Nicméně jsme si až do minulého týdne mysleli, že vražedný fanatismus má naše kultura za sebou. Také ho měla, a jak silný, nelze na to zapomínat. Nicméně ta řízená kontinentální sebevražda, ta tragédie o dvou dějstvích, která poznamenala první polovinu minulého století, byla zásadní dějinná lekce.
Co teď dál? Záleží na tom, zdali „křesťanský terorismus“ zůstane výstřelkem zjevně popmateného jedince. Nelze ovšem vyloučit děsivou vizi, že si určitý typ lidí vyvolí Breivika jako Mesiáše. Vždyť i tělo Rudolfa Hesse museli vykopat a spálit, aby zamezili jeho zbožňování. V Norsku došlo ke tragédii. Kdyby ale Breivikova zrůdná exhibice se měla stát ikonou, pak by to byla tragédie s dopadem na nás na všechny.