Irsko, Španělsko a Anglie ustupují od pandemických opatření. U nás se o tom uvažuje také, paradoxně ve dnech, kdy čísel je absolutně nejvíc za celou dobu covidové pohromy. Odborníci se neshodují v ničem, už vůbec ne v prognózách. Poohybujeme se v jakýchsi pravděpodobnostních hodnotách. Prognóza tedy zní, že za dva měsíce bude začátek konce.
Asi se na to hodí úsloví, že člověk míní a pánbůh mění. Roste nervozita a nespokojenost. Dnes jsem si povídal s osobou blízkou, dvě dávky plus booster, zarytý anti-antivax. Ale pozlobí ho, když po pěti dnech od pozitivního PCR testu volá hygiena a trasuje a vyptává se na věci, které jsou už dávno v iks zápisech. Ani nevěděli, jaký je výsledek toho PCR testu. Všichni už vědí, že očkování doposud neočkovaných téměř ustalo, část populace to prostě nechce. Ví se, že lidé očkovaní virus přenášejí taky, k čemu tedy covid pas v restauraci a kině? Měl smysl jako nátlak na neočkovance, aby konvertovali na očkovance. Jelikož ale očkovanec může být přenašeč, je to už opravdu jen nátlak, a to nátlak zjevně neúčinný. Tedy, účinek má: roste rozladěnost stále větší části veřejnosti, roste pochybnost o účelnosti toho, co se děje.
Už se toho hodně napsalo a namluvilo o škodách na důvěře v politiku. Jsou vážné a mohou mít trvalejší dopad než škody ekonomické. Nedůsledné, zmatené a očividně zbytečné až protismyslné kroky, to je munice pro bombardování, jemuž bude politický systém dlouhodobě vystaven. Čím dřív ten nesmysl skončí, tím líp. Každý svého štěstí strůjcem – kdo neuvěřil, že očkování snižuje rizika, ten se očkovat stejně nenechá. Nechť tedy jde svou cestou a spoléhá na to, že bude mít větší štěstí než ti, kdo to odskákali. Proč to ale má odskákat celá společnosti?