Na řecko-tureckých hranicích možná padl první výstřel. Možná je to výmysl turecké propagandy, možná není. Pokud ano, tak postrádá logiku, protože Turecko se naopak snaží migranty k cestě do Evropy vyprovokovat. Zprávy o střílení nejsou ten správný reklamní tah lákající k migračnímu dobrodružství.
Nicméně už ta skutečnost, že se o střelbě mluví a pokládá se za pravděpodobnou, svědčí o vážnosti situace. Turecký vládce Erdogan navazuje na bohatou tradici. Obrana proti hrozbě z jihu byla nosná idea habsburské monarchie. Ta po staletí plnila úlohu ozbrojené hradby a nejednou krvácela – Turci ohrožovali Vídeň v roce 1683, na to bychom neměli zapomínat.
Toto jsou často diskutované otázky a kolem nich je jedna z dělicích čar současné evropské společnosti. Bylo by ale dobře připomenout ještě jiné diskusní téma, totiž projekt evropské armády. Ten je zatím mimo realitu, nicméně jako munice k ideovému soupeření slouží. Bylo by ale dobře zvažovat i tu možnost, že vytvoření evropské armády se v nedaleké budoucnosti ukáže jako nutnost.
Zde jsou důvody, které mě k přesvědčení o tom vedou.
Není těžké si představit, že mezietnické napětí na evropském kontinentu bude stoupat. Lze si představit, že přeroste do plíživé občanské války vedené strategií městské gerily. Pokud bude současný trend pokračovat, tento stav nastane ve třicátých, nejpozději čtyřicátých létech.
Armády v dnešní podobě jsou budované a připravované na konflikty, které pravděpodobně nikdy nenastanou. V nedávné historii armády Západu prokázaly schopnost efektivně rozrušit protivníkovu státní strukturu – Irák, Libye, Afghánistán, Sýrie, ale posléze selhaly v úkolu pacifikovat území. Jakmile se rozzuří panevropské gerila, bude třeba vybudovat ozbrojené síly zcela jiného typu. Bude třeba měnit i právní základ – a hlavně měnit myšlení. To bude válka, ve které nám tentokrát Amerika ani nebude moci pomoct, jako zachránila Evropu v první a druhé válce vyvolané německou důkladností dotahovat ideologii do zrůdných konců. Bude to na Evropanech, aby se s osudovou hrozbou vyrovnali. Ta bude celokontinentální, hranice překračující. Stejná musí být i ozbrojená odezva. Pak přijde čas pro evropskou armádu, fungující na zcela jiné logice a na jiném právním základě.
Ten první výstřel byl možná fiktivní, ale že přijdou další, netřeba pochybovat. Vytvoření evropské armády bude nutnost. K tomu ale vede ještě dlouhá cesta plná proher. Na těch bude současná vedoucí garnitura Evropské unie pilně pracovat.