ŠAMANOVO DOUPĚ: Mír na pláži
Ale pro české turisty se v Netanji pohostinně otevírá obchod s diamanty, aby jim umožnil exkurzi. Několik členů naší výpravy sem zašlo, zlákáno letáčky v recepci našeho hotelu. Brusiči jsou doma, nepracují, je přeci Jom HaZikaron. Neuvidíme tedy , jak se ze surových kamenů, dovážených z Jihoafrické republiky, vylupují zářivé šperky. Ale můžeme si je prohlédnout, ba i koupit. Přitom se i drobně vzděláme. Takže, pokud jste to ještě nevěděli, tak Izrael je světovým centrem obchodu s diamanty, dále je jedničkou v jejich broušení a vývozu briliantů. Sama Netanja je pak centrem izraelského diamantovnictví. Jsme právě na tom nejlepším místě pro jejich nákup. Tak nejdříve samozřejmě dostaneme 17% slevu na dépéhá. K tomu ještě získáme další 23% velkoobchodní rabat. Celkem 40 procent ušetříme! Ukazovali nám šperky, kde bychom ušetřili opravdu hodně. Pak jsme přecházeli k dalším regálům, ten prstýnek za tisíc dolarů se nám skutečně líbil. Mohli jsme si vybrat, jestli chceme mít briliantek v bílém nebo žlutém zlatě, ale přesto jsme odolali. Ale naskýtaly se tu i pěkné kaufy v ráži 100 až 300 dolarů. Peníze nepotřebujete - stačí kreditka. Nakonec jedna účastnice zájezdu neodolala. Chtěla si už dlouho nějaký ten blyskotající se mnohostěn s 58 fasetami pořídit, a zde byla skutečně ta nejlepší možnost. A tak jsme si mohli beze studu i připít šampaňským, připraveným pro hosty z daleké ciziny. Jestli se někdy do Netanje podíváte, pak je tenhle krámek na rohu Kikar Haacmaut. Anebo jistě narazíte na nějaký jiný...
Ale my už pospíchali k tomu největšímu izraelskému briliantu - totiž k zářivému moři. Izrael tu leží na jeho konci. Skutečně. Stejně, jako je v Portugalsku Finis Terre, tak zde je Finis Mare. Středozemí se zahlodává mezi Afriku a Evropu neochvějně stále na východ, vlny běží stovky kilometrů - až najednou už dále nemohou. Dorazily na svůj konec. A na tom konci si užívají Izraelci na pláži, kterou střeží před neurvalým vlnobitím ochranné hráze z velkých hrubých kamenů. Nejdříve jsme ale museli sejít z asi třicetimetrového útesu. Abychom se nespálili, usalašili jsme se pod velkými plachtami, které svůj stín poskytují zdarma. Lehátko pak je za asi pět šekelů, sedátko je levnější. Když si rozprostřete osušku přímo na tuhý jemný písek, který teprve před nedávnem doputoval na pláž až z Afriky a má tendenci se okamžitě zhutnit do pískovce, pak máte pláž zadarmo. A na pláži leží krásné mušličky, i když je jich mnohem méně než v nedaleké Cesarei.
Zadarmo a zcela samozřejmě je na pláži plavčíkům zroben krychlovitý domek na kůlech. V Izraeli možná občas vybuchují bomby, ale zato se netopí lidé na plážích! Na domečku plavčíka vlaje červená vlaječka - do moře se může s opatrností. Pak je tu ještě umístěn nejprve neviditelný, ale nepřeslechnutelný amplion, kterým vás plavčíci buzerují, když plavete nebo šlapete, kam nemáte. Před domečkem v mělké vodě čeká na dvou kozách vždy připraven nezbytný plavčický nástroj - záchranný plovák. A na druhém břehu miskovité pláže je druhý domek, druhý buzerující amplion a druhý plovák.
Tak, a konečně jsem v moři! Krásné táhlé vlny na mělčině burácivě zaplavují člověka k 
pasu, k prsům a občas i po ramena. Jdu hlouběji, spouštím se proti nim, ale jejich obliny jsou na mne příliš příkré a příliš rychle jdou za sebou. Až mne napadne plavat vlnami šikmo, a to je skutečná nádhera! Na vršku se zabírat nemusí, to jen člověk sklouzne ze svahu do prohlubně mezi vlnkami. Pak přijdu ještě na další blaho: lehnu si na záda a plavu ve vlnách naznak. Na hlavě mám naraženou bílou kšiltovku, abych si nespálil plešku - jsem už poučen z tiberiadských lázní. A její štítek krásně rozráží vodu, která se tak nemůže dostat do obličeje. Jsem úplný vodoborec, když pluji přímo proti vlnám. A jak si tak razím cestu vodou a ležím přiom na zádech, náhle uvidím na vysoké azurové obloze pouhé čtyři dny starý měsíc. Jenom uzoučký srpeček, jaký se u nás chabě objevuje po západu slunce nad západním obzorem. Tady vidí vysoko nad poledním Izraelem, kousek od něj se blýská slunce. Oba objekty pozoruju najednou. Je to pohled jak v nějakém sci-fi filmu, ano, v 2001!
A pak se do tohoto pohledu ještě zasune plně obtížený vrtulník Apache, který sleduje linii pobřeží od jihu k severu. Za hodinu letí stejnou cestou policejní vrtulník, další hodinu zase vojenský. Mír na pláži musí být chráněn. Myslel jsem si, že jsem v hlubokém vnitrozemí a neuvědomil si, že tahle krásná pláž je ve skutečnosti vlastně další izraelskou hranicí... Jedinou nezpochybněnou - a podle některých výhrůžek zpoza jiných hranic - možná jednou i poslední.
Ještě se dobrodím na severní ochrannou zeď, plavčíci mlčí, je tu už několik rybářů i naháčů. Asi sedmdesátimetrovou mezerou mezi dvěma zdmi se na pláž valí vlny jako nějakou obrovskou tryskou, tam se už nesmí. Z kamenů snímám několik pohledů, ale o dva se ani nepokouším První pohled: v dáli na severu se tyčí komíny haderské elektrárny, pěkně v zákrytu, takže je vidět jen jeden. Ale vidět moc není, protože se kolem něj rozprostírá bílé kouřmo. Pohled druhý: nad útesem na jihu poletují větroplavci na svých závěsných padácích. Na snímku by z nich byly jen barevné tečky. Raději fotím téměř kamennou kládu zaklesnutou mezi kameny. V tvrdém povrchu je vykousaná síť chodbiček mořských živočichů, kteří se ocitli na suchu.
I nejkrásnější den má konec. A musí se zase nahoru šlapat po schodech. Pro hodně unavené je připraven výtah. Říkal nám včera jeden Izraelec s kipou a s prstýnky vlasů kolem uší, když jsme se večer procházeli nahoře na kolonádě s udiveným smíchem: "Tady mají výtah, a chtějí za něj šekel? It´s crazy!" Ale ono je to pohodlné pro ty, které zmohlo moře. Jenom pár kroků, šup, už jste nahoře, a dalších pár kroků přes kolonádu a hotelovou ulici Gad Machnes, a jste doma. Jenom ještě dole musí člověk projít zběžnou kontrolou chlapce a děvčete od policie či nějaké bezpečnostní služby: výtah je dopravní zařízení a musí se chránit. Nahoře na lávce mezi tubusem výtahu a útesem hlídá další bezpečák.
Unaveni se ještě vracíme na kolonádu k místnímu bistru. Spočíváme u stolku venku mezi klidnými lidmi a dáváme si do nosu, podobně jako oni. Protože večeře je už nedaleko, tak jenom něco malého: horký čaj ve velké konvici, mléko a briošky s máslem. Sedíme pod dřevěným loubím, které je tak umě sestaveno, že skrze něj neprocházejí sluneční paprsky, pozorujeme kulatý mořský obzor a užíváme si míru.
Prožito a popřemýšleno v Izraeli ve dnech 1. až 3. května 2006, zapsáno v Praze dne 12. září 2006
Příště: Mír svobody
Foto autor (nezapomeňte si prohlédnout také fotogalerii)
*********************************************************
Předcházející díly Míru v Izraeli:
09.05. 2006: Mír v Izraeli
18.05. 2006: Mír v oblacích, mír na moři
23.05. 2006: Mír v Akku
26.05. 2006: Mír v Galilei
30.05. 2006: Mír v dešti
06.06. 2006: Mír pod hřebenem
15.06. 2006: Mír na severu
22.06. 2006: Mír pod Hermonem
15.07. 2006: Mír na Golanech
18.07. 2006: Mír v Tel Hai
20.07. 2006: Mír v Safedu
25.07. 2006: Mír v Kafarnau
27.07. 2006: Mír v Gamle
31.07. 2006: Mír na Kinneretu
03.08. 2006: Mír v Jardenitu
08.08. 2006: Mír v lázních
14.08. 2006: Mír v Tiberias
15.08. 2006: Mír šabatu
22.08. 2006: Mír pod Táborem
24.08. 2006: Mír v Haifě
29.08. 2006: Mír v Cesarei
31.08. 2006: Mír v Netanji
12.09. 2006: Mír na Jom HaZikaron