že právě kvůli ceně si většina firem objednává panely právě v Číně, má tato země logicky největší výrobní kapacitu. Takže začít najednou odebírat velká množství třeba z Malajsie nebo USA způsobí s vysokou pravděpodobností problémy s termíny dodávek. Nehledě na možné negativní politické reakce z nejlidnatější země. (Přehled hlavních světových výrobců zde)
Podle analytičky agentury Bloomberg Jenny Chaseové, kterou cituje týdeník Hrot (zde) má přitom v sobě 95 procent panelů na trhu křemík z Číny. Například Česko má až 80 procent fotovoltaiky právě z Číny (zde). Evropa má nyní na světovém fotovoltaickém trhu přes 12 procent, ale nikoli kvůli výrobě samotných panelů.
Unie teď má na výběr. Buď půjde cestou Nord Stream 2, tedy bude dále posilovat svoji závislost na primárním dodavateli a bude lidi přesvědčovat, že je to bezpečné, nebo rychle postaví na nohy vlastní celou výrobu fotovoltaiky. Přestože se objevují první vlaštovky jejího oživení v evropských zemích, celkově zde toto odvětví jen skomírá.
Takže jestli chtějí evropské země mít opravdu bezpečné dodávky panelů, které je potřeba vyměňovat každých 20 let, musí rychle investovat do vlastní výroby pro vlastní potřebu. Otázka se tím ovšem zcela nevyřeší. Protože bez subvencí nebude pravděpodobně ještě dlouho evropská výroba vůči té čínské cenově konkurenceschopná.
Prohlubování dovozní závislosti v tak strategické oblasti, jako je energetika, však dlouhodobě rozumné určitě není.
Převzato z webu iUhli.cz