Roušky nastupují v rytmu písně „zítra se bude roušit všude“. Jak na to veřejnost odpoví? Od nadšení nás dělí příkop plný otazníků. Máme semaforovou mapu a ta je bílá s výjimkou zelené Prahy a okresu Frýdek – Místek. V pondělí do divadla bez roušky, ve středu s rouškou, na stadion pět tisíc lidí nebo kolik… a u mikrofonů a před kamerami se střídají medicinální kapacity a prohlašují to všechno za nesmysl. Jiné kapacity pak přijíždějí ze světa a informují nás, že všude jinde je to mnohem horší.
Zjevně je to příprava na sychravý podzim, kdy se bude smrkat a kejchat a stonat jako vždycky a v kombinaci s koronou hrozí panika. Situaci by mohli pomoci dva činitelé: účinná vakcína a někdo, komu by se dalo věřit. Činitelé jsou v nedohlednu.
Zdrženlivé ne Lukašenkovi
Čtyři prezidenti V4 v poledne předběhli mimořádný summit EU a odmítli běloruské volby. V první verzi odmítnutí požadovali volby nové, požadavek pak stáhli. Hned dodejme, že rozumně. Bělorusko je suverénní země a rozhodne si, zda volby a jaké. O něco později se ozval summit se stejným výsledkem. Odsudek brutálního násilí a zatýkání odpůrců, ale zdůraznění toho, že si své věci musí vyřešit sami. Umírněnější tón zazněl i z Ruska. Ještě v pondělí Putin nepokrytě vyhrožoval intervencí, ve středu už intervence nebyla na pořadu dne a ministr Lavrov bručel na téma pochybení v souvislosti s volbami.
Tento vývoj ještě nenaznačuje konec krize, protože ta trvá. Nicméně je třeba pozitivně hodnotit, že se antagonisté nehrnou do přeshraničního angažmá. Přitom evropský odpor vůči volební extravaganci s následnými násilnostmi ze strany režimu byl formulován dostatečně jasně. Bělorusko nemůže mít zájem na tom, aby vypadlo ze svazku zemí Evropy a získalo statut jakési orientální satrapie, tím spíš, kdyby mělo sedět na ruských bajonetech. Obnovené volby by určitě byly tím nejlepším řešením, za předpokladu, že by výsledek byla ochotna uznat i strana, která by je prohrála.
Což není jisté.
Není to jisté ve volební Americe, proč by to mělo být jisté v rozvášněném Bělorusku?