Popravdě, vždy mne mohou sebrat všichni rohatí, když v mediích mluví nějaký ekonom (zpravidla sebevědomý mladý muž v kravatě, prokládající svou mluvu zbytečnými až plevelnými anglicismy, ženy v této „disciplíně“ zatím tolik nevynikají), který nabádá veřejnost, že se nesmíme spoléhat na stát, ale musíme si na důchod našetřit sami.
Těm trochu starším a umírněnějším mudrlantům postačuje, pokud si našetříme jen „větší část“, abychom mohli žít v penzi důstojně.
Jistě na první poslech je to prima, šetřit se musí, utrácet je špatně.
Cum grano salis - od devadesátých let se zde vsadilo na levnou práci.
Přesněji na levnou práci a investiční pobídky pro ty, kteří zde levnou práci „orchestrují“.
Česká a moravská společnost je plná de facto chudých pracujících lidí, kteří nemají šanci reálně našetřit si na důchod mimo dnešní důchodový systém (navíc) a současně platit řádně všechny ostatní své závazky a životní potřeby. Zdůrazněme, že hovoříme o pracující (nikoliv) nepracující chudině, což
je z etického pohledu nesmírně důležité.
Přibližně milion lidí nedokáže už nyní zaplatit ani své aktuální potřeby. Jsou
v dluzích a exekucích. Chodí do potravinových bank.
Ze 13 na 21 procent aktuálně narostl počet „nestabilních domácností“. Ty mají příjmy a výdaje alespoň jakž takž vybalancované, ale úspory jim také vystačí nejvýš na pouhé dva měsíce. Tedy opravdu „nehrozí“ že by si samostatně našetřili na důchod. Pokud nemáte na novou pračku nebo úhradu u zubaře, tak myšlenku na důchod opravdu neřešíte.
Z těchto důvodů, když slyším v mediích nějakého ekonomického poradce, který rozpráví, že se lidé nemají ve stáří „spoléhat na stát“ (už v tom je perfidní posměšek – použít sloveso „spoléhat“ ve vztahu k lidem, kteří pracují celý život) tak si říkám, že vlastně radí komu?
Okolo milionu osob z horních vrstev, ty to již dávno dělají, jelikož mohou. Avšak pro pět ran do penzijního měšce, co může dělat reálně a legálně ten zbytek populace?
Dále pak, co mají zodpovědní lidé, ze střední vrstvy, zde konkrétně dělat? Experti radí být aktivní a nebát se „investovat“!?
Nicméně většina lidí tomu nerozumí, skutečně nemají čas a sílu zmíněné věci hlouběji sledovat. Nadto při „investování“ peníze prodělají často i osoby relativně znalé.
Těm se odborně řekne - riziko je nedílnou součástí investic. Oříšek je ovšem v tom, že kupříkladu v lékárně nebo u optika Vám, žel, investiční ztrátu neuznají. Paní magistro, podivejte, já jsem investoval, já si nedal peníze pod polštář, jsem 20 procent v mínusu, dáte mi slevu? Jak nedáte, já investoval, jak říkal, ten mladý pohledný pán v obleku v televizoru....
Ergo kladívko, co dělat když Váš důchodový fond stabilně dosahuje ročního zhodnocení okolo půl procenta, tedy hluboko pod inflací, avšak kdybychom „penzijko“ neměli, tak nám elity vynadají, že jsme lemplové, kteří nemyslí na budoucnost. Signifikantní.
Ve filmu Po přečtení spalte, se na konci po spoustě zápletek hlavního hrdiny - agenta ptají – Jaké je z toho všeho vlastně poučení? A ten jen zkroušeně povídá - Vlastně, ani nevím. Obdobné je to s naší důchodovou reformou a skoro třicetiletými tanečky okolo ní. Poučení zatím veškeré žádné, snad jen poznatek, že vláda, která se v zemi malých příjmů a „levné práce“ spolehne na rady expertů, že lidé si mají z větší části našetřit sami, nemůže skončit dobře.
(v modifikované podobě vyšlo v Právu, dne 2. 3. 2023)