FOTOČLÁNEK: V kraji víly Netřebky, aneb Rok na Poděbradské rovině

Jak se víla Netřebka po čertech pěkně vytancovala

Bylo horko a ještě větší horko a nepršelo už celé týdny. Louky nebzučely čilým ruchem, jak by tomu v létě mělo být, protože na nich nic nekvetlo, všechna tráva byla uschlá. A špatně by to dopadlo s nenasytným kohoutkem, jestliže by našel jadýrko. I kdyby všichni zúčastnění byli ochotní a i kdyby si byla slepička nožky uběhala, studánka by vodu nemohla dát. Na samém dně by možná našla sotva loužičku vody, která rozhodně nebyla křišťálově čistá.

V oáze víly Netřebky bylo smutno. Bahna bylo v rybníčku pomalu víc než vody, takže se na hladinu sotva všechny kačenky vešly. Motejl se mrzoutil, protože kvůli vedru měl překážky v práci a musel sedět doma. Na výlet se nikomu nechtělo, to tak, ještě si uhnat někde úžeh, a Beruško, nezlob se! už nikoho z nich hrát nebavilo. Víla Netřebka byla navenek upocená tak, jak by víly nikdy neměly být, a měla pocit, že úplně stejně je upocená i uvnitř. Bylo jí protivně a to ji zlobilo stejně jako to horko, které nebralo konce.

Mankote šmankote, vykřikla jednoho rána. Takhle to přece nemůžu nechat! Když je nejhůř, tak se přece tančí, jako třeba na tom Tic-tacti, ne, na tom Titanicu, když šel ke dnu. To by v tom muselo být sto čertů, abychom si dnes večer s motejlem nezatančili. A nejen s motejlem, uděláme si velký letní bál. Všechny víly jsou na tom stejně, všechny se pomalu sesychají v tomto počasí, protože – to dá rozum – každá víla potřebuje vodu, i když není vodní. Co každá víla! Vodu přece potřebují úplně všichni. A my si uděláme bál a budeme všichni tancovat za vodu. A to by v tom muselo být sto čertů, aby alespoň trošku nezapršelo, pomyslela víla Netřebka už podruhé na čerty, a maličko se zamračila nad tím, jak se jí čerchmanti dnes do hlavy pořád derou. Aby to tak bylo z toho pekelného horka, polekala se skoro.

Zpráva, že bude večer v oáze víly Netřebky tanec za vodu, se rozletěla krajem bleskovou rychlostí. A že všechny víly, motejlové, broučci, koníci, žáby, světlušky a vůbec všichni v kraji na tom byly stejně jako ona, začalo všude velké chystání, a když vyšla první hvězda, vzduch kolem oázy víly Netřebky se rozezvučel, rozvoněl a rozsvítil. Do toho všeho začal zčerstva hrát První velký luční big band a v tu chvíli si víla Netřebka uvědomila, že její a motejlí maličký taneční parket nebude pro všechny návštěvníky stačit.

To by v tom muselo být sto čertů, abychom taneční parket neměli, vykřikla toho dne víla Netřebka do třetice, a najednou se okolo ní vyrojila spousta čertů, za každým lístečkem či kamínkem viděla vystrkovat rohy i růžky, a každou chvíli některý z čertů kníkl, protože jich bylo tolik, že si navzájem šlapali na oháňky.

Mankote šmankote, spráskla ruce víla Netřebka, ale vás jsem, černí pánové, na dnešní bál nezvala, kdepak, zavrtěla hlavou a zadupla nohama, až se ozvalo čertí kníkání v celé stupnici C dur. Ale pozvala, pozvala, zamnul si ruce nejstarší z čertů, dokonce natřikrát jsi nás vyvolala, a to jak je to potřetí, to my už musíme přijít. Teď se nás nezbavíš, ledaže bys nás převezla a pošlapala naši čest. Jinak budeš muset jít s námi. A tak se stane, protože že bys byla chytřejší než sto čertů, o tom silně pochybuju, dodal nejstarší čert samolibě.

Víla Netřebka zavřela oči a horečnatě přemýšlela, jak z té šlamastyky ven. Pak oči zase otevřela a rozhlédla se kolem sebe. Všichni hosté stáli jako zkoprnělí a dámy měly slzy na krajíčku. Tak krásně se vyšňořily a nakonec z tance nic nebude. No ano, tanec! To je ono, zajiskřilo víle Netřebce v hlavě a pak i v očích.

Černí pánové, když je to tak, jste samozřejmě na ples srdečně zváni, usmála se medově. Ale máme tu takovou potíž, jak můžete sami vidět, náš taneční parket je na tanec s vámi příliš malý. Tak mě napadlo, samozřejmě jestli jste tak dobří a jestli to dokážete, že kdybyste se proměnili v březové špalíky, taky tesaříci by mohli rychle postavit taneční parket mnohem větší, a pak se můžeme veselit do rána.

Takovou maličkost že bychom neuměli?, zasmál se nejstarší čert a luskl prsty. Než se kdo nadál, leželo na zemi sto nízkých březových špalíčků, a už je tesaříci stavěli pěkně vedle sebe a hovniválové na chvilku opustili své drahocenné hnojné kuličky, aby od břehu rybníčku dokutáleli trochu mazlavého bláta na pospojování špalíčků. A když bylo hotovo, víla Netřebka zazvonila na luční zvonek a všichni se nahrnuli na taneční parket a začali tančit svůj tanec za vodu.

Tancovali a tancovali skoro až do rána a pak se všichni s vílou Netřebkou a motejlem rozloučili a spěchali domů spát, protože sluníčko toho dne zůstalo za mraky, ze kterých se pomalu začal snášet tichý zahradnický deštíček. Jestli to byl déšť, nebo kohoutí kokrhání z nedaleké vsi, co proměnilo špalíky zpátky v čerty, to není známo. Ví se jenom, že nejstaršímu čertovi dalo hodně luskání vlhkými prsty, než se s trochou hluku a čoudu teleportoval zpátky do pekla. A tomu nejnešikovnějšímu čertovi se to povedlo až v poledne.

Ale to už víla Netřebka dávno spala v pomněnkových peřinkách v motejlím náručí a jen občas se jí zakmitaly nožky, jako by ještě byla v kole. Usmívala se ze spánku spokojeně, protože ještě nikdy se tak po čertech pěkně nevytancovala. Nikdy na ten bál nezapomene.

Zato čerti by rádi zapomněli hned, neboť té noci jejich čest byla nejen pošlapána, ale dokonce i potancována. A to je ta největší potupa, jaké se čertovi může dostat.

Dlouhozobka svízelová

Rekapitulace srpna

I v srpnu pokračovalo horké a suché počasí. I když tropické teploty většinou nedosahovaly rekordů z roku 2015, srážek bylo ještě méně než tehdy a tropických dnů bylo více za sebou. Pro mě je tohle počasí nepříjemné a nesnesitelné, vězní mě doma v podivné strnulosti, ochromuje mě fyzicky a psychicky. Chtěla bych zpátky české léto, kdy možná někomu i týden dovolené nešťastně propršel, ale kdy se dalo dýchat, byla zelená tráva, rostly houby a po dešti se daly ve strouhách a potůčcích pouštět lodičky vyřezané z borové kůry.

Jenže o takovém ráji si mohu nechat jen zdát. V posledních letech je prostě tepleji a tepleji a déšť se nám vyhýbá. Pole i louky jsou vyprahlé, potoky a tůňky prázdné. Poprvé v životě jsem na poli viděla kukuřici uschlou nastojato. Černý bez nemělo smysl trhat, pokud vůbec stačil dozrát dříve, než seschnul, byl drobný a bez šťávy. Ptáci zřejmě budou mít v zimě nouzi, všechny plody, které dozrávají nejméně o měsíc dříve, jsou takové.

Ochladilo se teprve v poslední dekádě a dokonce přišel dlouho očekávaný déšť. Sice zdaleka ne tolik, kolik by bylo potřeba, ale přece jen jsme ze střechy stačili posbírat do několika sudů tolik vody, že jsme na zahrádce mohli začít s úpravou poslední části zahrádky. Protože tam byla plánovaná minijezírka, bez vody jsme se neobešli a ze studny jsme ji brát nechtěli.

Žně v kraji proběhly během července a všechna pole jsou už dávno podmítnuta. Spálená tráva, stromy se žlutým, hnědým či opadaným listím už od začátku srpna evokují podzim. Krajina se během měsíce příliš neměnila, což je spolu s horkem důvod, proč v albu není víc obrázků z okolí. Zato v něm můžete sledovat proměny zahrádky. Ještě není hotovo vše, co jsem letos chtěla udělat, ale s dalšími pracemi musíme počkat, až dozrají dýně a rajčata a až doplodí maliny a cukety.

Zahrádka ve vývoji

Na začátku měsíce slunce vycházelo v 5:30 a zapadalo ve 20:48. Na konci měsíce vycházelo v 6:13 a zapadalo už před osmou, v 19:51 hodin. Den se během měsíce tedy zkrátil o jednu hodinu a 24 minut.

Úplněk ve znamení Ryb nastal 26. srpna ve 13:56. Pokusila jsem se o fotografii, ale úplňky prostě neumím.

Foto: Vave. Další obrázky si prohlédněte přímo zde na Rajčeti.

Osobní stránky autorky: http://www.vave.biz/