Cammille Flamarion popisuje ve své knize Konec světa epizodu z přelomu tisíciletí, tedy z doby 999 – 1000. Tehdy lidé věřili, že nastane konec světa, a všechno se zastavilo a nic nefungovalo a byl všeobecný rozvrat… a tehdy zadrželi muže, který na trhu veřejně prodával za všeobecného hladomoru lidské maso. Když ho vedli ke katovi, strašně se divil: Já myslel, že se to už smí!
Nikde jinde než ve Flammarionově knize jsem na tu epizodu nenarazil a bůh ví, zdali si to francouzský snílek a astronom XIX. století nevymyslel, ale vize je to pěkná a pasuje na leccos. Jako například na fotbalový výstřelek, kdy na VIP tribuně Tvrdíkovy Slavie usedli papaláši a vůbec je nenapadlo, jak pekelně naserou zbytek obyvatelstva, který se nesmí ani uprdnout – aniž to vedlo ke kýženému výsledku.
Nemá smysl se o tom dále šířit. Nicméně pikantní je, že po celý pátek média (včetně Neviditelného psa) máchala kde koho, ale jaksi uniklo pozornosti, že ministerstvo zdravotnictví zřídilo institut výjimky, který umožnil papalášům usednout na tribunu – která se ukázala býti pastí. Zřídilo to Blatného ministerstvo, které nedokáže zařídit rozvoz vakcíny AstraZeneca, takže se válí ve skladu v Uhříněvsi. Když se na podzim začalo kalkulovat s vakcínami (Blatný je ministrem od října 2020), každého soudného napadly otázky typu kam se to bude vozit a taky jak se to bude lifrovat dál, kdo to bude dělat a kam to půjde. Tohle napadlo každého, zdá se, vyjma ministerstva zdravotnictví. Že mají papaláši právo jít na fotbal, to ho napadlo. A ti, co šli na tribunu, tam šli bezelstně s vědomím, že se to smí.
Pozitivní závěr: když mohli jít papaláši na Slávii s testem, proč by nešlo, abychom i my, co jsme jen pakáž, mohli jít na fotbal oproti potvrzení o bezinfekčnosti?