Mnoho zvláštních jevů provází tyto prezidentské volby – v úterý to bylo náhlé probuzení náboženského cítění Andreje Babiše. Když ho karmelitáni nepustili k Jezulátku dopoledne, vystál frontu na korunovační klenoty a posílen energií vysílanou ze svatého hřebu se vrhl ke dveřím chrámu znovu, tak silné bylo jeho puzení. Nebo puzení ze strany jeho analytiků, kteří zjistili, kolik katolíků volilo Danuši Nerudovou a samozřejmě hlavně Pavla Fischera.
To je ale maličkost. Je tu zvláštnost zásadnější. Jak známo, vládní koalice nepostavila kandidáta, takže jen Babiš a Bašta se mohli pochlubit oporou strany respektive hnutí. Vládní sestava pouze doporučila trojici Fischer, Nerudová a Pavel pozornosti voličů. Vyvolalo to podiv, otazníky i námitky. Renomovaní komentátoři to vládě vytýkají dodnes jako nedostatek.
Teď střih a pohled z druhé strany. Andrej Babiš klasifikuje svého soupeře Petra Pavla jako exponenta vlády, jako vládního kandidáta. Nedělá to jen verbálně. Způsobil očividně nesmyslnou rozpravu v parlamentu s cílem vyvolat hlasování o nedůvěře, jen aby mohl propírat vládní kiksy, čímž donutil vládu, aby co nejhlasitěji ujišťovala veřejnost o svých úspěších. Celý ten cirkus je namířen proti Petru Pavlovi – coby vládnímu kandidátovi. Pokud bude Pavel zvolen, dovozuje Babiš, bude mít současná pětikolka v kapse všechno, Hrad, vládu, dolní komoru, horní komoru a Ústavní soud.
Je tedy Pavel vládní kandidát, jak tvrdí Babiš, nebo není, podle mínění kritiků?
Není to tak úplně akademická debata. Kdyby totiž Petra Pavla takříkajíc vynalezla vláda, vybrala ho z mnohých a vystrčila veřejnosti coby svého reprezentanta, Pavel by jí nejspíš musel být zavázaný. Teď je jeho vazba na vládu volnější. Přirozeně že tu vazba je, vždyť jeho soupeř je předseda silnější z obou opozičních stran. Je to ale vazba plynoucí z logiky věci a nezavdává podklad pro vděčnost, natož pak servilitu. Prostor k důvěře v Pavlovu nezávislost má tedy i volič, která pětikolkovou sestavu jaksi nemusí. A navíc, Pavolvým před nedávno ještě soupeřům se teď snadněji projevuje podpora. Nerudová funguje tak, že to připomíná americké volby, kde se volí i viceprezident. A úplně nakonec – ona ta vláda opravdu oblíbená není, žádná by nebyla v dané situaci. Čím volnější spojení s ní, tím líp, doporučení z její strany může zafungovat jako polibek smrti. Babiš tedy může opakovat, že Pavel je loutka vlády, ale podstatné je to, co si o tom myslí volič a ten – jak analýzy ukazují – dovede přemýšlet bystřeji, než mnozí předpokládali.