Nabízí se to jaksi samo: jsou lidé, kteří šijí pro jiné lidi roušky, a jsou lidi, kteří nadávají, že nejsou roušky a že je to bordel. Vážím si své ženy, že objednala na internetu nanotextilii ve dnech, kdy každý (včetně pitomého mne) rozumoval na téma, že jde o mediální humbuk a že jde o obyčejnou chřipku s dobrým pí ár.
Prostě, ušila roušky pro své nejbližší ve svém okolí. Roušky šijí další lidé, posílají si střihy – konec konců, ten střih, co podle něho ušila roušku, jsem tu zveřejňoval včera.
Termín mezní situace zavedl před sto lety německý filosof Karl Jaspers. Vítal takové životní situace, které nás vytrhávají z každodenní rutiny a nutí nás k vnitřnímu oživení. Při každé pohromě jsme svědky vzepětí aktivity a solidarity. Národ nikdy nebyl tak svorný jako v srpnových dnech roku 1968. Lidé pomáhají, když je ve vzdálených zemích zemětřesení, právě tak jako při povodních. Příležitost k pomoci a aktivitě je i dnes a lidé jí využívají.
Příběh koronaviru je zvláštní v tom, že z deseti milionů obyvatel asi málokdo osobně potkal někoho, kdo byl opravdu postižen. Šílený je ten raketový nárůst a kdo má aspoň minimum představivosti, hrozí se následků, jaké by nastaly, kdyby se situace podcenila. Takže tedy určitý typ lidí šije roušky a nosí roušky. Jiný typ lidí je jaksi kritické letory. Soustřeďuje se na ten bordel, že roušky nejsou. Ten typ lidí je bystrý k chybám. Vynikajícího výkonu dosáhl kolega Mitrofanov v Novinkách, když vytkl premiérovi Babišovi, že vypadá unaveně a zbytečně. Zajímalo by mě, kolik toho naspal v minulém týdnu Babiš a kolik Mitrofanov. Ten ale ví, že až epidemie opadne, přijde občanská společnost a vládě to pěkně spočítá. Tím asi myslel Milion chvilek pro demokracii, který momentálně patří k těm firmám, které trpí vládními restrikcemi.
Tahle mezní situace ale bude mít delší trvání a hluboké následky. Pořád totiž přežívá vize, že je to chřipka s dobrým pí ár. U nás zatím nikdo neumřel, zato na chřipku obyčku exnou dvě tři stovky lidí ročně. Lidi neberou situaci vážně. Běhal jsem dnes po Břežanech s rouškou na obličeji a koukali na mě jako na magora. Za týden to bude, troufám si předpovídat, hodně jiné. To asi už budou mrtví a počet nakažených bude mít čtyřciferné číslo. Pro lidi určitého typu bude tahle mezní situace mít efekt povzbuzení k neobvyklé intenzivní činnosti.
Neobvyklé činnosti nejspíš čekají na mnohé z nás. Jestli je tahle čínská metla školení kázně pro zhýčkané evropské publikum, a na to už to vypadá, potrvá to půl roku, možná déle. Pak bude evropský svět jiný a my v něm.
Možná, že se přestane míň blbnout, pak by se osvědčilo přísloví, že všechno zlé je k něčemu dobré.