Je to patrné i v obsahu Neviditelného psa: množí se znepokojené reflexe postupu tekuté diktatury menšin, která prolíná do státní správy i do médií a v některých zemích udává hlavní tón více, u nás ještě zatím méně. V našich souvislostech prosazuje tyto koncepty úzká vrstva s vlivem zcela neúměrným četnosti.
Všechny tyto znepokojené a znepokojující teze lze doložit na mnohých příkladech a datech. Dlužno k nim ale dodat, že znepokojena je zase též jen úzká vrstva lidí. Jestliže ta první bývá označována – v našich poměrech – za pražskou kavárnu, pak ta druhá je taky pražská kavárna, jenomže sedí u jiných stolečků. Kdyby totiž ti znepokojení měli ohlas v širších vrstvách obyvatelstva, projevilo by se to ve volbách.
Zatím má největší úspěch ANO, sestava oproštěná od jakékoli ideologie, skupenství bez názoru a vymezeného cíle. Její vůdce a majitel Andrej Babiš možná má nějaké názory, ale jsou nečitelné, skryté za každodenními kroky, mnohdy protichůdnými. Dokonce to vypadá, že právě tato absence názoru voliče ANO přitahuje.
Dalo by se tedy říci, že dvě skupiny kavárenských debatérů vedou polštářovou bitvu a bitevní ryk nedoléhá ani k pivu, ani na tribuny fotbalových stadionů.
Kdyby tomu tak mělo být, mohli bychom tedy být v klidu. Ovšem budoucnost rozhodne, jak to vlastně je, a budoucnost souvisí s konkrétním výkonem. Bude mít naše společenství přinejmenším stejný výkon, až se prosadí pátý, desátý, dvacátý pokrokový koncept? To je fundamentální otázka.
Příští rok vzpomeneme třicáté výročí pádu komunistické diktatury. Je na čase se na tu událost podívat bez předpojatosti. Došlo k ní proto, že ten systém byl neefektivní. To způsobilo jeho pád. Poslední události ve Francii ukazují, že i ten pochod institucemi má své meze. Až se pokles výkonu očividně projeví, intelektuálská polštářová bitva v médiích a na katedrách se přenese do ulic. A začne být horko.