Nechci psát, že chaos sahá k vrcholu, protože nevíme, co nám budoucnost chystá. Už jsme si zvykli, že PES neplní základní proklamovaný účel, že totiž si můžeme udělat představu, jaká opatření budou v dohledné době platit: je už dlouho na čtyřce, ale platí pořád pětka. To neznamená, že by měla platit čtyřka, argumenty proti uvolnění jsou dosti přesvědčivé, jisté ale je, že proklamovaný účel nesplňuje.
Ukazuje se dále, že ministr Jan Blatný je tuhý chlapík solitérního typu a svého náměstka Aleksiho Šedu v podstatě z ministerstva vystrnadil, aniž bychom věděli, jaké k tomu měl důvody. Jeho odchod těžko komentovat při nedostatku informací, jedno se ale dá konstatovat s určitostí: nepřispělo to k upevnění důvěry v to, že vláda ví, co dělá. Vláda dnes, tedy ve čtvrtek 28. ledna, bude zpřísňovat opatření a podle všeho bude jednat o tom, jak dosáhnout toho, aby se dodržovalo to, co už nařízené je. Aby se nešvejkovalo a aby se z hospod nedělaly politické kluby.
To vše ale jsou jen prkotiny ve srovnání s tím zásadním. Procitáme z růžového snu o Evropské unii, která vahou své autority dokáže obstarat občanům svých sedmadvaceti členských států to, o čem zatím pořád ještě věříme, že je ochrana zdraví a východisko z nouze, tedy že dokáže obstarat dostatek očkovacích látek pro všechny, kdo o ně budou stát. Třeba to ještě dokáže, ale měla by ve svém úsilí šlápnout na plyn. Pochybnosti budí skutečnost, že vyjednavači firmy AstraZeneca odejdou z jednání: je vůbec možné, že si nějaká firma toto může dovolit?
Zdá se, že vstupujeme do éry větší zkoušky, než kohokoli napadlo. Důsledky mohou také být mimo dosah fantazie.