Šťavnatá, křupavá mrkvička však stále zůstávala zahalena ve vzdálené mlze, kdy se dle předpovědi managementu firmy mělo leteckému odvětví začít dařit lépe. Přes ceny ropy, atakující tu 150, tu 40 dolarů za barel, i přes drastický ekonomický útlum kolektivní víra managementu v jasné zítřky udržovala v naději i investory. Zlé a nepřející jazyky sice poukazovaly na to, že firma, která dosáhla kladného EBITDA pouze v jednom čtvrtletí za celou dobu své existence, by nemusela konzultanty zvát na konference na Bali či létat na pracovní jednání do Karibiku. Ten byl nejspíše jakýmsi bodem středu – upracovaní manažeři rozlétaní po celém světě tam asi měli k sobě geometricky nejblíž. Manažeři ignorovali všechny zlomyslné narážky na to, že do představenstva by měla být kooptována Lakomá Barka, aby alespoň něco zbylo do konkurzu.
Vůbec to musela být pro management těžká dřina vést tak dynamicky se rozvíjející společnost. Vyplatit si na odměnách půl milionu eur za náročné pololetí, to přeci nemůže vyvážit ty hodiny tvrdé manažerské práce na Bali, kdy se muselo brainstormovat o tom, co se stane, když se náhodou nestane zázrak. No, za ty peníze ten nápad stál. Co na tom, že firma zkrachuje. Když o tom nebudeme moc mluvit a vypustíme nějakou tu mlhu o nasmlovaných prostředcích na provoz, ti pitomci si koupí letenky a zafinancují ještě nějaký ten měsíc luxusního manažerského příjmu. Bylo jich prý skoro tři sta tisíc, těch „pitomců“, co teď poletí tak leda prstem po mapě.
Ale každá pohádka má končit šťastně, že ano. Ani firemní umrlec s everestem dluhů na krčních obratlech tedy nemůže být definitivní konec příběhu. Jako bájný Fénix se z popela krachu možná už brzy zrodí nová firma, vždyť ostatní pořád létají tak draho, proč tedy nelétat levněji ještě aspoň jednou? Tak si milí čtenáři upalujte rezervovat letenku a pak hajdy na kutě.
Týdeník EURO 36/2009