ŠAMANOVO DOUPĚ: Mír ubývajícího moře
Dospal jsem, a na snídani se pak dověděl, že u bazénu hořelo! Žádný "mayor", ale "fire"!!! Shořel beduínský stan. Byl to takový fajrák, že chytaly i palmy u hotelu a hosté na jižní nápožární straně zvažovali evakuaci. Přijelo několik jednotek hasičů, ti však v silném větru jen zajišťovali okolí. Konečně nějaké izraelské nebezpečí a pan dopisovatel si chrní, místo aby dokumentoval...
Originální beduínský stan shořel až do své originální kovové konstrukce, obklopené ohořelými stromy. Zůstalo po něm pouze několik venku stojících stolků a židliček. Avšak i venkovní nábytek je ohořelý. Smutné kočky zde marně hledají ztracená zákoutí domova. Na černé desce jednoho stolu zůstalo jen bílé kolečko po zapomenuté sklenici. Obědvat budeme muset jinde. Než jsme se vypravili k moři, zaplaval jsem si v bazénu. Show must go: hoteliéři musí poskytovat služby hostům - a hosté jich využívají. I když v bazénu ještě plave několik nevylovených ohořelých listů papíru...
K moři jsme se skutečně "vypravili". Počkali jsme si na celou hodinu, kdy odjíždí elektrický vozík na pláž - abychom ji našli. Náš hotel totiž nemá vlastní pláž, můžeme k sousedům, tak abychom věděli ke kterým. Ve vozíku jsme seděli jen dva. Svezl nás asi dvě stě padesát metrů podél říčního koryta, pak zabočil vlevo a přes most. Řidič nás vyložil u dlážděné rovné cestičky. (Její vydláždění ocení každý, kdo by chtěl přes pláž dotlačit až k vodě invalidní vozík.) Po dalších sto padesáti metrech už jsme byli u moře. Cestou jsme míjeli velkou písčitěkamenitou plochu, ohraničenou ze tří stran písčitými bariérami a od cestičky velkými kameny. Z nebeského pohledu to vypadá, že by tu mohly být vykopávky - proč jinak by udělali tu díru do země? Avšak z blízkého pohledu je dno tohoto jakoby "bazénu" absolutně rovné.
U moře samotného je velmi příjemně. Našli jsme si neobsazený slunečník, přinesli si lehátka - a jali se natírat (ne)opalovacím krémem s faktorem pouhých 25. Už jsem to psal dříve, a i na zájezdu opakoval spolurekreantům: mažte se, i když si někde přečtete, že nemusíte, že 400 metrů atmosféry navíc vás dokonale ochrání před ultrafialovým zářením. Jeden takový odborník se vyskytnul i mezi námi, a dal sousedce právě tuto "radu". Když pak oběť této informace večer na hotelu plakala bolestí ze spálené kůže, upřesnil: Od slunce se nespálíte - ale od moře ano!
Společně se ženou jsme byli opatrní: Do vody jdeme nanejvýš třikrát a vždy nejdéle na čtvrthodinu, jak jsme zase slyšeli jiné doporučení. Tedy ta moje čvrthodinka trvala půlhodinu, takže večer jsem měl mírně připálená ramena. Odrazem od téměř kovové hladiny. Voda zde nese stejně jako na severu. Před dvěma lety jsem psal o 26% hustotě místní kapaliny. Znalci mne později opravili: jde o 35 %. Určitě je tomu tak v jižní části, kde se na dně tvoří dokonce solné kry, jen lehce překryté bahýnkem. Překrásné srostlice solných krystalů jsou k vidění na divokých březích, na plážích se nacházejí nanejvýš jejich úlomky. A to je další možná zrada, na níž je potřeba si dát pozor. Hrany té krásy jsou totiž nepříjemně ostré! Doporučují se proto boty do vody.
Posledně jsem se taky smál plavčickým budkám na pláži. Proč plavčíci, když zde přece nelze utonout? Jenže to prý jde. Když zaujmete polohu bóje - hlavou směrem dolů. Jako byste byli zastrčeni obráceně do nafukovacího kola. Při panice se vám nepodaří převrátit se a potupně utonete.
Není však potřeba obávat se koupání. Je to jako se vším jiným v Izraeli - i jinde: pokud znáte rizika a chráníte se před nimi, můžete si užívat zázraků. Nejde jen o to, že si na hladině ležíte jako na nafukovací matraci. Olejovitá kapalina má i léčebné účinky. A zase nikoli sama. Na pláži jsme se potkali se soliterním českým pacientem, který sem každoročně jezdí na pravidelné léčebné pobyty. Ukazoval nám později na hotelu fotografie svých nešťastných nohou, postižených lupénkou. Bylo to na amputaci. Dnes je prakticky zdravý a Mrtvého moře si užívá jen jako udržovací rehabilitace. Ten zázrak prý není zapříčiněn jen samotnou vodou. Jde nejspíš o komplex podmínek - slunečné počasí, sůl ve vzduchu, vysoký barometrický tlak a nakonec i ta voda. V každém případě to funguje!
Odpočíval jsem si na zádech, moc jsem nezkoušel plavat po břichu (i když i to lze), ale zaujmout pozici bóje - s hlavou nahoře - se mi nepodařilo. Nedosáhl jsem hloubky, ve které bych si vestoje smočil prsa. Dále od břehu se zase dno začalo zvedat. Jako bych se pohyboval v nějakém potopeném bazénu. A tak jsem konečně pochopil tajemství oněch zmiňovaných "vykopávek"! Jde o podobný bazén, jenže vyschlý. Na Googlu jsou uveřejněny fotografie z nedávné doby, kdy zde ještě voda byla. Ach, ach.
Z vesmíru vypadá jižní Mrtvé moře jako řapíkatý list, ve své východní části odtržený. Jeho stonek je tvořen širokým kanálem, o němž jsem minule psal, že do jižní části "vtéká". Zdůrazňuji: tento kanál obě moře nepropojuje, on sem od severu vodu přivádí. A ta voda na stavidlech teče z asi dvoumetrové výšky. Žilky v tom listě jsou hrázemi, ale nikoli hrázemi vystavěnými. V zoomu fotoaparátu to vypadá, jako by šlo u zbytky původního dna. Někdo si tu hrál na velkém pískovišti s lopatičkou. V jordánské části už mnohde přestal. Hraniční kanál, hráze a pobřeží vytvářejí soustavu bazénů, připomínajících schody. Protože dle letmého pohledu z autobusu jsem nabyl dojmu, že v každém dalším bazénu je vody tak nejméně o půl metru méně. Mám pocit, že zanedlouho zde zůstanou u hotelů skutečně jenom přírodní bazény, dotované vodou ze severu.
Dokud nějaká voda na severu ještě bude...
Prožito v Izraeli v pondělí 31. března 2008, přemýšleno a zapsáno v Praze 28.-29. září 2008
*********************************************************
minulé pokračování (24.9.2008): Mír rekreantů
předminulé pokračování (15.9.2008): Mír stolové hory
Odkazy na články Mír v Izraeli 2006: Mír ve Stodůlkách