Zní to jako fraška. Bývalý šéf ostravské expozitury ÚOOZ Komárek označil ministra vnitra a vedení policie za záškodníky. Záškodník, to je slovo, které se hojně používalo v padesátých létech. Za to, že se vypínala elektrika a nebyly k dostání housky, nemohl komunistický režim, mohli za to záškodníci. Ti se plížili krajem a přeřezávali dráty a propichovali gumy pekárenským vozům. Jiří Komárek nám možná vysvětlí, co přeřezává Milan Chovanec.
Zatím se o přeřezávání mnoho neví. Chovanec činí opatření: posílí ostrahu hranic s Německem a Rakouskem. Důvod je prostý, Němci se chystají vysídlit několik set tisíc migrantů a ti by mohli pláchnout k nám. Komické ale je, že ty migranty vysidlují od chvíle, kdy k nim přisídlili, a nějak se to nedaří. Z ministrovy tiskovky další perlička: podle kvót máme přijmout deset migrantů z Řecka. Zatím se je ale nepodařilo najít.
Žerty stranou, ministr Chovanec nekoná žádnou záškodnickou činnost, prostě dělá to, co v pozici ministra vnitra dělat má. Francouzský prezident Hollande, když ujistil obyvatele Saint-Etienne-du-Rouvray , jak je zdrcen tím, že šestnáctiletý kluk vyzbrojený kudlou a budíkem zabaleným do staniolu uřízl pro Alláhovu slávu jejich faráři hlavu, pohovořil telefonicky s naším premiérem Sobotkou. Sobotka sdělil, o čem si povídali: priorita je bezpečnost občanů.
Se specifickou iniciativou přišli novináři prestižního deníku Le Monde. Že nebudou zveřejňovat fotky teroristů, nebudou jim dělat reklamu. Pikantní je, že v Houellebeckově knize Podvolení, včera jsem tu o ní psal, je v té její lepší první polovině zmínka o tom, že média – ve fiktivní Francii blízké budoucnosti – mají embargo na zpravodajství o teroru. To je správný postřeh, dovedeme si představit, že komunisté by taky drželi všechno pod pokličkou. Ale i oni to měli těžké, protože tu bylo rozhlasové a televizní vysílání ze Západu. I kdyby nakrásně všechna tištěná periodika a všechno, co vysílá, si dalo bobříka mlčení, je tu internet a maily a sociální sítě. Takže lidé by čerpali informace - a bohužel hlavně pseudoinformace - odtamtud, což se děje už dnes.
Rozhodnutí Le Mondu je tedy ve stejné kategorii jako Hollandovo prohlášení „nous sommes en guerre“. Prostě verbální gesto pramenící z pocitu bezmocnosti.
Reálné řešení není ani v manipulaci s informacemi, ani v uzavírání hranic s Německem a Rakouskem. Cesta – pro celou Evropu – je v následování izraelského příkladu. Izrael má s muslimským fanatismem sedmdesát let zkušeností. Učí nás, že je třeba si uvědomit vlastní základní hodnoty, být ostražitý a odhodlaný. K tomuto stavu má ale západní Evropa ještě hodně daleko, zatím jsme u vlídnosti a odpouštění.