Tolik tisková zpráva o názorech mladých Čechů. O podobě energetiky v době, která připadá na většinu jejich aktivního života, se rozhoduje dnes. Právě dnes se ukazuje, že transformace na dostupné a klimaticky i ekologicky přijatelné zdroje bude drahá – a veškerou tíhu těchto obřích nákladů ponesou dnešní středoškoláci a další generace. Mají právo vědět, co je čeká, a požadovat, aby se ony miliardové zdroje vynakládaly účelně.
Jejich představa bezemisní energetiky koresponduje se světovými trendy. Průkopníky jsou překvapivě nikoli Rakousko, jež si uzákonilo zákaz jaderné energetiky, ani Německo s ambiciózním programem obnovitelné energetiky kolem roku 2050. Příkladem jsou Švédové a Švýcaři s kombinací dokonale odpovídající vizi českých středoškoláků.
Nepochybně je český potenciál obnovitelných zdrojů menší než švýcarských 60 nebo švédských 40 %, v první řadě vodních elektráren, doplněných produkcí jaderných bloků. Každopádně se ukazuje, že oba způsoby získávání energie nestojí v protikladu, a jsou navzájem kompatibilní. Ani jeden není samospasitelný, ani jeden nedokáže zaručit bezpečné, dostupné a ekologicky přijatelné dodávky elektřiny.
Vůbec nepostačí omezit spotřebu na jednotku hrubého domácího produktu, jak to požaduje Mezinárodní energetická agentura OECD/IEA. Stále by bylo zapotřebí nahradit nejméně polovinu, a možná i více uhelných elektráren. Čím však? Jak to bude s elektromobilitou, reagující na hrozící stále menší dostupnost, a tedy vyšší cenu ropy, a jakým způsobem získáme potřebný proud pro pohon automobilů? Z jakých zdrojů se budou financovat potřebné obrovské investice?
Odpovědět na tyto a další otázky potřebujeme rychle, byť se rozhoduje na mnoho desetiletí dopředu. Nemáme přitom právo na sebemenší chybu, neboť potřebných miliard je nedostatek. Jisté je pouze to, co vědí čeští středoškoláci:
Energetika se prostě musí dobře namixovat.
Právo, 5.11.2010
Autor je prezidentem České nukleární společnosti