V tržní ekonomice, nota bene stižené neblahými vnějšími okolnostmi, se takové věci stávají. V těchto dnech ukončila činnost cestovní kancelář Sunflower Tours, specialista na Egypt, jak čteme na jejím webu.
Je to nepříjemná, drsná zkušenost. Zejména pro ty, kdo v Egyptě s touto CK ještě jsou a stejně tak pro ty, kdo tam už nebudou. Jako častý návštěvník té země vyjadřuji všem postiženým alespoň symbolicky svoji solidaritu. A aniž bych chtěl rozdávat knížecí rady, mohu šeptem dodat: příště raději s větší, renomovanější cestovkou. Vím z vlastní zkušenosti, že existují.
Proč ale dávám na blog tento článek. V diskusi pod informací o pádu Sunflower Tours zveřejněné 22. srpna serverem iDNES se objevily příspěvky, které nemohu nechat bez reakce. Zjednodušeně lze názory čtenářů rozdělit na dvě témata: A) cestování s CK vs na vlastní pěst; B) proč vůbec jezdit do takové země, jakou je Egypt.
K bodu A: Je to každého věc, jaký druh cestování zvolí, nikomu dalšímu do toho nic není. Nechci zde obhajovat výhody cestování s CK právě do Egypta, ani kritizovat cestování individuální. Jen podotknu, že v rámci pobytového typu dovolené má využití služeb CK své nesporné výhody. Byl jsem takto v Egyptě včetně letošního července osmnáctkrát a vždy jsem byl spokojen, neboť CK, u nichž jsem si pobyt objednal, mají vše velice dobře zorganizované.
K bodu B: Byl jsem nepříjemně překvapen, ba šokován vyjádřením ženy, která patří mezi blogerky iDNES a v této komunitě má velice dobré renomé. Platí tu za vzdělanou a inteligentní dámu, která píše vysoce fundované populárně odborné články na bezpočet zajímavých témat: jak sama uvádí ve vizitce, zajímá se o přírodní vědy.
Nemá smysl hrát si na schovávanou – ano, je to Dana Tenzler. A tato autorka, těšící se z mé strany velkému respektu, v článku o krachu Sunflower Tours napsala:
Je otázka, proč proboha jezdit do takové země. Leda tam poslat tchyni.
Ta druhá věta je jistě vtípek, byť poněkud nemístný: v systému, jaký dnes funguje v české společnosti, pokud jde o zaměstnanost rodičů s malými dětmi a tak podobně, mají tchyně cenu zlata. Ty tam jsou doby, kdy tchyně byly vhodným terčem kreslených frků v Dikobraze.
Podstatná pro mě je první citovaná věta. Nerozumím jí. Proč jezdit do takové země? Cítím z toho dehonestaci, povýšenectví. Kdybych si nebyl jist, že mě ostatní označí jako člověka přecitlivělého, napsal bych, že se mě ta slova dotkla.
Nechci zde klást demagogické otázky typu kde byli Slované, když staří Egypťané budovali svoji civilizaci. Jen skromně připomenu, že do „takové země“ se jezdí proto, že stojí na předním místě světové turistiky. Země, která má co nabídnout – právě kvůli své bohaté historii. Tisíce let staré památky od Gízy u Káhiry po Abú Simbel na jihu, poloostrov Sinaj úzce spojený s biblickými dějinami - ne nemá smysl vozit písek na Saharu a vyjmenovávat všechny unikátní poklady Země na Nilu. Vedle nich nabízí Egypt jedinečný a magický bonus: fantastický podvodní život na živých korálech Rudého moře.
A konečně – skvělý poměr mezi cenou a nabízenými službami. Nemluvě o stabilním slunečném počasí.
Jistě, země má i svá specifika, ne všechna pozitivní. Nebezpečí střevních potíží, na většině území široko daleko pouštní krajina (některé hotely jsou vlastně jakési „oázy u pobřeží“, z jedné strany moře, z druhé písek, písek, písek), orientální mentalita (včetně smlouvání o cenu, fenomén jménem bakšiš), občas až příliš větrno (což komplikuje plavání na korálu) a jiné („v něčem jsou laxní, v něčem paranoidní“ – citát jedné české znalkyně tamních poměrů).
Nic z toho ale není důvodem pro to, aby Evropané Egyptem pohrdali a šířili věty typu (to už se netýká paní Tenzler) „do Egypta ani zadarmo“, jak jsem také opakovaně v minulosti v diskusích četl.
Ne, nejsem nekritický obdivovatel Egypta. Jde mi o to, abychom se vůči němu chovali spravedlivě a nahlíželi na tu zemi realisticky, bez předsudků. Ujišťuji každého, že v Egyptě lze zažít nezapomenutelné okamžiky sepětí člověka s historií, s přírodou.