Ve středu 12. ledna 2021 zveřejnil Český statistický úřad (ČSÚ) průměrnou míru inflace za celý rok 2021, kterou vyčíslil na 3,8 % (ke konci roku na 6,6 %), ale v komentářích některých ekonomů se objevila formulace, že skutečná inflace byla „asi o 2 % vyšší (než 6,6 %), a spíše až kolem 10 %“. Co to je inflace, jak se počítá, a proč se může názor ekonomů lišit od čísla vypočítaného ČSÚ?
Ekonomové chápou inflaci jako celkový růst cen zboží a služeb v určité národní ekonomice, který je spojený se současným snižováním hodnoty tamní měny. To vyvolává zdání, že inflací způsobují výrobci zboží, poskytovatelé služeb a obchodníci, a existuje i absurdní tvrzení, že ji způsobují sami zákazníci prostřednictvím svých nákupních zvyklostí. Je to jako v otřepané anekdotě „Odtiaľto to tak vyzerá“.
Ve skutečnosti stojí za inflací bankovní systém a záměrné „nalévání peněz do ekonomiky“. Nynější měny jsou „fiat money“, což v kombinaci latina – angličtina znamená doslova „budiž peníze“, což jsou peníze s nuceným oběhem a nekryté fyzickou komoditou (drahými kovy či státními aktivy – státním majetkem, proto jsou nesměnitelné) lapidárně řečeno, peníze vytvořené úřední mocí, jejichž hodnota je stanovena zákonem. Zákon České národní rady č. 6/1993 o České národní bance je definuje v části čtvrté, § 16, odst. 1) pojmem „zákonné peníze,“ což znamená, že jimi lze splácet úvěry a finanční obligace. Množství peněz v oběhu není omezeno jejich krytím, ale je dáno „potřebami ekonomiky“. Vázne-li ekonomika (což je skoro pořád), pustí banky do oběhu více peněz. Ty však neberou z žádných svých rezerv, ale vytvoří je. Natištěné peníze nemohou zůstat ležet v bance jen tak, ale musí se dostat do oběhu. Nejprve se vyhledá někdo, kdo si je půjčí, a jejich splácením se zaváže, že za ně možná snad někdy v budoucnu vytvoří reálnou hodnotu. Proto je nutné poskytovat čím dál více půjček a získávat co nejvíce dlužníků. Nedaří-li se už další zájemce o půjčky najít, nastoupí dotace. Nemá význam přemýšlet nad nesmyslností většiny z nich, ať jsou národní či unijní. Je jedno, zda jsou určeny na výstavbu rozhledny, ze které není nic vidět; cyklostezky vedoucí odnikud nikam; provoz nepotřebné nevládní organizace, nebo nákup soukromého elektromobilu. Hlavní cíl dotací je dostat inflační peníze z bankovního sejfu do oběhu a ještě na ně navázat peníze, které již v oběhu jsou. Až poslední možný způsob uvedení peněz do oběhu je zvýšení platů a důchodů.
Uvedenými způsoby se daří objem peněz v oběhu zvyšovat, ale současně se peníze znehodnocují, neboť se „ředí“ jejich kupní síla. To je pravá příčina inflace, devastující celou společnost tím, že přispívá k vytvoření začarovaného kruhu, ve kterém se dluh umořuje novou půjčkou. Tento kruh už nelze přerušit, stejně jako si nemůže pes chytit vlastní ocas. Dluh se stal standardní součástí veřejných i soukromých rozpočtů. Nebo znáte stát bez dluhu a někoho, kdo si v současnosti pořídil byt a nezadlužil se na celý život?
Z tradiční ctnosti – šetrnosti - se stala slabomyslnost, protože peníze, které nejsou utraceny ještě dnes, ztratí už zítra hodnotu. Je to důsledek toho, že peníze pozbyly funkcí dlouhodobého uchovatele hodnoty (tři základní funkce peněz jsou: zúčtovací jednotka, všeobecný prostředek směny a dlouhodobý uchovatel hodnoty), a proto jsou také všechny snahy o organizované šetření na důchod předem neúspěšné. Inflace vede v konečných důsledcích ke zvyšování nerovnosti občanů, kdy bohatí stále bohatnou a střední vrstva se mění na vrstvu chudých.
Znehodnocení peněz paděláním je zločin starý jako peníze samy, a od nepaměti za něj byly udělovány krutější tresty než za vraždu. Přemysl Otakar II. (1233–1278) stanovil za penězokazectví zabavení veškerého majetku a trest smrti, za vlády Vladislava II. Jagelonského (1456–1516) byl roku 1500 vydán zákoník Zemská zřízení království českého, jenž padělatelům peněz ukládal trest smrti upálením zaživa. Státem řízené znehodnocování měny nikdy trestné nebylo a není. Je ale trestuhodné, neboť Zákon České národní rady č. 6/1993 o České národní bance uvádí v části první, § 2, odst. 1: „Hlavním cílem České národní banky je péče o cenovou stabilitu.“ Říká tak, že hodnota peněz (kupní síla) má být udržována měnovou politikou centrální banky, a pokud se tato formulace dostala do znění zákona, bylo to snad míněno vážně.
Roční míra inflace je nárůst průměrného ročního indexu spotřebitelských cen vyjádřeného procentní změnou průměrné cenové hladiny za posledních 12 měsíců proti průměru předchozích 12 měsíců. Cenové indexy poměřují úroveň cen tzv. spotřebního koše (pomyslný nákupní koš vybraných výrobků a služeb), přičemž váha (význam), přisouzená jednotlivým položkám spotřebního koše odpovídá průměrným nákupním zvyklostem všech domácností. Při výpočtu průměrného růstu cen mají ceny zboží a služeb, za které se utrácí více (bydlení, energie), větší váhu než ceny zboží a služeb, za které se utrácí méně (poštovní známky).
Pro výpočet míry inflace za rok 2021 byly použity stálé váhy položek z roku 2018 (ty však vycházejí z výdajů domácností v roce 2016 a navazují na rok 2015, který měl index 100) a ve spotřebním koši byly potraviny; tabákové výrobky; oděvy a obuv; náklady na bydlení; náklady na energie a paliva; služby; nábytek; domácí a dílenské spotřebiče; nádobí; nářadí; léčiva a zdravotnické služby; pořízení automobilu, motocyklu, jízdního kola a náklady na jejich provoz; osobní doprava; poštovní služby; rekreace a kultura; hračky pro děti; sportovní potřeby; náklady na květiny a domácí mazlíčky; tisk, knihy a papírenské zboží; vzdělávání; stravovací služby a hotelové ubytování; náklady na rekreaci; osobní péče, holič, kadeřník; klenoty, hodiny a hodinky; sociální péče; pojištění, finanční, právní a jiné služby. Celkem asi 800 položek. Takto pojatý spotřební koš má určitá úskalí.
1) Pracuje se stálými váhami položek majících původ v letech 2015/2016, což je z hlediska metodiky výpočtu inflace praktické, ale nepřesné. Zejména při raketovém meziročním růstu cen bytů, energií a paliv je použití pět let staré váhy položek pro výpočet inflace velmi milosrdné.
2) Osobní spotřební koš se liší od modelového. Každý nekupuje kojeneckou výživu; existují kuřáci i nekuřáci, všežravci i vegetariáni; někdo cestuje veřejnou dopravou, jiný soukromým tryskáčem; plešatí nepotřebují holiče a každý rok obvykle neplatíme rozvodového právníka ani kremaci a náhrobek. Osobní postižení inflací je proto velmi rozdílné.
3) Obsah spotřebního koše je velmi podrobný (jsou v něm třeba i dřevěné vařečky a kondomy), ale neobsahuje náklady na pořízení bytu, protože ten je považován za investici, na rozdíl od auta či motocyklu, zahrnutých do spotřeby. Pořízení bytu se do spotřebního koše přenáší postupně, prostřednictvím imputovaného nájemného, kterým jsou míněny náklady na vlastnické bydlení. Do nich jsou rozpuštěny tržní ceny nových bytů a rodinných domů, náklady na individuální výstavbu rodinných domů, renovace a přestavby rodinných domů, renovace bytových domů, rekonstrukce a údržba bytů a rodinných domů, platby realitním kancelářím, a do roku 2020 v nich byla i daň placená domácnostmi z nabytí nemovitých věcí. Tím je nynější, několikasetnásobný růst cen bytů rozložen na dobu průměrného splácení hypotéky.
V ČR je na oficiálně vykázanou inflaci navázána spousta valorizací, dávek a smluv, což znamená, že by úprava metodiky výpočtu inflace znamenala zvýšení tlaku na státní rozpočet a tím i další zvýšení inflace. Metodikou, která skutečnou inflaci vědomě podceňuje, se poměřuje vývoj inflace v dlouhodobých řadách, případě i mezi různými zeměmi. Eurostat vypočítává každý měsíc růst spotřebitelských cen pro eurozónu jako Harmonizovaný Index Spotřebitelských Cen – Harmonized Index of Consumer Proces – HICP, do kterého je zahrnuto cca 700 položek zboží a služeb.
Někdy se v dlouhodobých časových řadách vyčísluje kumulovaná inflace, která není prostým součtem ročních inflací, ani jejich průměrem, ale počítá se „jako inflace z inflace“, podobně jako složené úročení. Zpravidla se nezveřejňuje, protože vyjadřuje ztrátu hodnoty měny za sledované období a na občany působí drasticky. Objevuje se v neoficiálních zdrojích, jako jsou kalkulátory bank, poskytovatelů půjček a spotřebitelských organizací (některé kalkulátory ale pracují s průměrnou inflací). Prostřednictvím kumulované inflace ztratila česká koruna od roku 1989/1990 do roku 2021 cca 85 % hodnoty. Vzhledem k metodice výpočtu inflace lze důvodně předpokládat, že blíže realitě je 90 %. To podporuje i laický poznatek, že na nákup, který bylo možné pořídit v roce 1990 za „stovku“, dnes sotva stačí „tisícovka“. Dalším signálem je, že byly z oběhu staženy mince s nominální hodnotou nižší než 1 Kč, protože ztratily funkci. Obrazně lze říci, že v roce 1990 byla jednotkou československé měny československá koruna, a dnes je jednotkou měny česká desetikoruna.
Inflace hraje roli nejen při nákupech, ale i v příjmech. V roce 1990 byl v ČR průměrný plat 3 286 Kč a ve 3. čtvrtletí roku 2021 byl 37 499 Kč. To je nominální nárůst o 34 213 Kč, což je na první pohled impozantní. Na druhý pohled to tak vůbec není, protože je to srovnání platů ve dvou „odlišných měnách“. Vezmeme-li v úvahu kumulovanou inflaci, musíme srovnávat 3 286 Kč v roce 1990 s kupní silou průměrného platu v roce 2021, což je 3 750 Kč. To je za 31 let nárůst o 14,1 % (0,45 % ročně), což není oslnivý úspěch. Významné je, že v roce 1990 se vzhledem k tehdejší nivelizaci platů pohybovaly platy v úzkém pásmu kolem průměru. V současné době je rozpětí platů astronomické, a proto působí pojem průměrný plat jako anekdota o průměrné konzumaci poloviny husy na osobu, když jedna osoba sní nožičky a druhá zbytek husy. Jeden poslanec, soudce či generální ředitel totiž vyrovná do průměru tolik podprůměrných platů, že se stal průměrný plat jako statistický ukazatel prakticky nepoužitelný. Toho si je ČSÚ vědom a do vyhodnocování příjmů zařadil medián, což je hodnota, která dělí řadu vzestupně seřazených výsledků na dvě stejné poloviny. Ve 3. čtvrtletí roku 2021 byl medián platů 32 979 Kč, což při zohlednění inflace znamená, že téměř polovina výdělečně činných občanů nyní pobírá plat s menší kupní silou, než pobírali v roce 1990. K tomu by se hodilo doplnit údaj, kolik občanů přežívá jen díky příspěvku na bydlení (v listopadu 2021 to bylo 126 600 domácností) a dalším sociálním dávkám (to jsem nenašel). Slogan z počátku privatizačního Eldoráda „Do roka budeme snídat šampaňské s kaviárem“ se tak zjevně nenaplnil, nebo jen malému podílu občanů.
Předpovědi inflace pro letošní rok jsou kolem 10 %, což ovšem nevylučuje, že to bude více. Reakce vlády, poslanců a senátorů je zatím stejná, jako na explozivní zdražení energií: „My vás v tom nenecháme!“ Tato formulace vysílá dva signály:
1) Falešné tvrzení, že inflace se objevila z čista jasna, že je to jakýsi „korunovirus“ požírající peníze, a vládnoucí garnitura na jeho vzniku a šíření nemá žádný podíl.
2) MY (Übermenschové) o vás (Untermenschích) víme a vaše starosti budeme řešit, i když MY takové starosti nemáme.
Dělení na lepší a horší lidi už bylo v historii vícekrát, a nikdy to nedopadlo dobře.
Jak moc vážně asi myslí nový parlament a nová vláda prohlášení „My vás v tom nenecháme“? Něco naznačují jejich první opatření v průběhu hrdinských deklarací záměru snižovat státní dluh. Máme už více ministrů než USA; ministři dostali další politické náměstky; předsedové čehokoli další místopředsedy; ministři bez portfeje zaměstnávají tucty nových úředníků; zřízen byl Národní institut pro zvládání pandemie; poslancům se platí další poradci a poradenské firmy, a další podobná opatření následují každým dnem. Typická to jednota slov a činů politiků!
Ústav pro jazyk český udává, že se u nás při spatření zlého znamení či strašlivého zjevu používá lidová průpovídka „Pán Bůh s námi a zlý pryč“. To je asi jediné, co nám zbývá.